Biliony reparací? Karibik chce žalovat Evropu kvůli otroctví

11.03. 16:32 | Autor: Martin Valeš

Oproti předkům jsou osobně svobodní, ale o moc lépe se nemají. Dál dřou na třtinových plantážích.

Angličané se obávají, že je dožene dávná historie. Karibské státy chystají žalobu na někdejší koloniální mocnosti, které unesly deset milionů Afričanů do svých zámořských držav. Právě Británie na tom měla největší podíl. Dojde na stamiliardové reparace? A co to udělá s důvěryhodností Západu v prosazování demokracie a lidských práv?

"Přes deset milionů Afričanů bylo ukradeno z jejich domovů a silou dopraveno do Karibiku jako zotročené movitosti a majetek Evropanů," konstatují žalující. "Transatlantický obchod s otroky je největší nucená migrace v lidské historii a v nelidskosti člověka k člověku nemá obdoby."

Černošští pracovníci na francouzském Réunionu, konec 19. století. Nejvyšší představitelé patnácti karibských států sdružených v organizaci CARICOM se scházejí na Svatém Vincencu, aby projednali zlomový a odvážný právní nárok. Ačkoli je i poslední generace otroků století po smrti, v důsledku mezinárodního obchodu s Afričany trpí státy a jejich obyvatelé dodnes. Chudoba, negramotnost, mizerné zdraví - to vše teď karibské státy zřejmě hodlají Londýnu a dalším vyčíst.

"Chronické zdravotní potíže karibských černochů představují největší finanční hrozbu pro udržitelný rozvoj regionu," konstatují postižené země. Caricom zatím neoznámil, o kolik peněz by se mělo jednat. Deník Daily Mail ale připomíná jisté náznaky, o nichž se hovoří: když Británie zrušila otroctví, vyplatila vlastníkům dvacet milionů liber kompenzací. To by dnes odpovídalo 200 miliardám liber (více než šesti bilionům Kč). Vedle Británie se bývalé kolonie obracejí také na Francii, Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Dánsko.

Peníze, nebo lepší život!

Statistiky o obchodu s otroky v muzeu londýnských doků. Jsou velmi kusé. "Otroctví bylo a je odporné. Spojené království ho bez výhrad odsuzuje a zavazuje se ho potírat," ujišťuje mluvčí ministerstva zahraničí. Reparace ale prý nejsou řešením. "Místo toho bychom se měli soustředit na hledání cesty kupředu, s důrazem na sdílení globální problémy, jimž naše země v 21. století čelí," dodává pro Guardian.

Dojde ale skutečně na mezinárodní soudní proces či něco podobného? "Pro vymáhání reparací neexistuje žádný právní základ," řekl Daily Mailu profesor práv Robert A. Sedler. "Otroctví bylo tehdy legální a mezinárodní právo nebylo součástí práva evropských zemí. Navíc už uplynula dlouhá doba a oběti otroctví jsou dávno mrtvé." Británie zakázala mezinárodní obchod s otroky roku 1807, o tři dekády později pak zrušila otroctví jako takové. Další kolonizátoři pak následovali.

Podobné nároky na odškodnění řešily v minulých letech soudy v USA, ale kompenzaci nikdo nevysoudil. Evropské státy by ale podle Sedlera mohly trochu ustoupit, omluvit se a poskytnout nějakou další pomoc.

Na druhou stranu zřejmě požadavek nebude jen nadšeným plácnutím do vody. Karibské státy totiž angažovaly těžkou váhu, advokátní společnost Leigh Day. Ta nedávno získala odškodnění dvacet milionů liber pro stovky Keňanů, které mučili britští kolonizátoři během povstání Mau Mau v 50. letech, pomohla kolumbijským zemědělcům porazit naftařský kolos BP či vymohla kompenzaci pro recepční iráckého hotelu, kterého ubili britští vojáci.

Advokátní kancelář Leigh Day už pokořila britskou vládu například v kauze mučených keňských povstalců. "Britská média jsou posedlá tvrzeními, že očekáváme vyždímat z evropských států miliardy dolarů," sdělil deníku Guardian Hilary Beckles, jenž předsedá pracovní skupině o reparacích. "Nejde nám pouze o finanční transakce, víc nás zajímá spravedlnost pro lidi, kteří nadále trpí na tolika úrovních společenského života."

Z Karibiku přijde podle něj deset požadavků nebo oblastí dialogu, kde by Evropa mohla zaostalému regionu pomoci - od rozvojové pomoci přes kulturní výměnu, podporu vzdělanosti a zdraví až po diplomatickou výpomoc v jednání Karibiku s africkými státy, z nichž otroci pocházeli a jejichž potomci by se tam rádi "vrátili".

Karibské společenství (CARICOM) sdružuje tucet bývalých britských kolonií plus Haiti (někdejší francouzská država) a Surinam, který ovládali Holanďané. Pikantní je, většina těchto britských kolonií ještě tak úplně impérium neopustilo a hlavou státu je tam nadále královna Alžběta II. Britská vláda či kasa s nimi nemá nic moc společného, ovšem státy Britského společenství (Commonwealthu) se snaží udržovat nadstandardní vztahy s Londýnem. Ten například přispívá zhruba patnácti miliony liber ročně na rozvoj karibských států. Je tak otázkou, zda si to odvážnou žalobou nerozházejí.