Americký spisovatel odkrývá mýty o karibské krizi

22.07. 10:30 | Autor: ČTK

Karibská krize v říjnu 1962 patří mezi nejlépe zdokumentované případy rozhodování amerického prezidenta v době velkého mezinárodního ohrožení. Těch 13 dní, které byly vyplněny neuvěřitelným napětím a nejistotou a které postavily svět na pokraj jaderné katastrofy, se postupně zamotalo do pavučiny mýtů a politické přetvářky.

Jednotlivá vlákna se pokusil rozplést americký spisovatel Michael Dobbs, který je autorem knihy One Minute to Midnight (Minuta do půlnoci).

V posledních třech letech Dobbs strávil tisíce hodin rozhovorů s veterány krize a prohledáváním amerických, ruských, kubánských a britských archivů, aby složil obraz celé události minutu po minutě.

ČTĚTE TAKÉ: Karibská krize: horký podzim studené války

Během bádání objevil mnoho špatných informací, které proudily do Bílého domu i z něj. Co prezident věděl a kdy to věděl, to bylo neustále se vracející téma Dobbsova výzkumu.

Sovětská raketa v kubánském muzeu. Ukazuje se, že mnohé zažité informace o této problematice, která je jednou z nejvíce studovaných epizod moderních dějin, jsou nepřesné a úlomkovité. Snad ještě více alarmující podle Dobbse je, že prezident John F. Kennedy dostával o sovětských akcích a plánech špatné zpravodajské zprávy.

Existuje tak několik mýtů, které karibskou krizi obklopují. Jedním z nich je představa, že vojáci obou stran stáli proti sobě tak blízko, že si hleděli z očí do očí. Dojem, že americké válečné lodě dělilo pouze několik minut od střetnutí se sovětským transportem raket, přetrval více než 45 let. Komentář tehdejšího amerického ministra zahraničí Deana Ruska se stal součástí této fámy. Řekl totiž: "Koukali jsme si navzájem do očí, bylo vidět i zamrkání."

Zpřístupněné záznamy CIA a ruské archivy ale dokazují, že podobná situace se nikdy nestala. Sovětské nákladní lodě, které rakety převážely, byly v době předpokládaného střetnutí vzdáleny nejméně 500 námořních mil od hranice blokády, kterou Kennedy nazýval karanténou.

Fotografie raketové základny na San Cristobalu. Michal Dobbs se snažil zmapovat pozice sovětských lodí pomocí zpráv výzvědných služeb. Nakonec byl ohromen tím, že Nikita Chruščov se rozhodl vyvarovat kontaktu s americkým námořnictvem o více než 24 hodin dříve.

Dalším mýtem bylo tvrzení, že vládní špičky fakta znaly. To tvrdil Kennedy po vyřešení krize. Je pravda, že prezident dostával správné informace o sovětských raketách středního doletu, které byly z Kuby schopny zasáhnout cíle na území USA. Byl ale hrubě dezinformován o počtech sovětských jednotek na ostrově a o jejich vybavení taktickými nukleárními zbraněmi, kterými mohly být zničeny případné americké invazní síly.

Na základě amerických zpravodajských záznamů a rozhovorů se sovětskými účastníky Dobbs zjistil, že Sověti rozmístili v noci z 26. na 27. října kolem Guantánama jaderné střely. A to ve vzdálenosti pouhých 15 kilometrů od této námořní základny. Na Kubu do té doby dopravili pro válečné účely 80 čtrnáctikilotunových hlavic, které velikostí zhruba odpovídaly bombě svržené na Hirošimu.

Jednání výkonného výboru Národní bezpečnostní rady USA. Tehdejší ministr obrany Robert McNamara 20. října Kennedymu řekl, že na Kubě bylo asi šest až osm tisíc sovětských "techniků". Ve skutečnosti tam ale v té době bylo 43 000 těžce ozbrojených sovětských vojáků.

Složitá je i otázka, zda měli představitelé obou supervelmocí vše pod kontrolou, jak později tvrdili. Ačkoliv neexistují žádné doklady o neposlušnosti během krize na americké či sovětské straně, je zde mnoho příkladů neschopnosti Kennedyho a Chruščova plně kontrolovat vlastní síly. I drobný incident mohl totiž vyvolat jaderný konflikt.

Na americké straně je varující případ kapitána Charlese Maultsbyho. Jako pilot letounu U2, který je schopen operovat ve vysokých výškách, zkazil při vrcholící krizi 27. října misi k severnímu pólu, kde měl sledovat sovětské jaderné testy.

Karikatura souboje Chruščova a Kennedyho. Zpřístupněné americké dokumenty ukazují, že Maultsby strávil 74 minut v sovětském vzdušném prostoru. Jako odpověď na tento čin vystartovalo šest stíhaček Mig. Letectvo navíc informovalo o události prezidenta až půlhodiny po opuštění sovětského území.

Sovětská strana se potýkala s komunikačními problémy, takže Chruščov měl jen velmi slabou kontrolu nad svými jednotkami na Kubě. Jaderné střely, které byly namířeny na Guantánamo, byly pod kontrolou majora. Neexistovaly žádné zámky a ani kódy, které by je chránily před odpálením.

Šťastný konec, když Chruščov rakety stáhl a zabránil tak zničujícímu střetu, vzbudil u amerických politiků dojem přílišného sebevědomí a pocitu výjimečnosti. McNamara prohlásil: "V dnešní době neexituje věc jako strategie, je pouze krizová správa." McNamara nebyl sám, kdo se pokusil využít karibské zkušenosti ve válce ve Vietnamu. Pokus ale skončil s katastrofálními výsledky.

Strategická raketa středního doletu R-12.

Prezident Kennedy uznával fakta. Bylo mu jasné, že s vyhrocením situace se zvyšuje riziko skutečného konfliktu. Bohaté zkušenosti, které získal jako poručík amerického námořnictva za druhé světové války a během fiaska v Zátoce sviní, ho naučily jednat skepticky. Krizi definitivně ukončil demontáží amerických raketových systémů v Turecku. Kompenzoval tak ztrátu sovětských pozic na Kubě.

Foto: Profimedia, archiv

Autor: ČTK