Keňa: boom černého trhu s vodou ve slumech Nairobi

27.10. 09:25 | Autor: EFE

Voda se stala velmi lukrativní komoditou pro některé z nezákonných skupin v Kibeře, největší chudinské čtvrti keňské metropole Nairobi. Kontrolují její distribuci mezi obyvateli, kteří jsou nuceni ji kupovat za desetinásobek běžné ceny.

Někdejší vojenské sídliště z počátku minulého století Kibera leží v srdci Nairobi, je obklopena luxusními rezidenčními čtvrtěmi, ale to nebrání tomu, aby se vláda dívala vždycky jinam a považovala ji za "neformální sídliště". Tato kategorie znamená, že na jejích 250 hektarech rozlohy neexistují veřejné služby. V současnosti tam má domov přes 800 tisíc lidí.

"Jelikož plán vlády pro Kiberu byl takový, aby přestala existovat, nikdy nebyla tomuto sídlišti věnována pozornost. Nejsou tam ani školy a voda k jejím obyvatelům samozřejmě nepřichází zákonným způsobem," vysvětluje Nancy Githaigaová, koordinátorka projektů nevládní organizace Maji na Ufanisi, která se snaží zlepšit sanitární infrastrukturu v chudinských čtvrtích a předměstích.

Opomíjení Kibery ze strany úřadů vytvořilo mocenské vakuum v dodávkách některých věcí, jako je voda, jež padly do rukou některých místních lidí. Ti stanovují vlastní předpisy i ceny, jak je napadne.

Praní prádla ve čtvrti Kibera může být náročná věc, když dojde voda. "Potrubí Kiberou prochází, protože (bývalý keňský prezident) Daniel arap Moi si nechal velmi blízko postavit dům a jedinou možností, jak mohla voda téci do jeho rezidence, bylo položit vodovodní řad pod touto čtvrtí," vysvětluje Nancy.

Takto začali zdejší obyvatelé budovat vlastní vodovody, velmi primitivní, které vedou vodu až do cisteren, jejichž obsah stačí zásobovat přibližně 200 lidí.

Cisterny jsou všude. U jedné stojí Josephine, která má na sobě tričko oznamující její funkci "distributora". Obsluhuje ty, kdo si přišli pro svůj denní příděl vody.

"Prodávám vodu za cenu, kterou mi přikáže majitel, obvyklé množství je 20 litrů za tři šilinky (zhruba 70 haléřů)," oznamuje dívka.

"Majitel" v tuto chvíli svou cisternu nehlídá. Vyřizuje si teď jiné věci, je to podnikatel, vysvětluje Josephine, která se nyní stará o rozdělení vody pro sousedy. Tuhle práci dělá už osm let.

Cena ale není pevná. "Taky není spravedlivá. Záleží to na období, na suchu a dalších okolnostech, může stoupnout až na pět šilinků za 20 litrů," říká kiberský obyvatel David. On sám podle vlastních slov potřebuje obvykle denně 40 litrů. Žije v Kibeře, ale pracuje na benzínce v centru Nairobi, kde vydělává asi 15.000 šilinků měsíčně (3600 Kč). "200 šilinků dám za vodu, což znamená, že musím snížit výdaje na jídlo," dodává.

Žádná tekoucí voda, hygiena a státní správa. Na Kiberu Keňa zapomněla. Skupiny, které vodu rozdělují, tvrdí, že jejich úkolem je služba komunitě, s níž mají dobrý vztah, neboť vědí, že se musejí starat o své klienty. Jedním z obhájců těchto skupin je i Hilario, který patří k místní organizaci utusmishi, jež distribuuje vodu na "svém" území.

"Naším cílem je zlepšit život našich obyvatel a zajistit jim přístup k vodě, které se nemohou zříci."

Ovšem právě tato skutečnost, že voda je nepostradatelným prvkem pro život, zaručuje jejím poskytovatelům, že jim zákazníci nikdy nebudou chybět.

"Pro tyto skupiny, tedy vlastně mafie vzhledem k tomu, že provádějí činnosti na hraně zákona, je to báječný byznys. Veškeré peníze, které získají, jdou do jejich kapes, a mohou si stanovit ceny, jaké chtějí," říká Nancy.

Ovšem vyřešit tuto situaci nebude jednoduché.

Situace se s příchodem humanitárních organizací pozvolna lepší. Všech 200 nairobských předměstí a chudinských čtvrtí, v nichž žije třetina obyvatel hlavního města, má své vlastní zákony v důsledku netečnosti úřadů. "Ty nemají dostatek peněz, aby do nich investovaly, a pokud je mají, dávají je do rentabilnějších aktivit," zdůrazňuje Nancy.

Maji na Ufanisi a některé organizace OSN jako například Habitat (Středisko pro bydlení a lidská sídla) podporují legalizaci situace a naléhají na vládu, aby zlepšila přístup obyvatel k infrastrukturám.

Změny je již možné spatřit v Soetho, jednom ze 13 okrsků Kibery, kde vodu distribuuje napůl nezávislá instituce, která působí i ve zbytku města. Jde o Nairobskou vodní společnost.

V roce 2002, když nastoupil do úřadu prezidenta Mwai Kibaki, vznikl plán integrace a rozvoje předměstí. Jeho úspěchy zatím nejsou viditelné, alespoň tak lze soudit z obrazu, jaký poskytuje Kibera. Železniční trať tam odděluje chudinskou oblast od největšího golfového hřiště v Nairobi, na němž voda z rozstřikovačů prýští v neomezeném množství.

Foto: archiv

Autor: EFE