Americký astronaut Neil Armstrong, první člověk, který se prošel po Měsíci, udělal v červenci 1969 pověstný "velký skok pro lidstvo". Někdejší vojenský pilot poslední čtvrtstoletí strávil v ústraní a publicitě se spíše vyhýbal. Několik let působil jako univerzitní učitel, poté se věnoval podnikání a zúčastnil se i vyšetřování katastrofy raketoplánu Challenger.

 
Cesta rodáka z malé farmy ve státě Ohio do vesmíru nebyla jednoduchá, ačkoli létat toužil od dětství. V šestnácti, tedy ve věku, kdy mladí Američané obvykle dostávají řidičský průkaz, už měl Armstrong první pilotní licenci a díky svému nadání a školním úspěchům si mohl vybírat univerzitu. Dostal sice nabídku ke studiu na slavném Massachusettském technickém institutu (MIT), nakonec dal ale přednost bližší Purdueově univerzitě v sousední Indianě.

Aby si nemusel dělat starosti se školným, upsal se tehdy sedmnáctiletý Armstrong americkému námořnictvu - výměnou za studium slíbil odsloužit nějaký čas v uniformě. Po necelých dvou letech také musel studia leteckého inženýrství přerušit, od oboru se ale příliš nevzdálil. Absolvoval osmnáctiměsíční letecký výcvik a krátce po dvacátých narozeninách se oficiálně stal pilotem námořnictva Spojených států. Do civilu se přitom hned tak vrátit neměl.

Ve stejné době totiž vypukla válka v Koreji, ve které sehrály americké vojenské síly a zejména letectvo výraznou roli. Na korejském nebi tak nemohl chybět ani Neil Armstrong, během roku aktivní služby absolvoval téměř osm desítek bojových letů a jen se štěstím unikl sestřelení. Po návratu do civilu se vrátil i ke studiu a jako čerstvý držitel diplomu získal v roce 1955 místo zkušebního pilota v organizaci NACA (předchůdkyně Národního úřadu pro letectví a vesmír; NASA).

Pilotoval řadu unikátních strojů včetně prvního nadzvukového letadla Bell X-1. Za ovládací pákou raketového letounu North American X-15 se dokonce podíval na samou hranici vesmíru, do výšky více než 63 kilometrů nad zemským povrchem. Díky tomu se ocitl ve skupině pilotů plánovaného raketoplánu X-20 a po jeho zrušení se začátkem 60. let dostal mezi astronauty NASA. Do vesmíru se poprvé podíval v březnu 1966 jako velitel lodi Gemini 8; byl tehdy jedním z prvních civilistů na oběžné dráze.

Díky tomu, že už nebyl aktivním vojákem, se Armstrong ostatně také stal jedním z nejznámějších astronautů všech dob. V přistávacím modulu mise Apollo 11 nazvaném Eagle (Orel) totiž seděl i plukovník letectva Buzz Aldrin, NASA ale dospěla k názoru, že prvním člověkem na Měsíci bude civilista. Aldrinovi ještě patřila první slova pronesená na povrchu mimozemského tělesa (neřekl ale nic světoborného, jen oznámil "hladké přistání") a pak přišly Armstrongovy hvězdné okamžiky.

"Tady je základna Tranquillity. Orel přistál!" ozvalo se 20. července 1969 krátce po deváté večer středoevropského času z Měsíce. O čtyři hodiny později pak Armstrong sestoupil po žebříku k šedavému měsíčnímu povrchu a pronesl slavnou větu: "Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo." Poté otiskl do měsíčního prachu natrvalo své stopy i Aldrin a společně strávili "na místečku velkém jako zahrádka" v oblasti Moře klidu 21 hodin a 36 minut, než se vydali na zpáteční cestu.

Po návratu z druhé a poslední vesmírné cesty patřil Armstrong k nejpopulárnějším lidem zeměkoule. V USA dostal Prezidentskou medaili Svobody, navštívil přes 20 zemí světa, přesto ale zůstal skromným. Nikdy nevyhledával veřejná shromáždění, občas nicméně vystoupil na nějaké konferenci. V roce 1971 odešel z NASA a osm let byl profesorem letecké mechaniky na Cincinnatské univerzitě. Později pracoval jako konzultant leteckých firem.