VIDEO: Přesná pozorování odhalila původ vln na Slunci

05.06. 08:45 | Autor: Radek John

Sluneční fotosféra je pokrytá granulemi.

Povrch Slunce, má-li smysl mluvit o povrchu koule ze žhavého plazmatu, se neustále mění. Kromě známých slunečních skvrn a granulí jsou na něm k vidění i gigantické vlny. Co je způsobuje?

Vrstvě, z níž přichází nejvíc záření hvězdy, a o níž je zvykem hovořit jako o jejím povrchu, se říká fotosféra. Fotosféra Slunce má většinou teplotu asi 5778 kelvinů (5504,85 °C). Dají se v ní pozorovat ale i teplejší nebo chladnější oblasti. Sluneční astronomové je studují a snaží se zjistit, jak vznikají. Santiago Vargas Dominguez, Alexander Kosovichev a Vasyl Yurchyshyn ze Sluneční observatoře u Velkého medvědího jezera měli možnost pozorovat fotosféru nejlepším současným teleskopem postaveným k tomuto účelu.

Jmenuje se zatím jen "Nový solární teleskop (V originále New Solar Telescope, NST)." Jeho zrcadlo má 1,6 metru. Dominguez, Kosovichev a Yurchyshyn ho nechali pořizovat snímky hvězdy v patnáctisekundových intervalech. Jeden pixel odpovídal 0,034 úhlové vteřiny povrchu hvězdy, do níž se vejde délka přibližně 64 kilometrů. Co zjistili, zveřejnili astronomové na setkání Americké astronomické společnosti a na webu arXiv.org.

Zesilování granulí

Vědce nejvíc zajímaly vlnité poruchy ve fotosféře podobné té, jakou si můžete prohlédnout na výše vloženém krátkém filmu. Zachycená porucha je ovšem neobvykle velká, běžné poruchy jsou několikanásobně menší, i když pro pozemšťana pořád gigantické. Mohou mít na délku i tisíce kilometrů. Podle Domingueze, Kosovicheva a Yurchyshyna se vznik poruch dá přisoudit provazcům magnetického pole, které vystupují z nižších vrstev hvězdy směrem k fotosféře. Na její úrovni působí na takzvané sluneční granule a zesilují je.

Granulace říkají astronomové procesu, při němž vznikají ve fotosféře oblasti s odlišnou teplotou velké řádově tisíce kilometrů. Podle všeobecně přijímaného názoru za ně může konvekční proudění. Je to stejný mechanizmus, jako když postavíte hrnec s vodou na rozpálenou plotnu. Teplá voda stoupá vzhůru, studená se zase potápí ke dnu. Následkem podobného proudění ve větším měřítku je povrch Slunce v každém okamžiku pokryt asi čtyřmi miliony granulí.

Urychlené plazma

12. května 2013 bylo na Slunci rušno.

Když se v místech, kde už se vytvořila granule, vynoří magnetický proud, zdeformuje ji a zvětší. Magnetické pole rostoucí granule se propojí s poli, které už ve fotosféře existují. To způsobí zahřátí celé oblasti a místní urychlení pohybu slunečního plynu až na rychlost přes třicet kilometrů za sekundu. Na Zemi by stačila k opuštění povrchu planety.

K překonání zemské přitažlivosti je potřeba dosáhnout rychlosti jen 11 kilometrů za sekundu. K opuštění Slunce je ale potřeba 618 kilometrů za sekundu, takže plyn zůstane, kde byl.

Studium podmínek na Slunci je užitečné v mnoha směrech. Pomáhá vědcům dozvědět se nové věci o zákonitostech chování plazmatu a magnetických polí. Slunce coby nejbližší hvězdu můžeme pozorovat do větších podrobností než hvězdy ostatní.

Z výsledků takových pozorování pak můžeme odvozovat, co by se na těch ostatních hvězdách mohlo dít. Porozumění Slunci také umožňuje předpovídat změny jeho aktivity, které mají vliv na život a zdraví lidí na Zemi a působí i na nejrůznější technická zařízení.

Foto: ČTK/AP, ČTK/AP/Anonymous

Autor: Radek John