VIDEO: Česká elektronika poletí na Mars

26.11. 15:01 | Autor: Radek John

My, Češi, Jsme malý a chudý národ bez rozsáhlých opuštěných území vhodných ke stavbě kosmodromů. Přesto se už od šedesátých let podílíme na množství experimentů v kosmickém prostoru. Česká kosmická kancelář dnes představila české přístroje na plánovaných družicích a sondách.

Elektronika českého původu by se mohla podívat na rudou planetu. Čeští odborníci se podílejí na stavbě jednoho z detektorů v přistávací platformě plánované mise ESA ExoMars. Výprava má mít dvě části. První z nich je umělá družice našeho pustého a prašného vesmírného souseda. Měla by odstartovat na špičce ruské rakety Proton už příští rok. Druhá část mise bude vozítko podobné Americké Curiosity, nebo ještě spíš jeho předchůdci Pathfinderu. Šestikolový přístroj dopraví na povrch Marsu přistávací modul.

Stejně jako během amerických misí zabrzdí pomocí kombinace padáků a raketových motorů. Do marsovského prachu dosedne podstavec, z nějž sjede vozítko. Podstavec ale nezůstane nečinný. Bude na něm probíhat několik experimentů. Mezi nimi i pokus o detekci blesků v atmosféře rudé planety.

"Základním cílem je ověřit, jestli na Marsu mohou existovat bleskové výboje," řekl Ondřej Santolík z Ústavu fyziky atmosféry AV. "Je to kontroverzní téma, které se táhne vědeckou literaturou už delší dobu. Jsou publikace, které tvrdí, že bleskové výboje na Marsu jsou a teoreticky to dokazují. Jsou i měření, které tu možnost naznačují. Pak jsou i měření, které tuto možnost vylučují. Náš přístroj by to měl ověřit." Čeští vědci pracující na kosmických projektech. Zleva Lubomír Přech z MFF UK, Jan Souček z Ústavu fyziky atmosféry AV, Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV, Zdeněk Němeček z MFF UK a Ondřej Santolík z Ústavu fyziky atmosféry.

Mrkvoví skřítci

Start vozítka plánuje ESA na rok 2018 až 2020. Kosmické agentury mají ale, co se týče dodržování jízdních řádů, snad ještě horší pověst než České dráhy. Kdy evropské vozítko poletí, se proto teprve uvidí. Na konferenci pořádané Českou kosmickou kanceláří představili vědci množství dalších projektů nesoucích českou stopu. Je-li řeč o plánech do budoucnosti, účastní se náš stát celkem osmi projektů ESA, jejímiž jsme členy. Osm misí plánuje společně s jinou další zemí, z toho šest s Ruskem.

Existuje i dvojice čistě národních plánů na využití v současnosti oblíbených prefabrikovaných minidružic CubeSat. Vyjmenovávat všechny plány by nemělo smysl. K nejzajímavějším z nich patří třeba plánovaná spolupráce na francouzské družici Taranis.

Sonda by měla zkoumat záhadné fyzikální jevy během bouřek. Bouřkové mraky a blesky probíhají do výšky asi deset kilometrů nad zemí. V pásmu od deseti do osmdesáti kilometrů se ale dějí podivné věci, o nichž fyzikové zatím nevědí téměř nic. Jsou mezi nimi i záblesky záření gama. Podobají se daleko silnějším zábleskům, které k nám přicházejí z hlubokého vesmíru. Pochází ale z atmosféry naší vlastní planety. Česká součástka do sondy Solar Orbiter k pozorování Slunce.

Jednomu z podivných světelných jevů během bouřek přezdívají vědci podle tvaru "mrkvoví skřítci." Zatím nevědí, co ho způsobuje. Na družici, které to má zjistit, budou i dva české přístroje. Jeden má pocházet z MFF UK, druhý z Ústavu fyziky atmosféry AV.

MFF se tradičně specializuje na studium částic. Ve Fyzikálním ústavu se staví zase přístroje určené k analýze elektromagnetických vln. Jeden takový přístroj bude i na plánované sondě ESA k Jupiteru a třem z jeho tzv. Galileovských měsíců: Ganymedu, Europě a Callisto. Ve sluneční soustavě ale nejsou jen planety a měsíce. Snad nejpodivnější objekt je Slunce samotné.

Solar Orbiter

Bude ho studovat sonda Solar Orbiter. Pokud všechno půjde dobře, měla by odstartovat z mysu Canaveral za dva roky. Na čtyřech přístrojích Solar Orbiteru pracuje pět českých vědeckých týmů. Hlavní účel sondy je zjistit, jak slunce mění podmínky v kosmické bublině vyplněné proudem částic, které naše mateřská hvězda neustále chrlí do svého okolí. Říká se jim sluneční vítr. Mohla by ale přispět i k řešení jedné z největších fyzikálních záhad - problému zahřívání Sluneční koróny.

Slunce je koule žhavého plazmatu. Vrstva, které svítí, má teplotu pět a půl tisíce stupňů Celsia. Ta je ale obklopená ještě jakousi atmosférou. Říká se jí koróna. Její teplota se pohybuje okolo jednoho až tří milionů stupňů. Fyzikové nevědí, proč je o tolik žhavější.

Je to jako byste vedle sebe postavili hrnek se studeným a teplým čajem a teplý čaj se ohřál od studeného. K vyřešení problému by měl přispět i Solar Orbiter. "Je to jeden z vědeckých cílů," uvedl Jan Souček z Ústavu fyziky atmosféry AV. "Ohřev koróny je jeden ze zásadních nevyřešených fyzikálních problémů."

Foto: ESA, Česká kosmická kancelář

Autor: Radek John