Bible lže: Abrahám neměl velbloudy

08.02. 11:11 | Autor: Radek John

Velbloudi představovali zásadní technologický pokrok. Bibličtí patriarchové se mu však ještě netěšili.

Archeologický výzkum potvrzuje, co je známo už dlouhou dobu. Texty zařazené do křesťanské bible a židovské tóry byly sepsány dodatečně, dávno po časech, které popisují. Biblické reálie jsou nepřesné.

V knize Genesis je možno najít příběh, kterak Abrahám poslal sluhu, aby vybral ženu pro jeho syna Izáka. Píše se tam doslova: "Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. (Gen, 24, 10)." Takový příběh je ovšem problematický. Doba patriarchů, jak se také říká událostem popsaným v kapitolách knihy genesis číslo 12 až 50, se totiž dá časově zařadit. Události v ní popsané se odehrávaly někdy mezi rokem 2000 a 1500 před naším letopočtem.

V těch časech mohl ovšem Abrahám těžko poslat sluhu někam s velbloudy, poněvadž ochočení dromedáři v Izraeli ještě nežili. Potvrzuje to výzkum archeologů Ereze Ben-Yosefa a Lidar Sapir-Henové z Telavivské univerzity. Vědci ho zveřejnili v univerzitním archeologickém časopise Tel Aviv. Výzkumníkům se podařilo upřesnit datum, kdy se domestikovaní velbloudi poprvé objevili v Levantě, oblasti, kam dnes spadá Izrael, Palestina, Libanon, Jordánsko a Sýrie.

Velblouda by chtěl mít doma každý.

Hornická revoluce

Ben-Yosef a Sapir-Henová určili stáří vrstev okolo velbloudích kostí z prastarých měděných hutí. Ty leží v údolí Vádí al-Araba, jímž dnes prochází hraniční čára mezi Izraelem a Jordánskem. Pozůstatky ochočených velbloudů našli výzkumníci ve vrstvách, jejichž věk stanovili do poslední třetiny desátého století před naším letopočtem. V některých starších vrstvách sice rovněž vykopali několik velbloudích kostí, myslí si o nich však, že patřily divokým zvířatům.

Nedomestikovaní velbloudi žili v oblasti dlouho před začátkem těžby mědi. Vědci tvrdí, že kosti z desátého století patřily ochočeným velbloudům i proto, že jsou po svém prvním výskytu k nalezení ve všech mladších vrstvách a na různých místech. Starších kostí pravděpodobně divokých zvířat se to netýká.

Výskyt kostí také souvisí s revolucí v těžbě. V časech, kdy dávní horníci a kováři začali chovat velbloudy, procházel těžební průmysl restrukturalizací. Mnoho dolů a hutí bylo zavřeno. Ty, které zůstaly v provozu, zaváděly moderní technologie. Mohlo k nim patřit i využití velbloudů.

Hrbatí přátelé člověka jsou v poušti nedocenitelní.

Rozvoj obchodu

Změny ve způsobech těžby a zpracování měděné rudy mohly souviset s invazí ze sousedního Egypta. Jak biblické, tak egyptské zdroje totiž hovoří v daném období o úspěšné vojenské kampani Egypťanů. Za zemi původu ochočených velbloudů je však považován Arabský poloostrov. Kosti z Vádí al-Araba by mohly patřit vůbec prvním domestikovaným dromedárům v Levantě. Jejich příchod nejspíš poměry v oblasti proměnil.

Velbloudi podle vědců umožnili dálkový obchod s končinami v nitru Afrického kontinentu. Velbloudí karavany putovaly z Afriky přes Izrael až do Indie. Před nimi využívali obchodníci osly a muly. Ti však nejsou ani zdaleka tak vytrvalí a unesou méně nákladu. Časy velbloudů ovšem přišly dlouho po věku Patriarchů a nejspíš i několik desítek let po vládě slavného krále Davida.

Foto: ČTK/imago stock&people/imago stock&people, ČTK/PICTURE ALLIANCE/Walter G. Allgöwer / CHROMORANGE, ČTK/imago stock&people/imago stock&people

Autor: Radek John