Remek byl jako můj syn, vzpomíná Gubarev

03.03. 11:31 | Autor: ČTK

Vladimír Remek byl podle jeho tehdejšího velitele Alexeje Gubareva před 30 lety perfektně připraveným kosmonautem. Dnes sedmasedmdesátiletý muž je stále vitální, třikrát týdně chodí plavat a do sauny. Podle něj byl nezapomenutelný nejen 190 hodin trvající kosmický let s historicky první mezinárodní posádkou, ale i celá roční příprava na něj.

"Žili jsme spolu jako otec a syn," prohlásil Gubarev, který je o 17 let starší než nynější europoslanec Remek. "Vždy jsem Vladimírovi říkal - těžko na cvičišti, lehko na bojišti," prohlásil muž, na klopě jehož saka se dodnes lesknou dvě hvězdy Hrdiny Sovětského svazu. Před letem s Remkem, který se uskutečnil od 2. do 10. března 1978, byl Gubarev ve vesmíru už jednou. Absolvoval tehdy rekordní třicetidenní let.

Podle kosmonauta je při přípravě na kosmický let důležité se nešetřit. S Remkem prý cvičili především rovnováhu. Na oběžné dráze ve stavu beztíže se totiž člověku nesmí udělat špatně, musí mít chuť jíst a pracovat. "Občas jsme se večer s Voloďou čtvrt hodiny točili," ukázal novinářům bělovlasý kosmonaut, který si v současnosti jen občas postěžuje na horšící se chůzi. "A podle doktorů mám i o něco řidší kosti, i to možná s lety do vesmíru souvisí," dodal Gubarev.

V Hvězdném městečku, kde žije už 45 let, prý dodnes pomáhá s výcvikem svých mladých nástupců. "Oni už se trénují na jiné kosmické lodi, ale vyprávím jim, jak se mají chovat ve vesmíru. I když vyprávění je jedna věc, ale zažít na vlastní kůži si to musí každý sám," podotkl kosmonaut.

Samé jedničky

Pro Gubareva prý bylo ctí, že mohl být velitelem historicky první mezinárodní kosmické posádky. Kosmonaut dodnes cítí hrdost, že on s Remkem měli v přípravě lepší výsledky, a proto dostali při startu přednost před druhým týmem tvořeným Nikolajem Rukavišnikovem a Oldřichem Pelčákem. "My měli samé jedničky, oni tak dvojky, trojky. Navíc já měl daleko větší zkušenosti než Rukavišnikov," usmíval se i po letech Gubarev.

Na palubě orbitálního komplexu Saljut 6 prý měli s Remkem nabitý program, plnili nejrůznější lékařské, vědecké, ale i kulturní úkoly. Mezi ty poslední patřila nejen oslava Mezinárodního dne žen, ale například i organizace vysílání zpět na Zemi. "Museli jsme rozestavit světla, nastavit kameru a dávat pozor, aby se v záběru nesušilo prádlo. My si tam neprali, jen sušili propocené věci," vysvětlil ruský kosmonaut.

Létat prý chtěl od mala, už od doby, kde ve 30. letech v jeho rodné vesnici Gvardějev u Kujbyševa přistálo letadlo. "Piloti měli dlouhé kožené kabáty, pouzdra na mapy a já se rozhodl, že budu jako oni," uvedl. V roce 1949 odešel z domova do vojenského učiliště a jen kvůli přeškolování na moderní typ letadla nestihl boje korejské války. "Byli jsme průzkumníci u námořního letectva. Létali jsme k japonským ostrovům, nad americké letadlové lodě. Okolo nás jejich stíhačky, zdravili jsme se máváním," vzpomínal na 12 let u vojenského letectva, po nichž odešel létat ke hvězdám. "Pochopte, já o Sovětském svazu nemohu říct nic špatného, za něj se mi splnily všechny sny," dodal.

Turisty nechci

V Hvězdném městečku se nyní s ruskými kosmonauty připravuje i šestý kosmický turista, Američan Richard Garriott a Gubarev neskrývá, že se mu podobná praxe nelíbí. "Kvůli těm turistům má sice Roskosmos nějaké peníze, ale naši chlapci sedí doma a není pro ně místo kvůli lidem, kteří se jen vozí," vysvětlil. Rusko chce praxi komerčních letů do vesmíru ukončit v roce 2009 a Gubarev míní, že je to jen dobře. V příštích letech se podle něj lidstvo vrátí zpátky na Měsíc, naučí se na něm přistávat a vybuduje trvalou základnu. Teprve pak prý bude možné vypravit velkou mezinárodní expedici k planetě Mars.

"Nejkrásnější je pohled na Zemi zdálky. Startovali jsme a u nás byla zima. Pak jsme letěli nad Jižní Amerikou, viděli pláže a věděli, že se tam koupají lidé. Říčka a ona to Amazonka, viděl jsem ji od pramenů až k ústí do moře," vzpomínal Gubarev na pohled z kosmické lodi domů.

Podle něj je ale ze všeho nejdůležitější, že se i po třiceti letech těší dobrému zdraví. "A dá-li bůh, budu tu ještě i za deset let," smál se kosmonaut.