Provokativní 3D tour lidským tělem dorazila do Prahy

03.05. 15:27 | Autor:

Revoluční pohled na lidské tělo, nebo patologická exhibice urážející lidskou důstojnost? Ač se názory různí, výstava mrtvých těl zbavených kůže provokuje všude, kam dorazí. Nejinak tomu bude jistě i v Praze, kde bude expozice Bodies... The Exhibition k vidění od 5. května.

Více snímků ve fotogalerii

Na několik měsíců nahradili v zšeřelých sálech pražské Lucerny skotačící a plesající maturanty poněkud statičtější návštěvníci. Přestože zemřeli před lety, vrhají se v navěky ztuhlých pozicích za volejbalovým míčem, napřahují se k hodu šipkou nebo v zadumání meditují kdoví nad čím. Jejich těla, rozřezaná a pečlivě zakonzervovaná, slouží jako názorná pomůcka pro 3D tour lidským tělem. Návštěvníci si mohou zblízka prohlédnout svalový systém nebo pozorovat, jak funguje dýchání či trávení, jak vypadá vypreparovaný nervový systém, nebo žasnou nad tím, že krevní cévy zbavené další tkáně označené barevnými polymery vypadají jako fantaskní korály.

Pořadatelé na svých webových stránkách píší, že výstava za dobu svého uvádění upoutala pozornost více než 16 milionů návštěvníků v Evropě a Asii. Jistota masivního zájmu zřejmě motivovala agenturu Interkoncert, aby do kamionů místo zvukové aparatury tentokrát naložila dvacítku plastinátů. Tak zní odborný název pro preparáty, které si na rozdíl od těch naložených do formaldehydu zachovávají původní barvu i strukturu až na molekulární úroveň, jsou suché, bez zápachu a nerozbitné. Byť ve výsledku působí na laika poněkud synteticky.

Mezi lidskými exponáty procházejí medici v bílých pláštích, připraveni poskytnout majitelům živých těl odpovědi na odborné otázky. "Metoda polymerové ochrany se v zahraničí využívá zhruba deset let, kvůli pracnosti a mimořádným finančním nákladům se ale v Česku příliš nepoužívá. Tělo se musí začít zpracovávat do dvou hodin po úmrtí a konzervace celého organismu zabere zhruba rok," vysvětluje posluchač I. lékařské fakulty UK Pavel Richtár.

On sám vnímá jako etický problém, když se takto konzervovaná lidská těla stylizují do rozmanitých kuriózních pozic a předvádějí po štacích v mnoha zemích. "Myslím, že na umělých modelech by fungování procesů v těle šlo ukázat daleko názorněji." Od roku 2004, kdy výstava Bodies... The Exhibition v několika variantách putuje po světě, ji provázejí výpady v tisku, petice a občas i demonstrace. Odpůrci výstavy se domnívají, že vzít člověka, který má příbuzné, domov, jméno a možná i nesmrtelnou duši, a předvádět jej civějícím turistům je nedůstojné. Kritikům vadí i to, že "exponáty" neposkytly k takovémuto nakládaní se svými pozůstatky souhlas. "Těla nám legálně poskytují univerzity, jedná se o lidi, kteří zemřeli přirozenou smrtí a neměli žádné příbuzné," tvrdí americký profesor biologie Roy Glover, hlavní kurátor projektu. V souvislosti s pražskou výstavou se objevily spekulace o tom, že se může jednat o ostatky čínských vězňů, jelikož těla pocházejí z čínské univerzity v Dalianu. To však Glover vylučuje.

Odpůrce podobných podniků asi nepřesvědčí argument, že akce má vzdělávací charakter, na mezinárodních stránkách Bodies... The Exhibition je dokonce nabídka výukových prohlídek pro školy. Podle Glovera ji za tři roky zhlédlo na tři sta tisíc studentů. "Lidé se lépe starají o svá auta než o svá těla," míní Glover a poukazuje na osvětový charakter bizarní výstavy. Vedle sebe ve vitrínách trůní zdravá plíce a stejný orgán dlouholetého kuřáka. Popisek nabádá, aby divák po konfrontaci s následky svého neduhu radši rovnou nechal krabičku cigaret v galerii.

Na prezentaci pro novináře byla expozice nainstalována pouze z poloviny. Nejkontroverznější kusy čekaly za plentami v zákulisí. Ozývalo se odtud vrnění šicího stroje: drobná tmavovláska tu dokončovala úpravy závěsů. V oprýskaném potemnělém sálu se připomínka čínských vězňů vtírala nepříjemně živě. Mezi štendry, výstavními panely, nářadím a plastovými flaškami s vodou jí dělaly společnost zvláštní postavy. Mezi nimi i rozřízlá těhotná žena. Další část expozice totiž návštěvníka provede prenatální a embryonální fází lidského vývoje. A ještě další nabídne organismus naporcovaný na plátky v transverzálních řezích.

Deklarované osvětové záměry pořadatelů znedůvěryhodňuje i to, že instalace je trochu odbytá. Popisky k exponátům i nápisy na panelech nesoucí základní poučky z učebnic anatomie jsou plné gramatických chyb. Zato velmi pečlivě je připravena dárková prodejna, kde si vedle třiček, hrnků či katalogů můžete pořídit třeba podkolenky s potiskem holenních kostí za šest set korun nebo lebku za sedm stovek. Zbývá je doufat, že není originální.

Na druhou stranu těžko obstojí tvrzení, že jde o specifický projev dneška, který pozbyl všech hodnot. Lidským ostatkům věnují velkou pozornost mnohá světová náboženství, včetně křesťanského, které kolem ostatků světců vytvořilo řadu kultů a jako relikvie je vystavuje v chrámech a využívá v liturgii. Ty však v teatrálním baroku měly být pouze názorným odkazem připomínajícím příkladný a pro věřící inspirativní život světce. "V lidové zbožnosti byl možná kladen větší důraz na magickou či ochrannou roli ostatků, jako v případě těch některých svatých nepodléhajících zkáze či například i v případě Karla IV., který byl sběratelem ostatků v touze ochránit korunovační klenoty před úhonou při konci světa. Pro církev ale mají ostatky primárně funkci připomínky," shrnuje kněz Milan Badal. Komerční, pouťové využívaní lidského těla, byť mrtvého a bezduchého, považuje za nedůstojné.

***

Co to je polymerová ochrana

Metodu plastinace vytvořil anatom Gunther von Hagens. Těla jsou ošetřena a stabilizována speciální konzervační metodou nazývanou polymerová ochrana. Tento proces se skládá z balzamování lidských těl, z jejichž tkání je odstraněna voda, a poté pomocí vakuové techniky je tělo impregnováno. Postup je velmi pracný. Během něj je mrtvé tělo vloženo do acetonu a následně zmraženo. Aceton přitom sám nahradí vodu v buňkách. Pak se tělo vloží do tekutého polymeru, například křemíkové gumy nebo epoxidové pryskyřice. Následně se aceton ve vakuu odpařuje a vtahuje na svoje místo tekutý plast, který pak ztuhne působením tepla, ultrafialového světla či některého plynu.