Vědci testovali liščí sluch. Jak je to s pověstnou bystrostí?

23.05. 16:15 | Autor: Jakub Málek

Jak je to s pověstnou liščí bystrostí doopravdy?

Liška obecná (Vulpes vulpes) je světově nejrozšířenější šelmou. Oblast jejího přirozeného výskytu se rozprostírá po téměř celé Evropě, Asii, Severní Americe a částečně i Africe a Austrálii. Navzdory tomu, že je tento huňatý masožravec populární pro své bystré smysly, ví se o jeho smyslových schopnostech vlastně málo. Bylo tedy zapotřebí se tomu "podívat na zoubek" a zjistit, jak je to vlastně s onou bystrostí doopravdy. Tohoto úkolu se zhostil vědecký tým spolu s profesorem Hynkem Burdou z České zemědělské univerzity v Praze.

Liška je především soumračný a noční lovec, který se při získávání potravy musí spoléhat hlavně na sluch. Hraboši tvořící hlavní část jejího jídelníčku, se často vyskytují v husté trávě, pod listím nebo pod sněhem a lokalizovat je tak musí liška pomocí sluchu. Když se jí zvukové signály podaří zachytit, skokem i z velmi vzdáleného místa překvapí kořist, která už nemá šanci z jejích spárů uniknout.

Jedna ze tří testovaných lišek. V tom, jak liška a nejinak i ostatní šelmy zvukové signály zachycují, nejsou nejasnosti. Natáčí své dobře vyvinuté slechy a vyhledává směr, odkud slyší zvuk nejlépe, tedy coby nejsilnější signál. Ale jak citlivý sluch vlastně má a jaké kmitočty zvuku dokáže vnímat? Toto zjištění bylo cílem experimentu, pro který byla sestrojena speciální přenosná komora, ve které byly testovány tři mladé krotké lišky.

Komora sloužící pro testování liščího sluchu a zjištění sluchových prahů, byla vybavena reproduktorem, ze kterého byly liškám prezentovány zvukové signály různých frekvencí a intenzity. Liška byla nejprve cvičena, aby vyčkávala na zvukový signál (čistý tón) po jehož zaznění mohla opustit "čekárnu" a v druhé části komory si vybrat z automatického dávkovače pamlsek. Pokud opustila čekárnu ještě předtím, než tón zazněl, byla "potrestána" tím, že žádnou odměnu nedostala a na další šanci musela čekat déle. Technika použitá k experimentu a následnému vyhodnocení. Poté, co se liška naučila danému úkolu, byly jí pouštěny tóny různého kmitočtu a intenzity a na filmovém záznamu a pomocí počítačových záznamů byly reakce lišky vyhodnoceny - čili jaké tóny a při jaké intenzitě liška již slyšela respektive už neslyšela. Tak mohl být sestaven první známý úplný audiogram lišky obecné.

Ukázalo se, že liška má sluchový rozsah takřka 10 oktáv, od 51 Hz do 48 kHZ a rozsah a citlivost jejího sluchu kombinuje sluchové schopnosti psa a kočky. Celkový závěr je takový, že absolutní citlivost sluchu lišky patří k těm nejlepším, které byly u savců doposud popsány, a pověstná bystrost tak není jen mýtus.

Ilustrace experimentu.