Teplokrevní dinosauři bodují, hlavní argument jejich odpůrců padl

28.06. 08:00 | Autor: Ondřej Vrtiška

Dinosauři zřejmě byli teplokrevní, stejně jako savci a ptáci.

Paleontologové dinosaury dlouho považovali za nemotorné obludy, které v chladném počasí připomínaly zpomalený film. V posledních letech je však čím dál jasnější, že tato zvířata uměla být zatraceně rychlá a měla metabolismus typický pro teplokrevné živočichy. Proti "teplokrevné" hypotéze dosud stála specifická struktura jejich kostí. Už to neplatí.

Na příčném řezu dlouhými dinosauřími kostmi paleontologové zpravidla pozorují soustředné vrstvy hustší a řidší kostní tkáně, které nápadně připomínají letokruhy stromů. Soudilo se, že tmavší proužky se utvářely v zimním období, během něhož dinosauři sice nehibernovali, ale ani si neudrželi stálou teplotu. Byli pomalejší, šetřili energii. A zpomalení metabolismu se projevilo i na růstu kostí.

Odborníci z Katalánského paleontologického ústavu a z Norského polárního ústavu však v aktuálním vydání časopisu Nature publikovali studii, která ukazuje, že podobné struktury nejsou charakteristickými znaky studenokrevných živočichů. Mají je totiž i velcí savci. Vědci prozkoumali stehenní kosti 41 druhů přežvýkavců z nejrůznějších klimatických oblastí od severu Evropy po subsaharskou Afriku. "Letokruhy" objevili u všech z nich. Pomalejší růst u nich není nutně spojován s chladnějším obdobím ruku, většinou spíše se suchem a nedostatkem potravy.

Vyvrácení klíčového argumentu stoupenců dinosauří studenokrevnosti přitom nebylo hlavním cílem výzkumu. Španělští a norští vědci původně chtěli porozumět tomu, jak fyziologii dnešních savců ovlivňují klimatické vlivy během roku. Spojitost s dinosaury je napadla až druhotně.

Řez stehenní kostí jelena evropského s jasně patrnými tmavšími liniemi z doby, kdy zvíře rostlo pomaleji. Zdá se vám zvláštní, že něčeho takového jako růstových rozdílů patrných na příčeném řezu savčí kostí si vědci povšimli až nyní? Není to tak docela pravda. O některých druzích savců a ptáků to zoologové věděli už delší dobu, dosud nad tím však povětšinou mávali rukou, považovali je za nepodstatné výjimky. Chybělo totiž systematické uspořádání dostupných dat. Většinu informací vědci měli o malých savcích, kteří vyrostou během několika měsíců, a sezonní růstové změny u nich pozorovat nelze.

"Může se zdát překvapivé, že až dosud nebyl proveden žádný systematický výzkum, který by prokázal, zda tyto struktury v kostech mají pouze studenokrevní obratlovci," říká Meike Köhlerová z Katalánského paleontologického ústavu, hlavní autorka článku v Nature. Věda však podle ní nepostupuje lineárně. Některé skutečnosti delší dobu ve vědecké komunitě "probublávají", ale čeká se na někoho, kdo je utřídí a předloží je coby zjevný důkaz pro nebo proti nějaké hypotéze. Právě tuto práci její tým nyní odvedl při výzkumu kostí velkých savců.

Důkazy pro teplokrevnost

Na teplokrevnost dinosaurů paleontologové usuzují z řady nepřímých důkazů. Svědčí pro ni například uspořádání dýchací soustavy, způsob pohybu nebo u některých druhů izolace těla peřím. Z anatomických znaků na kostře lze poměrně spolehlivě odhadnout rychlost metabolismu. I ta dinosaury řadí životním stylem spíše k savcům než ke studenokrevným živočichům.

Další kamínek do mozaiky informací přinesl loni americko-německý tým geochemiků a paleontologů v časopise Science. Vůbec poprvé se jim podařilo tělesnou teplotu dinosaurů přímo změřit, byť poněkud neobvyklým způsobem.

Analyzovali složení zubní skloviny dvou druhů obřích dinosaurů, kteří žili před 200 až 145 miliony let na území dnešní Tanzanie a Spojených států. Konkrétně se zaměřili na minerál apatit. Množství vazeb mezi vzácnými izotopy uhlíku a kyslíku je v něm totiž přímo závislé na teplotě, za níž se sklovina vytvářela. "Jako bychom strčili teploměr přímo do tlamy zvířete, které vyhynulo před 150 miliony let," komentuje to Robert Eagle z Kalifornského technologického institutu, který se na výzkumu podílel. Měření odhalila, že tělesná teplota obou dinosaurů se pohybovala mezi 36 a 38 stupni Celsia, což je srovnatelné s velkými savci.

Foto: Profimedia , Meike Köhler

Autor: Ondřej Vrtiška