Hrbohlavá pravěká potvora velikosti krávy přežila svou dobu

27.06. 12:05 | Autor: Radek John

Bunostegos akokanensis byl neškodný býložravec velikosti krávy.

Paleontologové vyhrabali nové fosilie bizarního stvoření ze skupiny býložravých pareiasaurů. Žilo někdy před 266 až 252 milióny let. Už za živa to byla živá fosilie.

Nanejvýš pozoruhodné zvíře se jmenuje Bunostegos akokanensis. Rodové jméno je složenina řeckých výrazů buno, což znamená hrbolatý, a stegos, značícího strop nebo střechu. Bunostegos měl lebku pokrytou kulovitými výběžky. Byly překryté kůží, podobně jako růžky dnešních žiraf. Druhové jméno odkazuje na městečko Akokan, poblíž nějž vědci zbytky pravěkého živočicha v roce 2003 poprvé našli. Nový nález teď umožnil pokusit se uhádnout něco o jeho příbuzenských vztazích a životních podmínkách. Bunostegos žil v období svrchního permu.

Všechny kontinenty se tenkrát přitulily k sobě jako štěňata v košíku a vytvořily jediný gigantický superkontinent, Pangeu. Jeho existence se promítla i do fosilního záznamu. V živé říši bylo jen málo hranic. Téměř všechna suchozemská zvířata i všechny rostliny žili všude na světě.

Bunostegos akokanensis k nim ale nepatřil. Tvrdí to skupina paleontologů, vedená Lindou Tsuji z Washingtonské univerzity. Podle toho, co o tvorovi zveřejnili v časopise Journal of Vertebrate Paleontology, by hypotetický permský zoolog asi neváhal zvíře označit za živou fosilii.

Dědeček ještěr

Zvířata, která působí jako dvojplošník z první světové války na moderní letadlové lodi s atomovým pohonem, žijí i dnes. Jako nejznámější příklad je zvykem uvádět latimérii podivnou, rybu, o níž si vědci mysleli, že vymřela před sedmdesáti milióny lety, dokud ji nevylovili v roce 1938 z moře u afrických břehů. Za živou fosilii se ale dají považovat třeba i mravenečníci.

Bunostegos byl latimerií svých časů.

Z jejich množství a struktury výběžků na hlavě Bunostega akokanensis dosud paleontologové usuzovali, že zvíře patřilo k nejpokročilejším větvím linie pareiasaurů. Podrobná analýza nových vykopávek však tento názor vyvrátila. Bunostegos akokanensis byl blízký příbuzný nejstarších pareiasauřích větví. Jeho předkové museli žít po milióny let odděleně od zbytku světa.

Jak se to mohlo stát, když byly všechny kontinenty spojené v jeden? Nejspíš za to mohla gigantická poušť, která se tenkrát v srdci superkontinentu rozkládala. Podmínky v ní byly natolik nepříznivé, že udržovaly obyvatele okolních oblastí mimo. Pouštním pareiasaurům naopak dlouhá izolace umožnila nerušeně se vyvíjet nezávisle na zbytku světa.

Děravá lebka

Pareiasaurové patří do prastaré skupiny plazů, kteří postrádali otvory po stranách lebky, takzvané apsidy. Protože je neměly, říká se jim anapsida. Není moc pravděpodobné, že by sdíleli všichni stejného předka. Nejspíš jde o množství navzájem nepříbuzných linií.

V lebkách dvou plazích linií se v průběhu evoluce otvory vyvinuly. V první z nich, do níž spadáme i my, savci, to byl otvor jeden. V lebce druhé linie se vyvinuly jámy dvě. Dala zrod dnešním krokodýlům, ptákům, hadům, a dalším skupinám.

Všechna zvířata bez jam v lebce vymřela (I když tohle se nedá nikdy tvrdit s jistotou.). Občas se můžete setkat s názorem, že k nim patří dnešní želvy. Ten je ale nejspíš mylný. Želvy kdysi dávno apsidy měly a ztratily je kvůli svému unikátnímu způsobu života.

Autor: Radek John