Myši mají pré

16.11. 00:00 | Autor: Karolína Vitvarová-Vránková

CHLUPATÍ ŠKŮDCI SE STAHUJÍ DO BUDOV, BOJ BÝVÁ LÍTÝ

Útok rozběsněné kuny. Dlouhé kilometry s klecí plnou myšek, které už nikdy nesmějí najít cestu zpět. Shánění tygřího lejna. Takové i strašnější zážitky popisují lidé, kteří doma nechtějí myši, kuny ani jiná zvířata stahující se před zimou do jejich obydlí.

Jó, myšoplaš, ten tady kvičí furt, ale potvory si myslí, že to je diskotéka, popisuje své zkušenosti jeden nepřítel myší v internetové debatě. Odborníci-deratizátoři však tvrdí, že přístroje, které odpuzují myši, potkany, myšice a další hlodavce zvukem, jsou jedním z nejúčinnějších řešení. Důležitý je však výběr: přístroj musí pištět na správné frekvenci, a pokud možno ji měnit, aby si myši nezvykly.

Výška tónu by měla být uvedena v technické dokumentaci: aby neobtěžovala lidi, musí být zvuk na frekvenci vyšší než 20 tisíc hertzů. Aby netrápil psy a kočky, musí mít kmitočet nad 26 tisíc hertzů. Má-li těsně pod dvacet tisíc, slyší ho malé děti.

Když se zvolí správný zvuk, nastává prý pro myš peklo: „Je to, jako kdyby jí u hlavy houkala siréna policejního auta,“ tvrdí Pavel Hnilica ze společnosti Deramax, která u nás zvukové odpuzovače vyrábí. Stojí od tří set sedmdesáti korun výše. Na trhu jsou i přístroje za sto padesát korun, u těch nejlevnějších však může být problém s kvalitou.

Ani ten správný pískot vždycky nestačí. Pokud se myši usadí v osamělém stavení, odkud se nemají kam odstěhovat, vydrží leccos: „Radši byste zmrzla, nebo bydlela na nádraží, kde řvou vlaky?“ klade řečnickou otázku Ladislav Seňko z firmy SeňkoDDD, zabývající se deratizací.

Kdo nechce nebohé myšky zabíjet, může je také chytat živé do pastí. Podle pravidel pro hubení karanténních škůdců je ale předepsáno pasti prohlížet každých dvacet čtyři hodin. Myš je také nutno odnést dost daleko, uvádí se, že asi dva kilometry. Jinak hubič dopadne jako občanka Mnichovic, která si chycené myši označila barevnou „ťupkou“ a pak je vynesla. „Druhý den ráno byly v klecičce nějaké neoznačené, ale většinou ty s tou ťupkou,“ postěžovala si v obecním časopise. Koho po takových zkušenostech přejde humanita, má k dispozici staré osvědčené vražedné metody: pastičku, jed nebo kočku.

„Rozhodující je prevence,“ radí Staňko. Je třeba důsledně zavírat dveře a utěsnit všechny škvíry. Myš se prý protáhne dírkou o průměru jeden centimetr, potkanovi stačí tři až čtyři centimetry.

Kromě hlodavců v domech v zimě hlodají také kuny. Obývají nejčastěji půdy, dokážou prokousat sádrokarton a zabydlí se v izolační minerální vatě. Vyhnat kunu je složité, zoufalí majitelé půd zkoušejí různé metody, a to se střídavými úspěchy: přivést domů psa, nastražit na kunu chomáč vlasů z kadeřnictví, nalít jí do doupěte zvlášť agresivní voňavku. A když už člověk vůbec neví, může ještě zajít do zoo. Podle některých zkušeností prý kuna zaručeně nesnese jednu věc: žít v blízkosti tygřího lejna.

Autor: Karolína Vitvarová-Vránková