Sošku ženy - Věstonickou venuši - objevil tým vědců vedený Karlem Absolonem 13. července 1925 v jednom z pravěkých ohnišť na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě.

- Zhruba 25 tisíc až 29 tisíc let stará soška, nejstarší známé použití pálené hlíny, a tedy i možný doklad počátků keramiky, se stala světovou senzací. Absolon, který v době objevu na lokalitě nebyl, uměl nálezy náležitě propagačně využít, čehož mimo jiné využíval při shánění sponzorů.

- Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě. Venuše je 11,5 centimetru vysoká a 4,3 centimetru v bocích široká černošedá figurka. Má velká ňadra, zřetelné břicho, plné hýždě a ztvárněná záda. Celá figurka ukazuje, že její autor umělecky zvládl tvar lidského těla, chtěl však především zdůraznit partie symbolizující plodnost a zachování rodu.

- Soška je uložena ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně, v Ústavu Anthropos. Ven se dostává jen při výstavách a většinou putuje do zahraničí.
- V roce 2014 se vydala na cesty - od července do září byla spolu s hlavou Kelta ze Mšeckých Žehrovic a vzácným meteoritem z Opavy-Kylešovic lákadlem putovní výstavy postupně v Opavě, Praze a Brně. A v roce 2013 byla vystavena v Londýně u příležitosti výstavy Umění doby ledové: Zrození moderní mysli v Britském muzeu. Kdysi byla také představena ve Stockholmu, dvakrát byla v Kodani a v USA, kde byla označena za "Monu Lisu pravěku".

- V roce 2004 podstoupila soška důkladné prozkoumání na tomografu. Výsledky potvrdily, že venuše je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let. Nyní sošku přezkoumají odborníci ze společnosti FEI, která vyrábí elektronové mikroskopy.

- Příliš se neví, že stačilo málo a vzácná soška navždy zmizela. Koncem války byly pravěké sbírky Moravského zemského muzea v Brně přemístěny do mikulovského zámku a tam většinou vzaly za své při pozdějším požáru. Venuše unikla jen zázrakem - byla totiž kvůli fotografování převezena do Brna.

- Venuše (pojmenované podle římské bohyně lásky) představovaly v dávné době podle odborníků jakousi symbolickou pramáti rodu a při obřadech znamenaly tradiční ochranné lůno. Venuše také mohly být symbolem plodnosti, mateřství a zachování rodu. Různé sošky venuší - většinou mezi čtyřmi a 25 cm výšky - se nalezly od Španělska až po Sibiř. První byly nalezeny v 60. letech 19. století ve Francii.

- Věstonická venuše není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí na území ČR. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známé také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Proslulá je rovněž Landecká venuše (nazývaná také Petřkovická) nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek, jejíž stáří se odhaduje na 23 tisíc let. Je to jediná štíhlá venuše v Evropě.

- Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována Willendorfská venuše z Rakouska (stáří 24 tisíc až 26 tisíc let). Byla nalezena v Rakousku, nové výzkumy ale ukazují, že pochází z jižní Moravy. Z jihu Moravy údajně pochází také soška venuše z muzea v německé Mohuči, která je označována za třetí Věstonickou venuši. Po objevu Věstonické venuše se totiž našla venuše druhá, kterou však Absolon prohlásil za padělek. Údajně se ztratila za druhé světové války v Německu. Takzvaná třetí Věstonická venuše byla objevena v depozitáři mohučského muzea, kde ležela 40 let. Muzeu ji údajně dal jistý muž z Prahy.

- Nejstarší zpodobnění lidské postavy na světě vytvořil pravěký umělec asi před 35tisíci až 40 tisíci lety. Tato šesticentimetrová soška ženy s obrovskými prsy vyřezaná z mamutí kosti se jmenuje Švábská venuše (též Venuše z Hohle Fels). Venuše byla objevena v září 2008 při vykopávkách v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu severně od horního toku Dunaje v pohoří Švábská Alba na jihozápadě Německa.