Sociální sítě před Kolumbem: globalizace je starší, než myslíte

26.03. 17:00 | Autor: Radek John

Antropologové použili podobnost archeologických vzorků k analýze struktury společnosti obyvatel amerického jihozápadu před příchodem Evropanů. Jednotlivá lidská sídla se ovlivňovala na překvapivě velké vzdálenosti.

Žijeme v časech, kdy je komunikace mezi lidmi snazší, než byla kdykoliv v minulosti. Chcete-li si popovídat s někým na druhé straně oceánu, představují pro vás největší problém odlišná časová pásma. Technické uskutečnění hovoru je rutinní záležitost. Velkou práci nedá sehnat ani jakoukoliv knihu, hudební nahrávku nebo film. Kultura je globalizovaná. Některým lidem to vadí. Tvrdí, že globalizace stírá rozmanitost. Dokud byly komunikační možnosti ještě omezené, byl větší prostor pro regionální zvláštnosti.

Když si nemůžete stáhnout kompletní diskografii Led Zeppelin, musíte si vystačit s cimbálkou z vedlejší vesnice. Tuhle myšlenku ovšem zpochybňuje studie, která vyšla v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Skupina jedenácti vesměs amerických vědců v ní tvrdí, že lidská kultura byla v minulosti méně regionální, než na první pohled vypadá. Korespondující autorka práce se jmenuje Barbara Millsová a pracuje na Arizonské univerzitě v Tucsonu.

Antropologové použili matematický aparát, který se běžně používá ke studiu sociálních sítí na webu, k analýze databáze artefaktů obyvatel jihozápadní předkolumbovské Ameriky. Datový soubor obsahoval záznamy o 4,3 milionech keramických předmětů z více než sedmi set nalezišť a 4 800 předmětů obsidiánových z více než 140 nalezišť. Předměty pocházely z doby mezi lety 1200 až 1450 po Kristu. Byly nalezeny na celkové ploše 334 tisíc čtverečních kilometrů, v oblasti dnešní Arizony a Nového Mexika.

Keramická družba

Tradiční archeologie studuje jednotlivé uzly sociální sítě, ať už se jedná o jedince, domácnosti nebo celé vesnice či města, odděleně. Millsová a její spolupracovníci se zaměřili na síť jako celek. Zjistili, že se ve studovaném období vyvíjela. Vzájemné vazby lidských osad, měřené podobností keramiky, zesilovaly nebo oslabovaly v několika vlnách. Mezi lety 1250 a 1300 si byly nejpodobnější osady na severu. Tvořily jeden velký hrozen silně provázaných uzlů se dvěma menšími hrozny satelitními.

Miska z předkolumbovských časů.

V období zhruba od roku 1300 do roku 1350 jejich provázanost klesla. Zato se ale objevila skupina velmi kulturně blízkých osad na jihu. Během dalších padesáti let se severní osady trochu sebraly, ale už to byl jen stín bývalé slávy. Na jihu zatím dál prospívalo provázané seskupení lidských sídel. V dalším půlstoletí se snížilo vzájemné propojení i v něm. Spojení mezi ostatními osadami ale téměř vymizelo, což vědci vnímají jako důkaz úpadku.

Přespolní obchod

Podle představ většiny antropologů probíhá nejvíc sociálních interakcí v neindustrializovaných společnostech do vzdálenosti jednodenního pěšího výletu, tedy asi osmnáct kilometrů. Obyvatelé předkolumbovské Ameriky chodili jen pěšky. Osady s navzájem nejpodobnější keramikou od sebe ale nebyly osmnáct kilometrů, nýbrž něco mezi sedmdesáti a sto dvaceti. Statistický vztah mezi vzdáleností a podobností keramiky byl rovněž jen slabý.

Pro celou zkoumanou oblast dokázala vzdálenost vysvětlit jen zhruba jedenáct procent kulturních odlišností. K podobnému závěru dospěli výzkumníci i při analýze šíření obsidiánu. Obsidián je přírodní sklo, které vzniká během sopečné činnosti. Je tvrdý a hodí se k výrobě hrotů oštěpů, nožů a škrabek.

U každého vzorku obsidiánu se dá zjistit, kde vznikl. Dá se to použít k posouzení způsobu, jakým se předměty z něj vyrobené šířily mezi lidskými osadami. Podíl obsidiánu ve vzorcích z jednoho archeologického naleziště nezávisel na vzdálenosti od místa původu materiálu. Lidé tedy neobchodovali jen s nejbližšími sousedy. Struktura společnosti na úrovni pravěku tedy odrážela vzájemnou polohu lidských sídel jen volně.

Foto: Profimedia , Mathew Devitt, Arizona State Museum

Autor: Radek John