Odfláknutý hrob. Richarda III. pohřbili narychlo a bez poct

24.05. 17:05 | Autor: Radek John

Panovníka uložili do malého a nepravidelného hrobu.

Vědci zveřejnili první podrobný popis hrobu a kostry zatím posledního anglického krále, který padl v bitvě. Vítězové zacházeli s tělem svého nepřítele neuctivě. Možná ho pohřbili se svázanýma rukama.

Anglický monarcha zemřel v bitvě u Bosworthu. Odehrála se 22. srpna 1485. Ať už si o vládě a cestě na trůn panovníka z rodu Yorků myslíte cokoliv, je téměř jisté, že bojoval statečně. Na začátku střetnutí měly Richardovy voje proti silám jeho soupeře a pozdějšího nástupce na britském trůnu Jindřicha Tudora skoro dvojnásobnou početní převahu. Jenže to byla převaha nejistá. Část královského vojska přivedli bratři William a Thomas Stanleyovi (Thomas se honosil titulem první vévoda z Derby) a Jindřich Percy, třetí Hrabě z Northumberlandu.

Thomase Stanleyho usvědčil Richard III. před bitvou z konspirace ve prospěch Jindřicha Tudora. Aby si pojistil jeho loajalitu, zajal mu syna a hrozil, že pokud se vévoda z Derby ke královskému vojsku nepřipojí, zabije ho. Vojska všech tří zmíněných šlechticů tak sice na bojiště dorazila, ale zdráhala se pustit do nepřítele, což zvrátilo situaci ve prospěch Tudorovců.

Když si to Richard uvědomil, podnikl hrdinský pokus získat ztracenou přízeň Štěstěny. S malou skupinou rytířů zaútočil na samotného Jindřicha Tudora obklopeného tělesnou stráží. Podařilo se jim usmrtit pár Jindřichových vojáků. Richard dokonce osobně zabil nosiče Jindřichovy standarty. Pak ale zahynul. Král Angličanů tak padl téměř tak statečně jako král Čechů Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku o sto třicet devět let dříve.

Nahá mrtvola

Jindřich Tudor nechal mrtvolu svého nepřítele svléct do naha a veřejně vystavit v blízkém městě Leicesteru. Pravděpodobně se tak stalo v kostele Zvěstování požehnané panny Marie. Po třech dnech nechal tělo pohřbít v místním Františkánském klášteře. Po deseti letech, už jako král a manžel Richardovy starší sestry Alžběty z Yorku, přikázal označit hrob náhrobním kamenem. Jeho syn a nástupce Jindřich VIII, ale v roce 1538 klášter rozpustil.

Kostra byla téměř kompletní. Chyběla jen chodidla. Kosti Richarda III. měly být podle jistého spisu ze sedmnáctého století exhumovány a naházeny do řeky Soar. Minulý rok se ale v Leicesteru konaly vykopávky, původně iniciované amatérskou Společností Richarda III., během nichž se podařilo najít jak klášter, tak panovníkovy pozůstatky. Byla to velká senzace, jenže archeologové pracují pomalu.

První podrobnější výsledky průzkumu vyšly až teď ve vědeckém časopise Antiquity. Práce skupiny výzkumníků, vedené Richardem Buckleyem z Leicesterské univerzity, obsahuje popis vykopávek, panovníkova hrobu a jeho kostí. Brzo by prý měl vyjít minimálně ještě jeden článek, v němž budou podrobně shrnuty výsledky genetické analýzy králových pozůstatků.

Odfláknutý hrob

Kostru Richarda III. našli archeologové v chóru bývalého kostela. Chór je místo, kde stojí kněžiště a oltář. Laikové tam nesměli, což mohlo podle archeologů bránit pokusům o veřejné uctívání mrtvého. Hrob samotný je prý odfláknutý. Pro královo tělo byl příliš krátký, takže ho hrobníci museli položit nakřivo a opřít mu hlavu o stěnu. Nemá dokonce ani pravidelný půdorys. Místo obdélníku vykopali Richardovi lichoběžník. Byl na tom hůř než místní chudí na hřbitově kostela Svatého Petra.

Ti měli nejen pravidelné hroby, ale i rakve. Krále Richarda nezabalili ani do plátna, jak bylo v tehdejších časech zvykem. Pozice těla podle vědců naznačuje, že během pohřbu stál jeden nebo víc z hrobníků v jámě a ostatní mu mrtvolu podávali. Stačila by prý jen drobná námaha, aby král ležel v hrobě aspoň trochu rovně. Nikdo se o to ale nepokusil, což by mohlo naznačovat buď neúctu, nebo spěch. Hodí se nezapomínat, že mrtvola byla tři dny stará a bylo léto.

Panovník trpěl těžkou skoliózou. Pod královou hrudí našli vědci kousek železa, který zpočátku považovali za hrot šípu. Podrobná analýza ale odhalila, že šlo o hřebík. Kostra měla ruce překřížené v zápěstí, což byla pro mrtvé z dané oblasti a období neobvyklá pozice. Vědci z toho vyvozují, že Richard III. mohl mít svázané ruce.

Vážná skolióza

Kostra panovníka byla téměř kompletní. V průběhu věků se z ní ztratila jen chodidla. Radioaktivní datování stanovilo datum smrti na dobu mezi lety 1456 a 1530, což odpovídá historickým záznamům. Odhadovaný věk kostry rovněž odpovídal předpokládanému věku krále (dvaatřicet let). Majitel kostry se živil potravou, která obsahovala hodně proteinů a ryb, což korespondovalo s jeho vysokým společenským postavením. Ještě zajímavější byly detaily královy páteře. Podle dobových záznamů měl mít křivá záda. Shakespeare ho zobrazil jako hrbáče.

Ukázalo se, že to byla pravda. Richard III. trpěl vážnou skoliózou (zakřivením páteře na jednu stranu). Mohla mu podle vědců způsobovat i dýchavičnost a bolesti, ale není to jisté. Někteří stejně postižení lidé si na bolesti nestěžují.

Král byl vysoký 173 centimetrů, což odpovídá dobovému průměru. Na zátylku měl dvě rány, které mohla způsobit rána mečem nebo halapartnou. Menší ránu od dýky nebo jiné podobné zbraně měl i na temeni. Na žebrech a na pánvi měl ještě další zranění. Podle vědců to ale asi byla spíš posmrtná zohavení. Podobná poranění znají vědci i od jiných mrtvých z války růží. Pohřeb Richarda III. tak odpovídá popisu dobového historika Polydora Vergilia, který o něm napsal, že proběhl "bez okázalosti a slavnostních obřadů."

Foto: ČTK

Autor: Radek John