Antropologové prozkoumali lví srdce krále Richarda

02.03. 08:00 | Autor: Radek John

Schránka se srdcem proslulého anglického monarchy byla nalezena ve francouzské katedrále už v předminulém století. Dlouho ležela ve sbírkách místního muzea. Až nyní ji mohla probádat skupina francouzských vědců. Srdce bylo nabalzamováno po vzoru Krista.

Před sto pětasedmdesáti lety, v roce 1838, se konaly velké vykopávky v katedrále Nanebevzetí Panny Marie ve francouzském Rouenu. Jeden z účastníků, místní historik Achille Deville, při nich objevil olověnou schránku o rozměrech 12,2 × 23 × 17 cm. Písmem, jaké se používalo okolo dvanáctého až třináctého století, na ní stálo: HIC IACET COR RICARDI REGIS ANGLORUM. Přeloženo to znamená "Zde leží srdce Richarda, krále anglického." Byl to velký objev, ačkoliv ne nečekaný. Skutečnost, že je srdce příslušníka dynastie Plantagenetů v katedrále pohřbeno, byla známa.

Richard I. se narodil v září 1157 a zemřel v dubnu 1199. Proslul jako jeden z vůdců třetí křížové výpravy. Jeho hlavním protivníkem byl zakladatel dynastie Ajjúbovců Saladin. Oba vojevůdci jsou tradičně zobrazováni jako chrabří bojovníci. Anglický král si pro svou odvahu vysloužil přezdívku Lví srdce. Zemřel po zásahu šipkou ze samostřílu do ramene na hradě Châlus ve střední Francii (Za Richardových časů byla velká část dnešní Francie územím anglických králů. )

Třikrát pod drnem

Jako nejpravděpodobnější příčina smrti se jeví gangréna, ačkoliv existují i pověsti, podle nichž byla střela otrávená. V souladu s tehdejšími zvyklostmi skončily královy pozůstatky hned na třech místech. Vnitřnosti byly pohřbeny přímo na místě. Srdce bylo vloženo do schránky a převezeno do Rouenské katedrály. Zbytek těla putoval do kláštera Fontevrault, kde už spočívaly ostatky jeho otce Jindřicha II. Plantageneta. Skupina patologů, vedená Philippem Charlierem z nemocnice Univerzity Raymonda Poincarého, Richardovo srdce důkladně prozkoumala.

Srdce krále Richarda se rozpadlo v prach.

Co zjistili, zveřejnili vědci v časopise Scientific Reports. Z orgánu toho po osmi stoletích příliš nezbylo. Rozpadl se na prach. Nepodařilo se najít žádné kompletní zbytky tkáně. Test protilátkami proti svalové bílkovině myoglobinu však prokázal, že zbytky buněk ve schránce jsou svalového původu, takže by se mohlo jednat o srdeční sval. Badatelé prozkoumali i pozůstatky obalu královského orgánu.

Jako Kristus

Dávní balzamovači srdce před osmi staletími zabalili do lněného plátna. Schránka obsahovala zbytky myrty, kadidla, máty, a množství dalších přísad. Mimo jiné i hodně mědi, která se ve středověku k balzamování hojně používala. Podle vědců ji doporučuje například kniha Chirurgia od italského lékaře a anatoma Guglielmo ze Salicera vydaná v roce 1275. Kadidlo mělo krále přiblížit Kristovi, jenž ho dostal od tří králů hned po narození. Asi to ale nestačilo.

Podle vyjádření nejmenovaného Rochesterského biskupa z třináctého století, jež vědci zmiňují, musel král strávit dlouhých třiatřicet let v očistci, než se v březnu 1232 dostal do nebe. Extrakce vnitřních orgánů měla i praktický smysl. Z Châlu do kláštera Fontevrault to bylo 530 kilometrů. Tělo bez vnitřností se pomaleji rozkládalo. Pohřeb krále na několika místech znamenal i symbolické upevnění panství královské dynastie.

Foto: Musée départemental des Antiquités

Autor: Radek John