Chcete zkoumat společnost? Využijte mechanické Turky

28.10. 15:20 | Autor:

Rekonstrukce mechanického Turka z roku 1770.

Co si má počít sociolog nebo politolog, který ke svému výzkumu potřebuje stovky dobrovolníků ochotných vyplnit dotazník nebo odpovědět na otázky? Problém je o to složitější, je-li potřeba získat data od lidí z celého světa. Společenští vědci proto stále častěji využívají "mechanické Turky" – lidi zapojené do on-line pracovního trhu společnosti Amazon.

Mechanický Turek (Mechanical Turk) dostal jméno po podvodném šachovém automatu, který roku 1770 sestrojil bratislavský rodák Wolfgang von Kempelen. Stroj dokázal hrát na slušné úrovni šachové partie, porazil mimo jiné Napoleona nebo Benjamina Franklina. Teprve o padesát let později vyšlo najevo, že v útrobách stroje se skrýval člověk, který mechanickým Turkem pohyboval a rozhodoval o jeho tazích.

Mechanický Turek Amazonu také využívá lidskou práci tam, kde je zatím člověk efektivnější než stroj, ale o žádný podvod se nejedná. Půl milionu registrovaných zájemců o přivýdělek plní na počítači různé úkoly, které jim zadávají jejich dočasní zaměstnavatelé: například třídí a popisují fotografie nebo přepisují zvukové nahrávky. Za splněný úkol dostanou předem dohodnutou mzdu.

Výzkum na dálku

V útrobách mechanického Turka se skrýval zdatný šachista. Společenští vědci zkoušejí, zda by takto rekrutované dobrovolníky nešlo využít pro výzkum. Časopis Science dává příklad politologa Gabriela Lenze z Kalifornské univerzity, který chtěl navázat na studii o významu vzhledu politika pro jeho volební úspěch. Lidé v ní hodnotili pro ně neznámé politiky pouze na základě fotografií. Ukázalo se, že "volba" čistě na základě vzhledu poměrně dobře odpovídala skutečným volebním výsledkům.

Lenz chtěl zjistit, zda se stejný efekt projeví i v případě, že politiky budou hodnotit lidé z jiných kulturních okruhů. Připravil si proto fotografie neznámých brazilských politiků a prostřednictvím mechanického Turka je nechal ohodnotit dobrovolníky z Indie a Spojených států. Výsledek pokusu ukázal, že i v takovém případě je hodnocení podle vzhledu velmi blízko skutečným volebním výsledkům.

Využití "mechanických Turků" má řadu výhod, ale i některá úskalí. Lze tak snadno oslovit dobrovolníky z různých koutů světa a náklady jsou proti běžnému postupu asi desetinové. Lenz získal odpovědi od sta Indů a tří set Američanů. Za čtyřminutovou práci jim platil od patnácti do padesáti centů, celý výzkum ho stál pouze 160 dolarů.

Klíčové je zvolit takovou odměnu, která lidem zapojeným do projektu stojí za námahu, ale zároveň není příliš vysoká, aby přitáhla podvodníky, kteří by ve snaze získat odměnu co nejrychleji mohli odpovědi bezmyšlenkovitě naklikat.

Hrozí však i opačný problém: účastníci pokusu se mohou snažit až příliš a výsledky upravovat ve snaze se svým chlebodárcům zavděčit. Uspořádání vědeckých pokusů totiž vyžaduje, aby jejich účastníci nevěděli, o co přesně zadavateli jde. Najatí pracovníci si tak mohou myslet, že pracují na standardní firemní zakázce. A protože mezi sebou soutěží o kladné hodnocení od zaměstnavatelů ve snaze vybudovat si v systému co největší prestiž a hodnověrnost, mohou výzkum nechtěně zkreslit.

Podobné problémy však řeší i vědci pracující s tradičním "materiálem" – zpravidla s dobrovolníky z řad studentů. I proto výzkumů využívajících "mechanické Turky" postupně přibývá.

Foto: Profimedia , Humboldt-Universität/Die Wissenschaftlichen Sammlungen