Tři Bidařovi na dvou olympiádách. Maminka se ale dívat nebude

04.02. 06:30 | Autor: - jpu -

Iveta a Petr Bidařovi na Olympiádě dětí a mládeže v Pardubickém kraji.

Příjmení Bidařovi má v krasobruslení dobrý zvuk. Iveta je trenérkou a ač o to sama ani příliš nestála, její synové Petr a Martin úspěšně závodili a ten mladší stále závodí. Zatímco Iveta s Petrem teď radí mladým talentům na Olympiádě dětí a mládeže v Pardubickém kraji, nejmladšího z trojice, Martina, čeká dospělé olympijské klání na hrách v Koreji. "Dívat se nebudu," říká Iveta. "Nikdy se nedívám."

Proč?
Iveta: Nepojedu a ani se nebudu koukat. Nikdy se nedívám. Už jsem pověrčivá. Začala jsem u Peti, Když jsem se koukala, tak byl nějaký problém. Tehdy ani nebyly možnosti záznamu, takže jsem ho často vůbec neviděla. A teď už mě celá rodina posílá pryč, abych se nedívala.

Petr: Já se určitě budu koukat. Mám spoustu práce a v Koreji to za mě v přímém přenosu vezme Tomáš Verner, takže já budu u televize.

Martinova partnerka Anna Dušková si v říjnu poranila koleno a musela na operaci. Jaké byly poslední měsíce, kdy se nevědělo, jestli do Koreje vůbec odletí?
I: Pro ně to bylo hodně těžké období a bylo mi jich strašně líto. Tenhle sport toho obnáší tolik, že ze života nemají téměř nic. Olympiáda by byla pro ně odměna a bylo by to drsné. Oni jsou ale mladí a na některou olympiádu ještě určitě pojedou.

Martin Bidař s Annou Duškovou.¨ P: Oni jsou sice mladí, ale životnost krasobruslaře není tak vysoká. Nemůžou vydržet jako Jarda Jágr a nikdo po čtyříctce už nejezdí. Většinou se končí chvíli po třicítce. Brácha s Aničkou jsou ale opravdu mladí. Moc lidí na olympiádu v osmnácti nejede. Většinou až ve dvaadvaceti a ti stihnou maximálně dvě olympiády za život. V jejich těžké situaci ale nebylo co řešit. Oni si nepřipouštěli, že nepojedou. Byli přesvědčeni, že se dá Anička do kupy.

Jak se projeví, že kvůli zranění dlouho netrénovali?
I: Určitě záleží na zkušenostech. Že udělají díru do světa, od nich nikdo nečeká.

P: Ve fázi, kdy tři měsíce netrénovali, to budou mít hodně těžké. Tak dlouhá doba je opravdu znát. Když se v krasobruslení netrénuje dva týdny, má to velký vliv. Odjíždí tak s obrovským mankem. Když se ale alespoň trošku přiblíží začátku sezóny, budou všichni spokojeni.

Řekněte, napadlo vás někdy, že bude váš syn na olympiádě?
I: To určitě ne. Já jsem Peťu chtěla naučit jen bruslit a když se narodil Martin, tak jsem věděla, co to obnáší a chtěla jsem mu krasobruslení zakázat. Když viděl bráchu, tak si to vydupal. Nenapadlo by mě ale, kam to oba dotáhnou. Něco podobného bych přála rodičům dětí, kteří jsou na Olympiádě dětí a mládeže. Protože ta oběť se jim v dobrém vrátí.

Mluvíte o Olympiádě dětí a mládeže, kde jste oba byli jako trenéři. Je tahle práce pro vás práce něčím specifická?
P: S dětmi se mi pracuje velmi dobře. Bereme závod na ODM jako každý jiný, hodnotíme jen samotný závod. Samozřejmě je to olympiáda, nosíme stejné mundúry, ale jinak to pro nás není speciální.

I: Ale prestiž krajů hraje určitou roli. Doufám, že nás kraj pochválí a že nám v Budějovicích vyjdou vstříc a Jihočeský kraj nám pomůže, aby byly podmínky ještě lepší než teď.

Máte ve svém výběru i někoho z jiného klubu, s kým se v sezóně nevídáte tak často?
I: Kromě jedné holčiny, která je ze Strakonic, pochází všechny závodnice z Budějovic. Všechny potom dojíždí jednou týdně za Petrem do Prahy, abychom jim navýšili počet tréninkových hodin.

P: Hned se jim zvedne čas na ledě z šesti hodin na deset. Navíc to je privátní hodina, kdy se věnuji pouze jim a můžeme se zaměřit na problematické prvky. V Budějovicích, kde je většinou šest lidí na ledě, se to nedá zvládnout.

Když zde pozorujete závodníky, řekli byste o někom, že jednou pojede na mistrovství světa?
P: To bych nerad hodnotil. Bylo už spousta dětí, o kterých se v tomhle věku říkalo, že budou hvězdy a pojedou na mistrovství světa. A nikam to nedotáhly. A někteří, kterým je teď jedenáct, budou za čtyři roky úplně jinde a dnešní supertalenty přejedou. Můžeme hodnotit jednotlivé prvky a můžu říci, že mají potenciál být dobří, ale říct o někom, že bude mistr světa, nejde.

Co se v tomhle věku říkalo o vás?
P: Že jsem línej nebo něco podobného. Určitě nikdo neříkal, že budu hvězda.

I: Má pravdu. Byl šikovný, ale líný. V tomhle věku patřil do špičky. ODM se účastnil, pohyboval se na předních místech, ale víc v tom nebylo.

Kdo vás přivedl ke krasobruslení? Maminka?
P: No, hádejte, můžete třikrát. Místo abych šel do školky, tak jsem chodil bruslit.

I: S tatínkem to byly velké boje. Krasobruslení je pro kluky trochu zvláštní sport, i když už se teď bere jinak než před 20 roky. Ale nakonec je tatínek první, kdo se chlubí.

Proč jste s krasobruslením skončil?
P: Sešlo se víc věcí najednou, asi pět navazujících faktorů. Hlavně jsem měl zdravotní problémy, bylo mi sice 21 let, ale kdyby někdo viděl moje tělo, řekl by, že jsem daleko starší. Do toho jsem jezdil sportovní dvojice a neměl jsem partnerku, šel jsem na vysokou školu. A chyběla mi i motivace.

I: Já to brala špatně. Ne, že rozhodl, ale jak to dopadlo. Konec byl hodně smutný. Potom, co dokázal, co byl na mistrovství Evropy, jsem si nemyslela, že řekne a je konec a tři měsíce nevezme brusle do ruky a nebude mít s krasobruslením nic společného. Teď jsem ráda, že je zase zpátky.