Život na cestě. Půl roku jsem pracovně pryč, svěřuje se Damková

10.04. 10:56 | Autor: ČTK

Když před rokem končila Dagmar Damková v roli předsedkyně komise rozhodčích Fotbalové asociace ČR, bylo to kvůli vytížení v UEFA. Letos jí k tomu přibyla obdobná práce i v komisi rozhodčích FIFA a v zahraničí tráví více než polovinu roku. Na časovou náročnost své práce si ale rozhodně nestěžuje. Dělá, co ji baví a dotáhla to na post, o kterém se jí prý nikdy ani nesnilo.

"Nedávno jsem počítala, že jsem loni byla v zahraničí asi 186 dní," řekla rodačka z Plzně novinářům při losování mistrovství Evropy fotbalistek do 17 let. "V této sezoně jsem se v Plzni byla na fotbal podívat jen teď na posledním zápase s Teplicemi, jinak jsem byla vždy pracovně někde pryč," uvedla.

"Ale rozhodně si na absenci času nestěžuji. Já jsem šťastná. Dělám to, o čem se mi ani nezdálo. Nejprve jsem si nemyslela, že někdy budu pískat ligu. Pak tam bylo finále olympiády. A teď dělám vrchol všeho. Nevím, čeho většího bych mohla ještě dosáhnout," prohlásila první žena, která kdy pískala českou ligu mužů a nyní s dalšími devíti kolegy řídí světové rozhodčí pod vedením Itala Pierluigiho Colliny.

Spolupráci s bývalým elitním sudím si nemůže vynachválit. "Pierluigi má skvělý humor. Když ho člověk pozná osobně a zažije to jeho specifické kouzlo, tak si ho zamiluje. Stačí, když udělá ty své oči a řekne něco vtipného, tak každý pozná, že je to dobrý člověk. Ale stejně jako na hřišti si umí zjednat respekt. Je to šéf," uvedla Damková.

V komisi má na starosti zejména školení sudích po celém světě a hodně pracuje s ženskými rozhodčími. "Teď jsme třeba měli turnaj v Algarve, kam jsme vzali kandidátky na rozhodčí pro MS 2019. Měla jsem tam i Afričanku, a když jsem viděla její špatné postavení při hře, říkala jsem si, panebože, co tam dělá. Tak jsem jí to vysvětlila a ona mi povídá, že jí tohle ale nikdo nikdy neřekl. Evropanka by mi v tom lhala, ale jí jsem to věřila," řekla Damková.

"V dalším zápase to od ní bylo mnohem lepší, ona měla úplně slzy v očích, objala mě a děkovala mi. Jenže teď se zase vrátí do Afriky a rok tam s ní nikdo nebude pracovat. To je škoda. A takhle je to tam i s chlapama. Přitom kdyby se tam s nimi pracovalo, mohli by být minimálně průměrní rozhodčí," dodala.

Ještě těžší to podle ní mají ženské rozhodčí z muslimských zemí. "Měli jsme na semináři rozhodčí z Jordánska, Palestiny a Íránu. Když člověk slyší jejich příběhy, tak si uvědomí, jak to mají složité. Nějaké možnosti mají, ale je to těžké," uvedla.

Na největší exotiku narazila při mistrovství světa fotbalistek do 20 let na Papuji-Nové Guineji v Oceánii. "Tam by člověk asi sám od sebe nejel, ale turnaj se mi tam hrozně líbil. Na finále tam přišlo 15 tisíc lidí. Když dokážou naplnit stadion tam, tak to musíme dokázat i my tady," řekla Damková, která je v organizačním výboru pro mistrovství Evropy fotbalistek do 17 let, jež se v květnu koná v Plzni, Příbrami, Domažlicích a Přešticích.

"Snažím se pomáhat hlavně při jednáních s představiteli Plzeňského kraje. Mám radost, že se turnaj koná zrovna v mém kraji. Věřím, že to bude vydařená akce. Ženský fotbal jde u nás nahoru. Dřív nebyly mládežnické reprezentace, dnes máme týmy do 13, 15, 17 a 19 let a nestává se, že by dvanáctiletá talentovaná hráčka musela hrát s osmnáctiletými. Nikdy se to nesrovná s mužským fotbalem, ale dnes se holky mohou dostat ven, kde si mohou fotbalem vydělávat. Startují akademie, která dostaly Francii tam, kde je nyní. Přitom před lety byla na naší úrovni," řekla Damková.

Kariéru rozhodčí ukončila před šesti lety a prý se jí ani příliš nestýská. "Z 90 procent ne. Ale když jdu na zápas a ucítím trávu, tak se mi objevují vzpomínky. Pak když občas vidí nějaké chybné postavení rozhodčích, tak si říkám, že bych tam vběhla, ale jinak už ne. Zvláště když média začnou rozebírat výrok sudího, tak si říkám, že tohle už nepotřebuju," dodala.

Foto: ČTK

Autor: ČTK