Zemřel "obojživelník" Bubník, legenda brněnského hokeje

06.01. 10:15 | Autor: ČTK

Ve věku 83 let zemřel po krátké nemoci bývalý hokejový a fotbalový reprezentant Vlastimil Bubník. Na mistrovství světa v hokeji získal tři medaile, měl i bronz z olympijského turnaje v roce 1964 a medaili stejné hodnoty z prvního fotbalového mistrovství Evropy v roce 1960. O jeho úmrtí v úterý informovala manželka Hana Bubníková.

Bubník byl jedním z mála takzvaných obojživelníků, sportovců, kteří dokázali na vrcholové úrovni zvládat více odvětví. "Oba sporty jsem miloval stejně," řekl hráč, který v létě nastupoval v útoku brněnské Zbrojovky a v zimě střílel gól za gólem v barvách sousední Rudé hvězdy a později ZKL.

Bubník se podílel na zisku všech 11 brněnských hokejových titulů, v nejvyšší soutěži zaznamenal 300 branek. Dalších 121 jich přidal v reprezentaci a v Klubu hokejových střelců deníku Sport mu patří desáté místo. "Je to pro všechny hluboká ztráta. Odešla největší legenda klubu. Rodině a všem blízkým vyjadřujeme upřímnou soustrast," uvedl majitel Komety Libor Zábranský.

Technicky skvěle vybavený útočník si zahrál na čtyřech olympijských turnajích, v roce 1956 byl v Cortině d'Ampezzo vlajkonošem československé výpravy, až na OH 1964 v Innsbrucku však získal medaili. Jeho rekord v počtu 36 kanadských bodů na olympijských hrách překonal až v roce 2010 Fin Teemu Selänne. Z MS má Bubník na kontě stříbro a dva bronzy, v roce 1961 ho vyhlásili nejlepším útočníkem turnaje.

"Vlastimil Bubník byl ve své době jedním z nejlepších světových hokejistů. Vzpomínám si, s jakým uznáním o něm mluvili například na olympijských hrách ve Vancouveru, kde ho v počtu kanadských bodů z olympijských turnajů překonal až Teemu Selänne. Český lední hokej přišel o výraznou osobnost," uvedl prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.

JEDEN Z MNOHA SLAVNÝCH MOMENTŮ VLASTIMILA BUBNÍKA

Fotbalový reprezentační dres oblékl Bubník jedenáctkrát a dal čtyři góly, jedním z nich přispěl v roce 1960 k bronzu z Poháru národů. Nedlouho poté se však s vrcholovým fotbalem rozloučil a soustředil se výhradně na hokej. "Postupem času to šlo čím dál tím hůř skloubit," vysvětloval nelehké rozhodnutí člen hokejové Síně slávy IIHF.

VLASTIMIL BUBNÍK

Vlastimil Bubník patřil mezi hrstku domácích sportovců, kteří dokázali na vrcholové úrovni zvládat více odvětví. Jeden z mála takzvaných obojživelníků si totiž skvěle rozuměl jak s hokejkou, tak i s fotbalovým míčem - v obou nejpopulárnějších kolektivních sportech to dotáhl až do reprezentace. Držitel řady hokejových i fotbalových medailí a člen Síně slávy domácího a světového hokeje, který zemřel ve věku 83 let, se zařadil mezi největší ikony brněnského sportu.

"Vynikal v hokeji, ve fotbale, porážel nás ve stolním tenisu, v basketu. Co zkusil, to mu hned šlo," vzpomínal na svého někdejšího spoluhráče hokejový obránce Jaromír Meixner.

"Oba sporty jsem miloval stejně," svěřil se Bubník, který v létě nastupoval v útoku brněnské Zbrojovky a v zimě střílel jeden gól za druhým v barvách sousední Rudé hvězdy (později přejmenované na ZKL).

V jihomoravské metropoli se "Bubál" podílel na zisku všech 11 titulů tamního hokejového klubu, v nejvyšší soutěži zaznamenal dohromady 300 branek. Dalších 121 jich přidal ve 127 zápasech za reprezentaci a v Klubu hokejových střelců, který sčítá zásahy v národním mužstvu a v lize, mu patří desáté místo. Mimoto dlouho držel rekord v počtu kanadských bodů na olympijských hrách.

Rychlý, dravý a technicky skvěle vybavený útočník si zahrál na čtyřech OH a ještě pěti světových šampionátech. Na OH 1964 v Innsbrucku získal bronz, na kontě má i stříbro a dva bronzy z mistrovství světa. Na MS 1955 vstřelil v utkání s Finskem devět gólů, o rok později byl vlajkonošem československé výpravy na olympiádě v Cortině d'Ampezzo a na MS 1961 ho vyhlásili nejlepším útočníkem turnaje.

Fotbalový dres se lvíčkem na prsou oblékl Bubník dohromady jedenáctkrát a dal čtyři góly, jedním z nich přispěl v roce 1960 k bronzu z Poháru národů. Nedlouho poté však musel dát vrcholovému fotbalu vale a soustředit se výhradně na hokej. "Postupem času to šlo čím dál tím hůř skloubit," vysvětloval nelehké rozhodnutí.

V roce 1966 odešel do Vítkovic, na sklonku kariéry si zahrál za Feldkirch v rakouské lize. Počátkem 70. let pověsil rodák z Kelče brusle na hřebík a vrátil se do Brna, kde trénoval převážně mládež. Mezitím dovedl slovinský tým Jesenice ke dvěma titulům v jugoslávské lize. Sport poté sledoval jako televizní divák, vedle kolektivních sportů si oblíbil i golf.

Foto: ČTK

Autor: ČTK