Javorová onanie. Ale jo... Dostalo mě to

01.03. 05:20 | Autor: Jakub Kvasnička

Tak to na mě nějak padá. Zvláštní pocit být u něčeho, co začne kdesi ve Vancouveru a (skoro) na druhé straně světa, tedy u vás, to změní život, přehodí ráno a noc, priority, pracovní morálku. Bum! Rotace. A pak to, v hrdlo svírající sumarizaci, skončí.

Myšlenky mi pulzují mezi představou spánku, jež se při olympiádě stával zbytečným zdržením, naprosté vyčerpanosti a oddechu, že je to za námi, a strachu, zda jsem někdy příliš neblábolil, jako třeba blábolím teď. Nechám toho Hollywoodu. Z olympiády si nejvíce zapamatuji těchto pět věcí:

ŠEST CHVIL KRÁSY. Šest medailí. Šest zážitků. Rychlobruslařská superžena Martina Sáblíková pláče poprvé, podruhé, potřetí. Dvě zlata, jeden bronz. Bauer bronz, štafeta bronz, Záhrobská taky bronz. Historický rekord. Nejlepší zimní olympiáda. Český sport ukázal velkým týmům a zemím, že vše nedělají peníze, které jsou v tuzemsku skutečně jen marginálním prostředkem úspěchu. Ale stačí srdce, know-how. Pár sehraných chlapů, žen, nadšenců, kteří dokážou velké věci. Ale neutěšujme se. Radikální změna musí přijít. Sportovní mládí vadne pod tíhou finančních nedostatků. Aby se obrazy radosti nestaly jen zarámovanými vancouverskými vzpomínkami. Nechť varuje třeba i rozteklý hokejový rybník...

Kanadě v Kanadě prostě fandí všichni. Všichni. KANADSKÁ VÁŠEŇ. Tak strašně žhavá, obrovská. Nepopsatelná. Pulzují ve vás mravenci, zíráte s otevřenou pusou, obdivujete. Ten zvláštní multitkulturní lid, v němž je každý "odněkud" a jenž se nazývá Hrdým Národem Kanadským, miluje euforii, extázi. A miluje zimní sporty. A miluje alkohol. A miluje to všechno kombinovat. Sice možná trochu víc pohnutě, jímavě, občas vám to leze na nervy, vlastně dost často, viz. příšerné javorově-bobrové zakončení her, televizní masírování pomocí každodenně několikrát se opakující hymny jakožto onanické vzpomínky na všechna ta dojemná zlata... Ale to je prostě Kanada. Zvláštně svá. Národ spojený z národů.

HOW ARE YOU. Jak se máš? Věta na první pohled nevinná. Je hezké, když se vás každý ptá (dobrovolníci, nedobrovolníci, policisté, uklízečky, servírky, bezdomovci, děti, mluvící maskoti...) . První den, druhý den... Potěší. Mají zájem. Odpovídáte: "Dobře. A ty?" Pátý den už je to jen povinné hledání nových odpovědí. "Jsem celkem unavený. A ty?" Desátý den zjišťujete, že vážně NIKOHO nezajímá odpověď. "Docela na h... A ty?" Reakce stejná. Je to jen zdvořilost. Nikdo neposlouchá vaši odpověď. Tak proč se ptá? Evropan (zvláště Čech) asi nikdy nepochopí.

HOKEJOVÁ EXTÁZE. Vážení, byli jsme svědky mimozemského hokejového cirkusu, jenž se naprosto vymykal všem dosavadním olympijským turnajům. Ano, Nagano bylo krásné. Ale jen pro Čechy. Tohle byla celosvětová hokejová show v srdci puků a hokejek. Kvalita turnaje i jeho atmosféra bude nadlouho nepřekonatelná.

Kanada si olympiádu užila. KEEP SMILING. Kdo se nesměje, není. Když drobounká čínská dobrovolnice s odzbrojujícím úsměvem ve 4.08 ráno oznámí, že autobus, na který čekáte osmatřicet minut, se někde "ztratil", vezmete to tak nějak samozřejmě, bez vzteku... Naštvání si uvědomíte tak kolem 5.05, když vystupujete z taxíku. Úsměv, tím Kanada dostala svět. Nekonečný úsměv.

Bylo toho občas moc. Vyhrocené. Javor, javor, úsměv, úsměv, Jak se máš, javor... Ale jo. I tak mě to dostalo. A už nechám toho blábolení. Díky za váš čas. Jdu spát.

Foto: ČTK/AP

Autor: Jakub Kvasnička