Jágr: Slováci jsou pod námi? Snad to tak zůstane

12.02. 07:00 | Autor: Jan Fait

Když v pondělí dorazil do Prahy, vypadal Jaromír Jágr jako přejetý bagrem. V Česku si chtěl těch pár dní před odletem na olympiádu především odpočinout, ale ve čtvrtek ráno, v den stěhování do Vancouveru, byl znovu nevyspalý. Přesto prý energii doplnil a je podle vlastních slov připravený "padnout za vlast".

ČTĚTE TAKÉ: Křížovky a spánek. Hokejisté odletěli do Vancouveru
Potvrzeno: vlajkonošem české výpravy bude Jágr
Jágr: Překvapilo mě, že se v Česku něco chválí

Na západní pobřeží Kanady odcestoval společně s evropskou částí národního týmu vládním speciálem. Jeho touhu poprat se v barvách České republiky za úspěch už ale cesta "národním" letadlem ani zvýšit nemohla. Na ledě ve Vancouveru chce nechat srdce.

Při pondělním příletu do Prahy jste byl hodně unavený, už je to lepší?
Tehdy to bylo především tím, že jsem celou noc v letadle nespal. V poslední době jsme navíc odehráli spoustu zápasů, s tím bylo spojené hodně cestování, to člověka unaví.

Jak jste se snažil si před další dlouhou cestou odpočinout?
Člověk si hodně odpočine už jenom spánkem. Také jsem nemusel hrát žádné zápasy, jenom jsem si byl párkrát zatrénovat, což je něco jiného. Člověk to dělá s chutí.

Chtěl jste si přehodit režim - přes noc trénovat a ve dne spát. Podařilo se to?
Nedělal jsem to ani tak kvůli kanadskému času, jako především kvůli tomu, abych co nejvíce spal v letadle. Těch asi dvanáct hodin v letadle se někde musí projevit. Nevím, kdy naposledy jsem letěl takovou dálku. Možná do Nagana, nebo před dvaceti lety do Vancouveru na draft.

Poslední noc před odletem jste tedy nespal?
Lehnout jsem si šel, ale až tak v pět hodin ráno. Moc jsem toho nenaspal, ale nevydržel jsem nespat vůbec.

Už vás zastihla zpráva, že při slavnostním zahájení ponesete českou vlajku?
Něco jsem si o tom přečetl na internetu. Pro mě jako pro každého sportovce je obrovská čest, být v čele své olympijské skupiny. Ne každý má tu možnost.

Přemýšlel jste o tom, abyste při nástupu neudělal něco špatně?
Vůbec ne. A i kdyby se něco podobného stalo, tak jsme přece jenom lidi, každý dělá chyby. Důležité je, jak na to zareaguješ. Když se tomu zasměješ, je to nakonec možná ještě lepší.

Bude tím na vás pozornost v Kanadě ještě víc upnutá?
Tyhle věci moc neřeším. Já přemýšlím pouze o tom, abych byl co nejlépe připravený. Jedu tam hrát především hokej. Nést vlajku a být v čele skupiny, to je obrovský bonus, ale pro mě je nejdůležitější, abych odevzdal co nejlepší výkony na ledě.

Čeká vás už čtvrtá olympiáda, berete si s sebou něco speciálního?
Ani ne. Beru věci, které potřebuje každý člověk. Kamaráda v kufru také nemám.

Ani žádný rituál neproběhl?
Především se snažím pořád stejně trénovat, to je to nejdůležitější. Jídlo a podobné věci neřeším. Od ostatních se ale odlišuju spánkem, kterým si snažím den rozdělit na dvě půlky. Nedokázal bych si jít lehnout v deset večer, vstát v osm ráno a pak vydržet do zápasu. Radši si jdu lehnout na čtyři, pět hodin v noci a na tři hodiny před zápasem. Abych byl čerstvej, naberu tím energii.

Když si na sebe obléknete olympijské věci, pocítíte třeba naganskou náladu? Nebo co v tu chvíli cítíte?
Vzpomínky na Nagano to určitě nejsou. Nejde ale jenom o olympiádu. Jakákoliv věc, která se týká reprezentace, na tebe musí nějakým způsobem zapůsobit. Jinak nemá cenu někam jezdit. Těžko se to vysvětluje lidem, co nikdy nebyli v podobné pozici. Myslím, že můžu mluvit za většinu sportovců - i když se někdy nechováme tak, jak si lidé představují, a děláme kraviny, tak vám můžu zaručit, že když oblékneme dres a jdeme reprezentovat, tak tam necháme srdce a život. My reprezentujeme náš malý stát a nemůžeme si dovolit nedržet pospolu. Nejsme Amerika, nejsme Rusko. Musíme držet pohromadě.

Takže, když si obléknete bundu s nápisem Czech Republic, cítíte se kvůli zodpovědnosti o deset kilo těžší?
To zase ne. Ty tam navíc nejedeš sám za sebe. Kdybych měl jet na olympiádu sám za sebe, tak tam nejedu. Ne že bych to neměl zapotřebí, ale mě by to ani netěšilo. Je těžké to vysvětlit, snad to nevyzní špatně. Ale abych někam jel, někdo mi dal medaili, já jel zase zpátky a nikomu to nic nepřineslo, neudělalo to radost lidem... Mně je to více méně jedno, pro mě to není důležité, to není to, proč tam jedu. Zážitky, pocit, že někomu můžeš svým výsledkem udělat radost. To tě táhne dál. Možná jsem to tak necítil, když jsem byl mladej, to každej přemýšlí jinak, ale čím je starší, tím víc si to uvědomuje.

Olympiáda to ještě umocní?
Určitě. Když má člověk dvacet let, o podobných věcech nepřemýšlí. Ono je to možná lepší, protože pak hraje... Je takovej, neříkám nezodpovědnej, ale je mu všechno tak nějak jedno. Jede tam s tím, že to nějak dopadne. Jede si zahrát.

Na každé olympiádě jste říkal, že je vaše poslední. Teď...
... to říkat nebudu.

Už jste ale prohlásil, že se pokusíte o účast v Soči v roce 2014.
To jsem si samozřejmě dělal legraci.

Ve Vancouveru uspořádají slavnostní ceremoniál pro hráče, kteří získali zlatý hattrick (vyhráli olympijské hry, mistrovství světa a Stanley Cup, pozn. red.). Těšíte se?
Musel jsem si kvůli tomu vzít oblek, což je další věci navíc... Je to určitě velká čest, jenže to naplánovali na 22. února a my o den později hrajeme možná nejdůležitější zápas mojí kariéry. Nejsem tak z toho úplně nadšený. Raději bych odpočíval a soustředil se na ten nejdůležitější zápas.

Zabalil jste si do kufru pláštěnku?
Pláštěnku?

Ve Vancouveru pořád prší...
Si když tak koupím deštník.

Asi budete muset, počasí tropí pořadatelům starosti.
Někde jsem se dočetl, že mají málo sněhu, ale že bych vyloženě sledoval, jaké tam je počasí, to určitě ne. Vím ale, že na druhé straně Ameriky je sněhu dost, stejně jako u nás. Něco takového jsem už dlouho neviděl.

V olympijské vesnici budete bydlet v patře nad Slováky, proběhne nějaké hecování před prvním zápasem?
Opravdu? Jsou tedy pod námi? Doufám, že tak to také skončí na turnaji. A kdo bydlí o patro výš?

Belgičané...
To je dobré, s nimi nehrajeme. Teda doufám. Včera jsem byl na nějakém sezení, kde nám řekli, že už hraje hokej 68 zemí. Číslo je to sice hezké, ale kde ty státy sebrali, to nevím.

Foto: ČTK

Autor: Jan Fait