Tichá síla funguje. Konec Vůjtka může bolet

10.05. 16:00 | Autor: Marek Táborský

Vladimíru Vůjtkovi se u národního týmu zatím daří skvěle.

S blížícím se šampionátem od něj úspěch očekával málokdo. Hvězdy z NHL ho nechaly ve štychu, reprezentaci nikdo nevěřil, k optimismu nebyl důvod. Proč také, kapitola Vladimíra Vůjtka byla předem nalajnovaná na jeden rok. Stal se krátkodobou náplastí, co měla zklidnit krvácející ránu po odchodu pošpiněného Vladimíra Růžičky. Jenže co čert "nechtěl", Vůjtek září.

Tři zápasy = tři výhry. Rovnice, která vyráží dech. Obzvlášť za předpokladu, že z osmi získaných bodů urvali Češi rovných šest s nejtěžšími soupeři - Rusy a Švédy. To vše s partou slátanou z hokejistů, kteří jsou v zámoří "no name", vyjma tří posil z NHL.

Anketa:

Jak byste oznámkovali (jako ve škole) Vladimíra Vůjtka za jeho dosavadní působení u národního týmu?

Jedničkou. 25 %
Dvojkou. 20 %
Trojkou. 18 %
Čtyřkou. 20 %
Pětkou. 18 %

Během zápasu jen málokdy něco prohodí k hráčům. Mluví především před zápasem, o přestávkách. Nerozkopává koše, naopak působí klidným, až uklidňujícím dojmem. "Nezvyšuje hlas. Upřímně nám řekl, že si naši hru takhle nepředstavuje," prozradil brankář Pavel Francouz, co se dělo po první nevydařené třetině se Švédy. Češi prohrávali 0:2, zápas nakonec otočili a zvítězili 4:2.

"Pan Vůjtek nás nabádá, abychom si vždy věřili. Za jakékoliv situace. A my tomu uvěřili a jasně pak dominovali," uvedl Francouz.

Osmašedesátiletý kouč rozhodně není impulzivním typem trenéra, jakým býval Vladimír Růžička. Prototypem slušňáka byl už jako hráč. Nekřičí, vše si sumíruje hlavně ve své hlavě. Přesto z něj hráči mají přirozený respekt, což je rozdíl oproti dalšímu z jeho předchůdců Aloisi Hadamczikovi. Stejně jako další Ostraváci toho neřekne moc navíc, o to je přímější. A hráčům jeho přístup sedí.

Za necelé dva týdny jeho šichta skončí. Ač dopředu věděl, že bude mít jepičí život, užívá si ji. "Už jsem nevěřil, že ta šance přijde. Je to vrchol kariéry. Zadostiučinění. Nejvyšší čest," prohlásil v rozhovoru pro TÝDEN nekonfliktní trenér, kterému se v Rusku historicky daří. S Jaroslavlí zde získal po přelomu milénia dva tituly.

Vladimír Vůjtek. Ač by se zdálo, že je vůči vedení českého hokeje přehnaně loajální zejména kvůli nabídnuté šanci, kydat na někoho špínu není jeho styl. Skutečnost, že po mistrovství skončí u reprezentace bez ohledu na výsledek, je však přinejmenším podivná. Jistě z ní není nadšený ani sám Vůjtek. Muž, pro kterého hokej ztělesňuje život. I v osmašedesáti.

"S mladýma klukama mládne. A je fit. Je rád, že může něco dělat, že je prospěšný. Jen si myslím, že taková nabídka měla přijít už dávno," přiznala v rozhovoru pro Magazín MF Dnes jeho manželka Magdalena.

Přišla až v osmašedesáti, Vůjtek se stal nejstarším trenérem české reprezentace. A rekordně rychle také skončí, po šampionátu jeho místo zaujme dosavadní asistent Josef Jandač. "Není to vůči němu úplně fér. Skončí, aniž by věděli, jak dopadne. Co se bude dít, když vyhraje zlato?" kroutil v rozhovoru pro Týden.cz hlavou bývalý reprezentační útočník Jan "Gusta" Havel.

Vedení českého svazu může předběžné skoncování s Vůjtkem ještě mrzet. Naopak trenér už ví, že větší vrchol kariéry nepřijde. A svou roli si užívá. Smutný, ale zároveň zlatý odchod do důchodu a nezapomenutelný hokejový pomník by mu slušel.

Foto: ČTK

Autor: Marek Táborský