Václavu Klausovi jsem kritizoval forhend

13.07. 13:00 | Autor: Lukáš Seidl

Tenisový pamětník a nejstarší žijící člen LTC Praha Karel Čefelín.

V mládežnických letech koučoval pozdější tenisovou hvězdu Ivana Lendla, sám se přitom podílel na stavbě prvního lyžařského vleku v Česku. Nejstarší žijící člen slavného tenisového klubu LTC Praha Karel Čefelín se na kurtu potkal i s Jiřím Šlitrem nebo herečkou Adinou Mandlovou.

Při lyžování, které bylo jeho další životní láskou, se Karel Čefelín vážně zranil a dodnes má jednu nohu kratší. Energií však srší dál - a to je mu už osmaosmdesát let. Se stejným nadšením, s jakým kdysi pomáhal tuzemskému tenisu, teď vypráví i své vzpomínky.

Jste spoluautorem prvního lyžařského vleku v Česku. Jak jste se k jeho stavbě dostal?

V roce 1941 jsem přišel do Prahy a jako nadšený lyžař jsem vstoupil do oddílu Slavie. To bylo tehdy asi největší a nejslavnější lyžařské družstvo. Po válce nám byly vráceny Krkonoše, kde měla Slavia na Braunbergu (Hnědý vrch v Peci pod Sněžkou - pozn. red.) tři chalupy. V roce 1945 jsme tam byli na Vánoce lyžovat a kamarád Luboš Brchel prohlásil, že je otrava chodit ten kopec při lyžování pořád pěšky nahoru, že tak ho sjedeme maximálně osmkrát za den. Řekl, že je třeba tady udělat vlek, na což jsme koukali jako blázni. Tehdy byla jenom kabinová lanovka na Černou horu a sedačková v Beskydech.

Dnes jste nejstarším členem slavného tenisového klubu LTC Praha. Jak jste se dostal k bílému sportu?

Tenis hrál můj tatínek, ale pak se zranil a musel toho nechat. Začal jezdit automobilové závody, na jednom takovém, Targa Florio na Sicílii, byl třeba i s Eliškou Junkovou (slavná česká automobilová závodnice a ve 20. letech minulého století nejrychlejší žena světa - pozn. red.). K tenisu jsem se tak dostal přes otce. Už v Náchodě, kde jsme bydleli, jsem hrál třeba s Jiřím Šlitrem. Ano, s tím slavným Šlitrem od Suchého. Na prázdniny jezdil do Náchoda za strýcem a tetou a na tenis chodil sbírat míčky. Po příchodu do Prahy jsem se stal v roce 1942 členem klubu LTC, kde působil známý trenér František Burianek a do něhož chodila i řada osobností.

S kým jste se v klubu tehdy setkal?

Chodila tam třeba známá herečka Nataša Gollová, ta pak přivedla kamarádku Adinu Mandlovou. Adina byla blázen do hokeje, když jsme ho v zimě hráli, tak nám chytala v brance. A náhoda tomu asi chtěla, že když jsem dělal po válce ve škodovce, seděl jsem u jednoho stolu s jejím bratrem Jiřím. Díky tomu jsem se s ní pak ještě setkal, když přijela z emigrace na návštěvu do Prahy. Seděli jsme s ní a s Jiřím v hotelu Alcron, popíjeli čaj a kecali. Najednou se otevřely dveře a na návštěvu přišel Werich. Tak jsme se s Jirkou sebrali a museli jsme vypadnout. Pamatuji si, jak před hotelem stál její rudý jaguár.

Je pravda, že jste tenis probíral i s bývalým prezidentem Václavem Klausem, který téhle hře propadl?

Předloni jsme se setkali při odhalování pamětní desky Jaroslava Drobného (amatérský tenista a hokejista, vítěz Wimbledonu z roku 1954 - pozn. red.) v Praze na Štvanici. Bylo nás pozvaných asi třicet a já jsem tam byl nejstarší. Došlo na to, že jsme se dali při deci bílého vína do řeči a já Klausovi povídám: "Lyžujete moc fajn, viděl jsem vás, máte dobrý styl. A také jste velký tenisový nadšenec. No, ale ten váš forhend, to je moc špatný."

*Jaký byl osud prvního lyžařského vleku v Česku?