Od armády do reprezentace. Mířejovského pozoruhodná cesta

02.09. 20:51 | Autor: ČTK

Od armády přešel k české basketbalové reprezentaci kondiční trenér Michal Miřejovský. I podle jeho gest při rozcvičce týmu před zápasem může fanoušky napadnout, že ji vede muž s dlouholetými zkušenostmi s vojenským výcvikem. Miřejovský, který je ve svém oboru příznivcem inovativních metod, má za sebou i na misi v Iráku.

U národního týmu je od podzimu 2017. Nejdříve to zvládal zároveň z působením v armádě, tu nakonec opustil. "Cesta zpátky byla jednoduchá. Potkal jsem bývalého spoluhráče Luboše Striu, se kterým jsem šel z pardubického dorostu do áčka. Jeho kariéra se chýlila ke konci a on byl otevřený věcem, jak si ji prodloužit," uvedl Miřejovský.

"Začali jsme spolupracovat, když hrál ve Svitavách. Připojili se další hráči. Tury trénoval Luboš Růžička, který byl zároveň asistentem u reprezentace. Propojil mě s trenérem Ginzburgem a takhle vzniklo moje působení u národního týmu," řekl Miřejovský.

Za Pardubice hrál i v nejvyšší soutěži, ale s basketbalem brzy skončil. "Přestal jsem studovat vysokou školu, musel jsem na základní vojenský výcvik. To určilo moje kroky do armády, kde jsem zůstal téměř patnáct let," popsal.

Z armády odešel po letech aktivní služby až před mistrovstvím světa v Číně. "Jsem za působení v armádě rád. Byla to pro mě úžasná zkušenost. Měl jsem možnost dvakrát vyjet na misi. Jednou na mírovou na Island a v roce 2018 jsem byl v Iráku," uvedl Miřejovský.

"Měl jsem na starosti fyzickou přípravu vojáků. Navíc jsem byl instruktor přežití. Měl jsem s kolegy na starosti výcvik pilotů při nouzovém opuštění letounu. Pracoval jsem s faktory, jak si poradit v náročném terénu. V mírových i bojových podmínkách," řekl.

Sám se ocitl u kritických situací při výcviku ve vojenských prostorech. "Hlavně v zimě. Na kurzu, kde jsem si dělal instruktora, jsme měli noční přesun a prolomil se pod námi led. Spadli jsme do vody s výstrojí, ale nakonec jsme to zvládli," vyprávěl. "Ve vojenském výcviku se všechno dělá na tým. Tam nejsou jednotlivci, dbá se na to, aby lidi fungovali v týmu. Člověk musí věřit těm okolo, všichni jsou v jednotce na sobě závislí."

Rád by těchto zkušeností využil k teambuildingu ve sportovním prostředí. "Nenazval bych to kurz přežití, ale spíš kurz v přírodě. Vytáhnout hráče mimo komfortní zónu. Z vlastní zkušenosti vím, že je po pár dnech únava, míň jídla, v zimě teplotní diskomfort. V ten moment se formují a ukazují ty pravé charaktery. Pak by se to dalo přenést i na hřiště," podotkl.

Při cestě do Asie si detailně připravil pro hráče manuál pro účinky speciálních brýlí k lepší aklimatizaci. Správné dýchání považuje za základ dobré fyzické kondice a prevence zranění, zabývá se i stravovacími návyky a pitným režimem. Lákají jej další oblasti.

"Momentálně experimentuji s různými uzemňovacími prostředky. Jedná se o uzemnění těla k zemskému povrchu. S moderní dobou jsme se botami od něho odizolovali. Nové studie odhalují, že to tělu chybí," uvedl.

"Na zemském povrchu jsou záporné elektrony, které se v těle pochytají s volnými radikály. Jedním z největším problémů civilizačních onemocnění jsou v současnosti právě volné radikály. Ty mají kladný náboj, a když se zneutralizují s těmi zápornými, tak to tělu pomáhá," doplnil.

Při práci s reprezentanty mu sem tam ulétne nějaký armádní povel. "Občas si ze mě hráči dělají srandu, prý jsem stále na půl voják," usmíval se.

Zápasy Miřejovský hodně prožívá, přestože si při svých zkušenostech posunul životní hodnoty. "Žijeme u nás doma v ráji. A nemyslím to jenom věcmi, co máme k dispozici, ale i tu přírodu. Naše základna v Iráku byla pět set metrů od velké řeky, ale stejně to byla poušť. Zajímavá by byla fotka, když jsme přijeli z mise," vzpomínal Miřejovský.

"Jeli jsme do Těchonína v Orlických horách, kde berou po návratu z misí krev a dělají další vyšetření. Třicet vojáků bylo přilepených na skle a užívali si krásnou českou krajinu. Kopce, lesy, zelenou, modrou barvu. V Iráku je to jenom žlutá barva," uvedl.

Foto: ČTK/Xinhua/Ding Ting

Autor: ČTK