Psycholog? Stačí rodina. Kristiina Mäki běží za dalšími úspěchy

12.08. 06:00 | Autor: Marek Táborský

Kristiina Mäki se chystá na mistrovství Evropy v Curychu.

Na dnes startujícím atletickém mistrovství Evropy ve švýcarském Curychu bude patřit k velkým českým nadějím. Dvaadvacetiletá běžkyně Kristiina Mäki v létě dokázala překonat tuzemské rekord na 2000, 3000 a 5000 metrů dlouhých tratích. Za pouhých deset dní. Česká mistryně světa se ale nehodlá spokojit jen s těmito úspěchy.

Umíte si vysvětlit, proč tři rekordy přišly tak rychle za sebou?
Jde i o štěstí, všechny tři závody byly rychlé a kvalitní. Když je forma, tak jde úplně všechno.

Nepodezíral vás někdo, že to nemůže být úplně náhoda?

Vždy se najdou lidé, kteří někomu úspěch přejí i nepřejí. Ti druzí nevěří, že je to vydřené, ale s tím musí člověk počítat a nesmí na to tolik koukat.

Evropský šampionát v Curychu začíná už ve středu. S jakým výsledkem budete spokojená?

Byla bych ráda za osobák a co nejlepším umístění. Záleží, jak se poběží. Když se taktizuje, tak podle toho ten čas potom vypadá. Věřím, že tam bude nějaká tempařka, která to nenechá na poslední kilometr a poběží se rychle.

Kristiina Mäki (22)

Nadějná běžkyně má dvojí občanství. Ač je tatínek Fin, od tří let žije v rodišti své maminky. I proto se rozhodla reprezentovat české barvy. Dokázala překonat tři tuzemské rekordy na 2000, 3000 a 5000 metrů dlouhých tratích.

Od 12. srpna bude usilovat o další úspěchy na atletickém mistrovství Evropy ve švýcarském Curychu.

Kvalifikace závodu na 5000 metrů je na programu ve čtvrtek ve 12.08, finále v sobotu 17.40. Přímý přenos vysílá kanál ČT Sport.

Během závodů máte čas přemýšlet, co se vám v tu chvíli honí hlavou?

Není to nic konkrétního, většinou se soustředím na závod, kolik lidí je přede mnou a kdy se začne zrychlovat. Určitě ne na to, co si dám k večeři. Během závodu musím vypnout a nepřemýšlet nad ničím jiným.

Často se řeší váš česko-finský původ a dvojí občanství. Neleze vám to už někdy krkem?

Ne, je mi příjemné, když se lidé zajímají.

Vnímáte své exotické jméno i nevšední příběh i jako zpestření, která vám může pomoci k lepší propagaci?

Asi to nějaká výhoda bude. Lidi vždycky zajímalo, proč mám cizí jméno a mluvím česky.

Neplánujete se vzhledem ke své popularitě více věnovat sociálním sítím a komunikaci se svými fanoušky?

Člověk se rád podělí o svůj úspěch. Ale že bych si založila oficiální stránku? To asi ne... Když se mi povede nějaký závod, většinou to sdílí můj přítel. Já bych tam hned nepsala, že jsem zaběhla český rekord.

Co bylo impuls, po němž jste se začala věnovat právě svým atletickým disciplínám, tedy běhu na střední a dlouhé tratě?

Ve čtvrté třídě jsem začala chodit na kroužek atletiky, kde se ukázalo, že dokážu běžet dlouho a vůbec mi to nevadí. Pak jsem šla na nějaké závody a vyhrála jsem. Moc to nebolelo, a jak to člověku jde, tak ho to i baví. V šesté třídě pak dostal kroužek na starosti můj první trenér, Petr Forman, a tam to začalo.

Jste si vědoma svých slabých stránek?

Od zranění v minulém roku jsem více zodpovědná a je to vlastně to nejlepší, co se mi stalo. Člověka to v přístupu hodně změní. To odbouralo hodně nešvarů.

Ví se o vás, že dokážete být vznětlivá. Pomáhá vám to při běhání?

Jo, hodně, hlavně na tréninku. Naštvu se na věci kolem a pak to jde líp, člověk se z toho vyběhá.

Máte také mladšího bratra, nadějného hokejistu. Jak to mám s reprezentací?

Narodil se v Česku, ale má také dvojí občanství. Ve Finsku je povinná vojna, pokud by si ho chtěl zachovat, měl by narukovat. Táta mu řekl, že pokud nepůjde, bude mít dvě dcery. Zahrál si i za libereckou juniorku, ale zranil se, chvíli poté, co jsem chodila o berlích já. Hrozně by chtěl do Ameriky, ale zatím má smůlu na zranění.

Sportovci často spolupracují s psychology kvůli zlepšení svého výkonu. Jaký na to máte pohled?

Nikdy jsem u nich nebyla, ale vzhledem k tomu, že mám u sebe přítele, kamarády a trenéra, tak jsou takoví mí psychologové. Myslím si, že mi více pomohou blízcí lidé, než specialista, kterého neznám. Neuměla bych se mu svěřit tak, jako jim.

Během rozhovoru kolem nás prošel slavný oštěpař Jan Železný. Na Julisce, kdy nyní trénujete, se to slavnými sportovci jen hemží. Čerpáte z těchto setkání ještě větší motivaci?

Jasně, obdivuji tyto osobnosti, které tu dennodenně potkávám. Ale že bych měla nějaký vzor, který bych si doma lepila po zdech, to opravdu nemám.

* Co atletku štve na českých fanoušcích?