Atletika jako hokej?

27.02. 06:30 | Autor: Adam Kolář

Diskutuje se o tom dlouhodobě a je to logické. Proč se nedaří českému hokejovému týmu všech věkových kategorií na mezinárodním poli? Otázka, na níž se snaží nalézt odpověď trenéři, experti, ale i novináři. Atleti se vrátili z mistrovství světa z Dauhá bez jediné medaile a kritika se snesla i na ně. Je situace v českém hokeji a atletice srovnatelná?

Řeč čísel hovoří jasně v obou případech. Medaile byly a nyní nejsou. Poslední hokejová placka seniorského národního týmu se datuje do roku 2012, o dva roky později se ještě radovali hokejisté do 18 let ze stříbra. V atletice hodně rozvířil jinak klidné vody královny sportu nepovedený světový šampionát v Dauhá, z nějž se Češi vrátili bez cenného kovu, což se v historii samostatného Česka stalo vůbec poprvé.

Netěší mě číst komentáře expertů, kteří tvrdí, že český hokej je na tom dobře, protože prostě a jednoduše to není pravda. V tuto chvíli zkrátka neexistuje žádná berlička, o níž bychom se mohli opřít, abychom mohli teorii o dobré kondici českého hokeje podpořit.

Nedaří se mládeži ani dospělým, nedaří se na draftu ani v NHL. Jistě, Pastrňák září, Vrána, Kubalík, Rittich, ti všichni a další si vedou obstojně. Jenže to nestačí, v porovnání se světovými velmocemi ztrácíme a negativně vyznívá i porovnání s Čechy v NHL dvacet let zpátky. NHL hrálo více českých hokejistů a v celkovém měřítku úspěšněji.

Hodně expertů se opírá o nedávné úspěchy v Lize mistrů. Ve vší úctě ke Spartě i Hradci a jejich cestě do finále, tohle je zkrátka strašně málo. Opravdu těžko vyzdvihnout jeden stěžejní ukazatel, ale v těch dílčích jednoduše ztrácíme a na lepší časy, jak ukázalo MS juniorů v Ostravě, se neblýská.

A co hůř, nefunguje ani koncepce, která by měla přinést změnu k lepšímu. Myslím, že postačí vypíchnout uzavření první ligy, aby o pár let později přišli stejní funkcionáři s revolučním nápadem uzavřenou soutěž znovu otevřít.

Situace v atletice je poněkud odlišná, byť vlna kritiky, která se do tohoto odvětví snesla po neúspěšném MS, byla obdobná. Čeští atleti a atletky na rozdíl od hokejistů nikdy nepatřili do TOP největších atletických velmocí. Úspěch českých atletických výprav obvykle stál na jednotlivcích, kteří naplnili do nich vkládané naděje a medaile získali.

I tak je třeba se podívat faktům do očí a říct si, že šampionát bez jediného cenného kovu, jaký jsme na podzim zažili, je neúspěchem. Nelze se ohánět tím, že české silné discipliny byly silné i mezinárodně. To je jako říct v hokeji, že nemohu vynikat jako útočník, protože hraju zápas proti McDavidovi, a tak nemám šanci.

Šance na nápravu měla přijít pro atlety v březnu v Číně, ale šampionát byl vzhledem ke koronaviru zrušen. Je to škoda, protože halová sezona ukazovala Čechy v zajímavém světle a vše nasvědčovalo tomu, že by mohl po Dauhá přijít reparát.

Jen v rychlosti - Pavel Maslák je zatím letos nejrychlejším Evropanem, Lada Vondrová zaběhla letos třetí nejrychlejší čas na 400 metrů na světě, s nímž by na předchozích šampionátech byla vždy minimálně na hraně medaile, Tomáš Staněk se v kouli i letos přiblížil k hranici 22 metrů.

Šance na medaile by prostě byly, navíc bychom našli i spoustu malých částí skládanky, která se třeba jednou dostaví a bude také znamenat medailové radosti. Marek Bahník letos skočil do výšky 225 centimetrů. Sama o sobě tato informace není zajímavá, vše ale mění fakt, že Bahník loni oslavil teprve dvacáté narozeniny a že jeho osobák ještě v prosinci činil 220 centimetrů.

Na rozdíl od hokeje zdaleka nesledujeme medailový půst ve všech věkových kategoriích. Vždyť v létě české výpravy dovezly dvě medaile z ME do 22 let, čtyři z ME juniorů a dvě z olympijského festivalu mládeže v Baku. Jasně, mistrovství světa v Dauhá se nepodařilo a není třeba hledat omluvy a výmluvy, šlo ovšem o jeden šampionát, zatímco v hokeji na seniorskou medaili čekáme bezmála deset let.

Vůbec nechci tvrdit, že atletika vzkvétá a je nejperspektivnějším sportem, rozhodně ale neprochází takovou krizí jako český hokej. Generační výměna započala v obou sportech a útlum je znát, útlum ale není krize. Počkejme za pár let. Budu jen rád, když atletika bude pryč z útlumu a hokej venku z krize.

Foto: ČTK/Sznapka Petr

Autor: Adam Kolář