1996: Začátek Šmicerovy liverpoolské ságy

Poslední zápas základní skupiny mistrovství Evropy v Anglii. Podceňovaná Uhrinova parta bojuje o senzační postup do čtvrtfinále. K tomu potřebuje uhrát v Liverpoolu alespoň bod s Ruskem a v případě remízy také stejný výsledek v souběžně hraném utkání Německa s Itálií. Ta skutečně přišla. Jenže Češi pět minut před koncem inkasovali gól na 2:3. Postup už byl v nedohlednu, když si na Kubíkovu kolmici naběhl náhradník Šmicer a ranou k tyči srovnal. Česko pak dokráčelo až do finále, kde podlehlo Německu. Mnozí hráči získali lukrativní zahraniční angažmá. Šmicer ve francouzském Lens, odkud o tři roky později zamířil do Liverpoolu. Na místo své slavné reprezentační trefy.

1998: Přepisování dějin

Měl to být turnaj, na kterém kanadská legenda Wayne Gretzky definitivně potvrdí svoji nesmrtelnost. Ideálně po finále proti USA. Plány zámořských televizí a bossů NHL, která poprvé v historii přerušila program a uvolnila hráče na olympiádu, ale zničili takřka neznámí hokejisté z Čech. Skvadra kolem veterána Vladimíra Růžičky sice měla zvučná jména typu Jaromíra Jágra, ale vedle nich hrálo také množství dosud neobjevených kluků z domácí extraligy. A šli postupně. Rusku nejprve podlehli ve skupině. Čtvrtfinále po nepovedené první třetině otočili a vyřadili USA. Pak si v nervydrásající semifinálové bitvě poradili s Kanadou. A ve finále šli znovu na Rusy. Rozhodl jediný gól. "To si pamatuju, dal ho Svoboda," hlásila v pondělí tenistka Barbora Strýcová. Petr Svoboda tehdy ve třetí třetině vystřelil Česku historicky první hokejové zlato z OH a komentátor Robert Záruba se navěky proslavil hláškou "přepište dějiny!".

2002: Velká odveta

O čtyři roky později jeli Češi do Salt Lake City jako obhájci zlata. Opět se hrál turnaj za účasti všech hvězd NHL. A ve čtvrtfinále došlo na reprízu boje o zlato. Výběr trenéra Augusty patřil k favoritům. Na světových šampionátech získal zlatý hattrick, vyhrál třikrát za sebou. Jenže v zápase o všechno selhal. Opět rozhodl jediný gól. Jen ho tentokrát dal soupeř, český sen o dalším triumfu skončil. Brankář Dominik Hašek, naganský hrdina, mohl jen pogratulovat svému protějšku v ruské svatnyni.

2005: Basketbalová euforie

A teď trochu z jiného sportu. České basketbalistky získaly v posledních deseti letech dva velké úspěchy. V roce 2010 byly druhé na domácím mistrovství světa, o pět let dříve dokonce evropský šampionát ovládly. Ve finále porazila parta kouče Bobrovského favorizované Rusky. Zatímco na MS táhly reprezentaci opory USK Praha, tehdy vše stálo na silném celku z Brna, kde působil i sám trenér.

2006: Rozpačitá olympiáda

Kouč Alois Hadamczik to u hokejového nároďaku neměl snadné nikdy. Snad nejhůř na tom ale byl hned v úvodu svého prvního angažmá. Po triumfu na MS ve Vídni nahradil úspěšného Vladimíra Růžičku. Jenže si nedokázal vybudovat autoritu u největších hvězd. A tak se Češi na turnaji trápili a střídali dobré výkony s těmi špatnými. Tým se nakonec semknl a dokráčel až k bronzu, který vybojoval v utkání s Ruskem. Historky o tom, jak Hadamczika hráči nechtěli pouštět na porady a celé si to  raději odkoučovali sami však kolovaly hokejovým prostředím ještě dlouhou po turnaji, na jehož konci řada hokejistů ukončila reprezentační kariéru. Byl mezi nimi i Jaromír Jágr.

2006: Nečekané stříbro

Na následující mistrovství světa už vzal Hadamczik jinou sestavu. Povětšinou nominoval nezkušené mladíky, na kterých chtěl do budoucna národní mužstvo stavět. Na Rusko narazili Češi už ve čtvrtfinále a experti jim prorokovali debakl. V Rize měla slavit silná sborná s vycházejícími hvězdami Ovečkinem a Malkinem. Jenže místo toho přišel další český triumf. V prodloužení o něm rozhodl Zbyněk Irgl. Reprezentanti následně dokráčeli až do finále, kde nestačili na suverény toho roku, Švédy.

2008: Čtvrtá sestra dala mat

"Ve čtvrtek po obědě srpen a sedim jako běžné na báru, výročí kladiva se srpem a koukám v televizi na Báru...". Píseň od skupiny Tři sestry, kterou věnoval frontman Lou Fanánek Hagen fanynce kapely Barboře Špotákové přesně popisuje onen slavný den české atletiky. Zní to pateticky, ale byl to největší triumf její samostatné historie. A možná nejen té. V deštivém Pekingu vrcholilo olympijské klání oštěpařek. Špotáková patřila k favoritkám, jenže od začátku prohrávala s ruským překvapením Marií Abakumovovou. Takhle dobře Ruska házela poprvé v životě. Až soupeřky začaly pochybovat, jestli si nepomáhá zakázanými látkami. A pak přišla šestá, poslední, série pokusů. Němka Obergföllová Češku nepřehodila, ta tak měla jisté stříbro. Jenže to by bylo málo. "Říkala jsem si, že je jednadvacátej srpen a vede Ruska, že to nemůžu dát," zajíkala se později Špotáková. Ještě předtím se ale rozeběhla a ... "šestým tahem dala mat", jak opět trefně vystihl Fanánek. Bylo hotovo. Ruska na hod dlouhý 71,42 metru neodpověděla a "čtvrtá sestra" jak ji i písničku nazval hudebník mohla oběhnou čestné kolečko s českou vlajkou kolem ramen. Její připomenutí 40. výročí okupace pak ještě v ten samý den v televizi ocenil i tehdejší premiér Mirek Topolánek.

2010: Přej si něco, padá hvězda

Na turnaj do Vancouveru odjížděl hokejový nároďák s touhou získat další medaili. Jenže to nezvládl. Ve čtvrtfinále vypadl s Finskem, když vyrovaný souboj rozhodl smolný moment. Obránce Kubina ztratil za bránou helmu, nemohl hrát a soupeř využil přečíslení k rozhodující trefě. Na Rusko narazili Češi už v základní skupině. Vancouver tehdy hokejem žil ještě více než obyvykle. Kanaďané si užívali den, kdy se hrály tři reprízy posledních tří olympijských finále. Švédsko vs. Finesko, USA vs. Kanada a už zmíněné Česko vs. Rusko. Češi zápas prohráli. A střet Jaromíra Jágra s Alexandrem Ovečkinem, po kterém česká hvězda spadla na led, zůstal v paměti fanoušků ještě hodně dlouhou po turnaji.

2010: Zatracovaní hrdinové

O pár dní dříve byli psanci, kteří se snad ani nemohli vrátit ze sousedního Německa do rodné země. "Ti by neporazili ani Eskymáky," utahovali si z nich rozčílení fanoušci. A Jaromír Jágr, opora mužstva, se zase obula do 23 hokejistů, kteří často i kvůli naštvání na trenéra Růžičku odmítli přijet na mistrovství světa. "Měli by líbat pr... hráčům jako Reichel a Dopita," nebral si servítky. Tým jeho proslov nakopl. Zvládl zabijáckou šňuru 5 zápasů, v nichž nemohl zaváhat. Porazil Kanadu, Lotyšsko, Finsko, osm sekund před koncem srovnal a v nájezdech otočil semifinálovou vřavu se Švédskem a ve finále zaskočil "neporazitelné" Rusy s Ovečkinem a Malkinem. Turnaj, který vyhrálo celé mužstvo díky jedinečnému týmovému sepjetí, zrodil nové hvězdy. Rolinka, Rachůnka, Klepiše, Marka. Ale posílil i aureolu těch dosavadních. Brankáře Vokouna a hlavně Jaromíra Jágra. 24. května se pak Růžičkova družina do země vrátila. Ne potají, ale s plnou parádou. Dosud naposledy slavila zlato na Staroměstském náměstí.

2011: Poslední Rachůnkovo mistrovství

Do Bratislavy odjížděli čeští hokejisté jako favorité. Obhajovali titul. Přestože tým po Růžičkovi znovu přebral Hadamczik, panovala v kádru podstatně lepší nálada než v Turíně. A bylo to vidět i na ledě. Česká družina válcovala, na koho narazila. Až v semifinále ji zastavili Švédové. Boj o třetí místo už ale byl zase v české režii. Národní tým vypráskal Rusy 7:4. Potěšila i povedená pomsta Karla Rachůnka. Ten s provokujícím a agresivním Rusem Arťuchinem vyrazil tvrzené sklo. Psal se květen a ještě nikdo netušil, že za čtyři měsíce bude Rachůnka a jeho další dva české parťáky oplakávat po pádu letadla celé Staroměstské náměstí.

2011: Start zlaté éry

Poprvé se parta kolem Petry Kvitové a kapitána Petra Pály dostala až do finále nejprestižnější ženské týmové tenisové soutěže. A hned uspěla. Bylo to dosud nejobtížnější finále. V Moskvě byl stav po čtyřech zápasech 2:2 a rozhodovala až závěrečná čtyřhra. Češky na ní neměly dobré vzpomínky. V roce 2009 byly blízko postupu do finále, jenže právě ve čtyřhře prohrály z mečbolu a místo nich si o trofej pro šampionky zahrály hráčky USA. Nic takového se ale v Rusku neopakovalo. Dvojice Květa Peschkeová a Lucie Hradecká ukořistila titul pro Česko. Peschkeová nejenže pomohla Hradecké v Moskvě, ale za pár měsíců jí a její parťačce Hlaváčkové přenechala také místo na olympiádě v Londýně. Populární pár H+H to tam dotáhl až ke stříbru.

2012: Vyklepnutý Bílek

Plní očekávání přijeli do polské Vratislavi čeští fanoušci. Tým trenéra Michala Bílka nebudil důvěru, nadšení ze startu dlouho očekávaného fotbalového vrcholu sezony ale převážilo. A tak zpočátku diváci hnali český tým proti nenáviděným Rusům dopředu. Pak ale přišel první gól, druhý gól a vše bylo při starém. "Bílek ven!" neslo se stadionem. Češi prohráli 1:4 a kritika se na mužstvo snesla ze všech stran. Byla vtipná -Ambasador Fanklubu defenzivního fotbalu Milan Mikulka například vydal na webu iHned.cz analýzu výkonu s titulkem Pozdě defenzivního bycha honiti aneb Máte, co jste chtěli s glosou komentující nepochopitelné střídání, kdy Bílek za stavu 0:2 poslal na hřiště defenzivního záložníka Hübschmana. "Za stavu 0:2 už i náš Fanklub defenzivního fotbalu připouští jistou míru útočení." - ale občas i hysterická: "Bezpohlavní a impotentní fotbal. Dostaneme ještě dvě facky," pravil ve studiu ČT bavič Karel Šíp. Spletl se. Češi následně porazili Řeky a Poláky a podlehli až ve čtvrtfinále Portugalsku s Cristianem Ronaldem. Zato Rusové vypadli už ve skupině.