Šonka řeší váhu na poslední chvíli. Sundávám, co můžu, říká

08.02. 13:30 | Autor: Ondřej Jícha

Martin Šonka plní v letošní sezoně roli obhájce titulu

S cílem obhájit loňský titul vstoupí o víkendu Martin Šonka do nové sezony leteckého šampionátu Red Bull Air Race. Letos čeká 40letého pilota i všechny ostatní řada změn v pravidlech. Nově se za vítězství v kvalifikaci přidělí nejrychlejším body. Vítěz hlavního závodu si pak připíše 25 bodů místo patnácti. Jiné je i povolení přetížení. Místo 12 G teď mohou letci maximálně do jedenácti.

Říkal jste, že jste si moc neodpočinul v mimosezonním období. Jak se cítíte před startem nové sezony?
Jako hromádka neštěstí. Samozřejmě jsem se snažil cvičit a denně něco dělat. Bylo toho okolo mě hodně. Nejsem na tom fyzicky úplně špatně, ale nejednalo se o řízenou koncentrovanou přípravu. Prostě na ni nebyl čas. Z tohoto pohledu jsem nespokojen.

Letošní ročník čekají zásadní změny v pravidlech. Kterou z nich kvitujete nejvíc?
To ještě nevím, jelikož se pořádně ještě nevyzkoušely. Ale například změna systému kvalifikace může být fajn věc. Udělá ji napínavější a atraktivnější pro závodníky. Vlastně se bude jednat o další závodní den navíc. Což bude náročnější i psychicky.

V jakém slova smyslu?
Budeme mít dva závodní dny místo jednoho a bude pro nás náročné se psychicky soustředit. Vždy když přijedu domů ze závodů, tak bych mohl klidně dva dny spát kvůli koncentraci a stresu, který se snažím odbourávat. Teď to bude daleko těžší.

Nově se za kvalifikaci budou udělovat body. Odpadne tedy taktizování zejména posledních pilotů, kteří věděli, jak zaletět, aby v závodě měli lehčí soupeře...
Asi ano. Určitě mezi námi byli tací, kteří taktizovali - třeba Australan Matt Hall, který neřešil umístění, ale spíš proti komu poletí. Pro nás se bude jednat o malý závod, ve kterém budeme cílit na tři body za vítězství v kvalifikaci, které se nám připočtou do Světového poháru. Tímhle se z ní stane další závod, díky němuž si budou chtít vytvořit alespoň bodový náskok do hlavního závodu. Tahle novinka určitě zatraktivní seriál Red Bull Air Race.

Zásadních změn je víc. Odpadá vám i časový úsek 0,6 sekundy, kdy jste mohli být v přetížení 10-12 G. Odstraní se tedy tolik taktizování "na hraně" a bude se lítat plynuleji?
Pro nás bude největší změna, že už jízdy nebudou o podřazování, ale o taktice a přesnosti pilota, aby se dostal na hranu pravidel. Jízdy nebudou ani rychlejší ani pomalejší, akorát zvolíme jinou strategii, jak proletět zatáčku, kterou se budu muset nadrilovat a naučit. Určitě se závody zjednoduší směrem k divákům, kterým se nyní nebude vysvětlovat, za co dostal pilot penalizaci, když letěl 0,61 vteřiny přes 10 G. Teď máme maximální hranu 11 G, takže můžu být na limitu 10,9 G, jak dlouho chci. Na druhou stranu tahám menší géčka. Loni jsem mohl 11,9 teď o jedno méně.

Jak dlouho trvá, než se pilot přeorientuje na nová pravidla?
Sám jsem na to zvědavý. Každý pilot proletí danou trať, ale jde o to, aby byl rychlejší než ostatní a na hraně pravidel. Každý je jiný. Někteří nemají změny rádi a jiní se přehodí lusknutím prstu. Je to o přípravě, simulátoru a psychice. Začátek sezony díky tomu bude hodně zajímavý.

Jak jste na tom vy?
Chce se mi říct, že se dokážu na změny hodně rychle etablovat. Jestli to bude fungovat i v tomhle případě, uvidíme až po prvních závodech. Snad ano. I ve 40 letech jsem pořád třetí nejmladší pilot ve startovním poli. Třeba s tím staří zkušení závodnici budou mít problém (směje se).

Minulé ročníky se rozhodovaly vždy až v závěrečných letech. Nebude hrozit teď najednou, že by před posledním závodem mohlo být rozhodnuto o celkovém vítězi kvůli změně bodování?
To hrozilo vždycky. Hrozně rádi bychom byli v takové pozici, ale loni jsme udělali seriál zajímavý až do posledního letu. Za tohle ale bodování nemůže. Je to jenom o tom, kolik pilotů se dokáže poprat s konzistencí během sezony.

Loni jste musel od začátku sezony dohánět manko. Nebojíte se, že by kvůli změnám bodování mohlo nastat něco podobného i letos?
Nebojím. Podmínky jsou stejné pro všechny. Budeme chtít určitě začít lépe než loni. Konkurence je ovšem veliká a během okamžiku může být člověk vzadu.

Je něco, co se vám z novinek nezamlouvá?
Teď musíme mít povinně záchrannou vestu, která byla dříve dobrovolná.

Záchrana života by ale měla být přednější než body ve Světovém poháru, ne?
Samozřejmě ano, nepopírám to. Na druhou stranu, když si člověk představí, co by se mohlo během závodu stát a které eventuality by mohly nastat, tak si myslím, že vesta není úplně klíčová pro záchranu pilota, protože v kabině ji stejně neotevře. V momentě, když by se z ní dostal, tak už by byli u něj záchranáři. Navíc kvůli ní povezu přibližně kilo a půl navíc kolem krku. Tím jak už teď mám problémy s váhou kvůli výšce, tak jsem pořád nad tím minimálním váhovým limitem (pilot + letadlo dohromady), na který se potřebuji dostat. Teď musím shazovat navíc. Asi nějakou další dietkou.

Skokané na lyžích nebo žokejové shazují kila na poslední chvíli. Jste na tom podobně?
Mám to přesně takhle. Když jsme na jídle před závodem, tak smutně koukám, jak ostatní jedí, a já si dávám jenom nějakou zeleninu. U nás bohužel není standardní váha pilota, že by se vážil on sám, ale dohromady s letadlem (minimálně 696 kg). Jsem těžší než Japonec a on místo, aby si dal olovo pod zadek, ale například extra chladiče na olej a další systémy, které mu budou pomáhat, což je jeho výhoda.

Jak si dál pomáháte, abyste snížil váhu?
Používám hrozně tenoučké ponožky, které váží co nejméně. Sundávám všechno, co můžu.

Je nějaká destinace, kde nelítáte rád?
Osobně mi nikdy nevyhovovala závodiště Nascar, kde se létá uprostřed ničeho. Daleko, pryč od všeho. Takový Dallas je uprostřed prérie. I když loni to byl pro nás nejúžasnější okamžik, protože jsem tam vyhrál mistrovský titul.

Jak to máte s Indianapolis?
To je úplně něco jiného. Místní okruh je ve městě a není úplně bokem a to místo má obrovskou motoristickou historii. Každý, kdo má rád benzín, tak to na něj dýchne.

Jak se pilot připravuje na závod?
Tím, že tráví kvantum hodin na simulátoru před tím, než vyrazí do dané lokace. Většinou je to tak tři týdny před závodem, kdy dostaneme data trati. Následně už jenom čekám, jaké bude počasí a odkud bude foukat vítr, protože ten je pro nás hodně důležitý.

Simulace probíhají na počítači, nebo s pákou?
V reálu to je páka a sedadlo. Na hotelu používám brýle, díky kterým se dostanu do virtuální reality a tam se člověk může rozhlížet jako v letadle. Víc nepotřebuje, protože vše ostatní vidí v těch brýlích. Simulátor se poté chová jako letadlo a ty časy, které naletím v něm, by se měly objevit poté v reálu. On je klíč ke všemu, protože s reálným letadlem toho moc během sezony nenalítám.

Foto: Stadler Jakub

Autor: Ondřej Jícha