Schumacherovi se dělalo zle, Abraham testuje na PlayStationu

02.02. 10:00 | Autor: Marek Táborský

Michael Schumacher simulátory nikdy nemiloval. Dělalo se mu na nich nevolno.

Řítit se úzkou lesní cestou jako Sebastian Loeb, pokládat motorku na silnici stejně suverénně, jako to dokáže Jorge Lorenzo či v roli Sebastiana Vettela projíždět rovinku třísetkilometrovou rychlostí. Dnešní herní simulátory nabízí hodně realistickou zábavu. Jak se ale k profesionálním simulátorům staví sami závodníci?

Může simulátor zlepšit schopnosti profesionálních závodníků? Dokáže je lépe připravit na závod? Nebo jim slouží jen jako zábava a odreagování? Postoje v jednotlivých motoristických disciplínách se diametrálně liší. Zatímco závodníci na motorkách a piloti rallye je téměř nevyužívají, ve formuli 1 si život bez simulátorů už neumí představit.

"Ne, ne, ne," odpovídal český šampion v rallye Jan Kopecký na otázky, týkající se pozitivního vlivu simulátorů na jezdeckou praxi. Třiatřicetiletý závodník z továrního týmu Škoda, který loni jednoznačně triumfoval na Mezinárodním mistrovství České republiky, má na počítačovou simulaci jasně vyhraněný názor.

Jan Kopecký simulátory nevyužívá. Pro rallye totiž žádné kvalitní neexistují. "Pro rallye neexistuje žádný simulátor, který by byl schopen pomoci komukoliv ve zlepšení jeho řidičských schopností. Na rallye panují nestálé podmínky, které se nedají nijak nasimulovat. To potvrdí snad každý závodník," tvrdí Kopecký, pro něhož je základním faktorem úspěchu talent a léta tvrdého tréninku. V rallye se navíc každý závod jede odlišnou trasou, dát dohromady simulátor čítající všechny aktualizované varianty by bylo ohromně složité.

Hodina za pět tisíc korun

Jinak tomu je u motoristických sportů, které se jezdí na tradičních, neměnných okruzích. Realistické simulátory jsou dnes důležitou součástí téměř všech týmů formule 1. Jezdec Jan Charouz, který si vyzkoušel mnoho prestižních závodních kategorií a mimo jiné usedl i do monopostu formule 1, pomoc simulátorů vítá.

"Určitě může pomoci. Trénoval jsem na něm i před volným tréninkem ve formuli 1 během závodů v Brazílii. Během pěti minut jsem byl stejně rychlý jako týmový kolega, který měl s autem i tratí spoustu zkušeností," prozradil šestadvacetiletý závodník.

Jan Charouz bere simulátory jako nedílnou součást svého tréninku.

"Během tří hodin jízdy na simulátoru se dá poměrně dobře najít ideální stopa na trati, brzdné body či optimální rychlost v zatáčkách. Když si pak jezdec sedne do opravdového monopostu, může se soustředit na nastavení vozu a ne poznávat trať," uvedl Charouz, jenž občas vyzkouší i simulátor, který v Praze provozuje společnost BPA. Hodina tréninku na profesionálním simulátoru vyjde na pět tisíc korun a v případě zájmu si ho můžou vyzkoušet i různí nadšenci.

Podle Charouze to ale rozhodně nejsou vyhozené peníze. Naopak, trénink na simulátoru považuje v některých ohledech za lepší, než samotnou závodní praxi. "Trénují u nás jezdci z mnoha prestižních kategorií. Někdy zlepší styl lépe, než když sedíte v opravdovém autě," myslí si čtvrtý muž slavného závodu v Le Mans z roku 2009.

"Simulátor má totiž mnoho senzorů a zaznamenává důležitá data. Pokud jezdec udělá nějakou chybu, ať už specifickou pro trať, nebo techniku jízdy, můžeme jí jednoduše vyhledat, vysvětlit a pokusit se podobné chyby napravit nebo úplně odbourat," upřesnil Charouz.

V simulátorech vidí Charouz velkou budoucnost. "Vysoká cena závodění způsobila omezení reálného testování, příležitostí na opravdovém okruhu je čím dál tím méně. Simulátorem se to dá trochu kompenzovat. Týmy ve formuli 1, jako třeba stáj Red Bull, dokonce většinou nastavení auta na Grand Prix poprvé vyzkoušejí na simulátoru ve fabrice. Až potom se podle dat nastaví skutečný monopost," dodal Charouz, který jako třetí Čech v historii usedl do monopostu formule 1, když osedlal vůz stáje Lotus.

Schumacher i Räikkönen je nemilují

Podobný názor zastává i Pavel Turek, český expert na formuli 1, který dlouhou dobu působil v týmu McLaren jako manažer. "V dnešní době je to ve formuli 1 často jediná možnost, jak udržet v kondici piloty týmu, ale i třetí a další náhradní piloty. Je to také jediný způsob, jakým lze připravit jezdce na nové tratě. Nynější verze jsou již stoprocentně věrné, ať už z hlediska vizuálního či fyzikálního," uvedl Turek.

Expert na formule 1 Pavel Turek. Ne všechny týmy ale mají stejné podmínky. Rozhodují finance a také stáří simulátoru. Ve světě formule 1 však existuje určitá provázanost mezi jednotlivými týmy a různými jezdeckými kategoriemi. Jako ideální příklad uvedl Turek stáj Arden ze sérií GP2 a GP3, která testuje na simulátorech Red Bullu.

"Některé týmy své simulátory nabízí i komerčně, pocit z kokpitu formule 1 tak může zažít i člověk z ulice," upřesnil Turek. "Nejdokonalejšími simulátory disponují týmy McLaren a Red Bull, lehce za nimi zaostává Ferrari. Právě McLaren navíc dodává simulátory i jiným týmům, obchoduje s nimi. Stejný stroj tak využívá třeba Mercedes, který jezdí i s jejich motory," řekl český expert, který se v paddocku formule 1 pohyboval několik let.

Mezi nejlepšími jezdci se však najdou i takoví, kteří testování na simulátorech nemají zrovna v lásce. "Všichni na ně nereagují zrovna dobře. Je docela zvláštní, že někteří jezdci mají tzv. "motion sickness" (kinetóza, nemoc z pohybu, která může způsobit nevolnost v simulátoru, pozn. aut.) a odmítají v něm testovat. Fin Kimi Räikkönen považuje toto testování za zbytečnost, legendárnímu Michaelu Schumacherovi se zase v simulátoru dělalo nevolno," doplnil Pavel Turek.

Abraham "trénuje" na PlayStationu

Úplně jinak je tomu u jednostopých vozidel. Karel Abraham, v současnosti nejlepší český jezdec působící v královské kubatuře MotoGP, se učí zatáčky na simulátoru, který je dostupný široké veřejnosti. Trénuje totiž na konzoli PlayStation 3. "Na motorky žádné simulátory, které by pomohly zdokonalovat a zlepšovat naše umění, neexistují. Musím ale přiznat, že hlavně v první sezoně mezi profesionály mi pomáhalo projíždět si tratě na PlayStationu," prozradil Abraham.

"V praxi nám to nijak nepomáhá, ale díky simulátoru dokážeme lépe odhadnout trať. Když jsem jel například někam, kde jsem do té doby ještě nezávodil, hodně mi pomohlo projíždět si jí na konzoli. Naučil jsem se tak alespoň pořadí zatáček a poznal, jak trať vůbec vypadá," řekl třiadvacetiletý jezdec, který svou ducati vymění po dvou letech za slabší aprilii.

"V reálném prostředí to pak vypadá všechno trochu jinak, s ovladačem v ruce necítíte povrch, nerovnosti a další místní podmínky na trati," upozornil Abraham. "Mezi námi jezdci slouží simulátory spíše k pobavení a zkrácení dlouhé chvíle," dodal český jezdec stáje AB Cardion.

PODÍVEJTE SE, JAK PROBÍHÁ TESTOVÁNÍ NA SIMULÁTORU
V TÝMU RED BULL VE FORMULI 1: