Šokujícím Verstappenovým přestupem to teprve začíná

09.05. 17:30 | Autor: Tomáš Richtr

Max Verstappen byl s okamžitou platností povýšen do seniorského týmu Red Bull. Jen po 23 startech v závodech velkých cen dostal důvěru jezdců kalibru Sebastian Vettel, Mark Webber, David Coulthard nebo Daniel Ricciardo. Bylo to rozhodnutí rychlé a kruté. Rus Daniil Kvjat, kterému místo v Red Bullu doteď patřilo, o něj přišel jen pár hodin po nepovedené Velké ceně Ruska. V ní hned dvakrát (dvakrát nechtěně) naboural do zmíněného Vettela v rozmezí několika desítek metrů a vyřadil jej ze závodu.

Kruté prostředí Red Bullu pod dohledem ‚zlého muže' a faktického šéfa Helmuta Marka neváhalo a svého oblíbence Maxe Verstappena posadil na Kvjatovo místo. Kvjat jde zpátky ‚do školy', tedy do Toro Rosso.

Oba tým Red Bull a Toro Rosso vlastní Dietrich Mateschitz a Helmut Marko mu na všechno dohlíží. ‚Projekt Vettel' vyšel dokonale: stal se z něj čtyřnásobný mistr světa a dnes velmi populární pilot Ferrari, i když Markova posedlost Vettelem nebyla fanouškovskou veřejností nikdy dobře přijímána. Toro Rosso je skutečně využíváno jako elitní jezdecká akademie.

Tomáš Richtr. Luxus, kterému se netěší ani renomované značky jako Ferrari nebo McLaren. Pro mladé talenty je taková škola v prostředí reálných velkých cen skutečně nepřekonatelnou.

Také proto jsou ochotni vystavit sebe sama nesmírně velkému tlaku nekompromisního prostředí, ve kterém když neuspějete, vaše kariéra povětšinou končí: vzpomenete na jména Neel Jani, Vitantonio Liuzzi, Scott Speed, Jaime Alguersuari, Christian Klien, Michael Ammermüller, Robert Doornbos? Ti všichni v F1 s Red Bullem & Toro Rosso závodili, ale jsou to spíš velmi neznáma jména.

Říká se, že Red Bull svými nekompromisně tvrdými rozhodnutími více kariér zničil, než vyrobil. A to se mnozí do F1 ani nedostali. O jejich osudu rozhodly výsledky a další parametry daleko před jejími branami: Brendon Hartley, Robert Wickens, Filipe Albuquerque, António Félix da Costa... seznam čítá na více než tři desítky jmen.

Dá se tedy docenit, kam daleko došli Carlos Sainz a Max Verstappen, a také Daniil Kvjat, který do Red Bullu povýšil po sezoně strávené u Toro Rosso, kde zastoupil odcházejícího Vettela. Abychom byli fér: když už se jezdec do Toro Rosso dostane, tým mu dá férovou příležitost v podobě slušné porce závodů: Jaime Alguersuari porce 46 závodů přes 3 sezony. Sébastien Buemi 55 startů, Jean-Éric Vergne 61 účastí! Ani jeden se do Red Bullu nedostal.

Oproti tomu Daniil Kvjat do elitního týmu poskočil už po roce (19 závodů) po bok Daniela Ricciarda, který před nástupem do Red Bullu dostal 50 šancí, a to včetně 11 startů za dnes neexistující tým HRT, které mu Red Bull zaplatil.

Max Verstappen projevil dravou krev pod vedením svého otce Jose, který byl mimo okruhy Grand Prix obviněn z domácího násilí. Ale případy z loňského Monaka, kde se skoro jen zázrakem nezabil, a z letošní Austrálie, kde mu záhadně prošlo sestřelení týmového kolegy Sainze, dávají šanci pochybnostem, zda jeho povýšení není zbrklým rozhodnutím.

Pravda, Daniil Kvjat ve snaze vyrovnat se zkušenějšímu Ricciardovi dělal chyby a šel přes limit auta (vzpomeňte jeho divokou havárii vloni v Japonsku). Ale zklidnit Kvjata ‚degradací' do juniorského Toro Rosso a nahradit jej méně zkušeným Verstappenem? Dnes těžko říci. Je to risk, který se pochopitelně může vyplatit. Ale již dnes se ti nepřejícní těší na to, jak ani Verstappen nebude na Ricciarda stačit. Pro Maxe by to totiž byl ten nejhorší scénář a ze strany Red Bullu medvědí služba.