Liberec nebyl až takový průšvih. Nebo ano?

02.03. 13:30 | Autor: Jakub Kvasnička

Chybí vlastenectví. Patriotismus. Hrdost. Převládá český negativismus, pivní kritičnost, rumová chytrost. To jsou podle zastánců prezidentky Kateřiny Neumannové důvody, proč liberecký šampionát lyžařů potěšil strašně málo Čechů. Vždyť to nebylo tak hrozné, tvrdí. Mají pravdu?

Sumarizace libereckých miliard (vydaných státem) může být důvodem k načepování skleněného tupláka a startu nekonečné kritiky. Ano. Mistrovství v Liberci bylo nejvyšmelenější lyžařskou akcí všech dob (dost možná). Stalo se důkazem českého protekcionismu, nahrávek, bordelu a vládní lehkovážnosti.

Jenže co na to takový Hans, fanoušek z Bavorska? Nebo Olegunnar, norský milovník lyžování? Či Gianfranco, předseda Mezinárodní lyžařské federace? Zajímá je to?

Ne. Olegunnar může být naštvaný maximálně za to, že na náměstí, kde byl korunován norský hrdina Petter Northug, následně nesrozumitelně vřískal nějaký "Peter" Muk. Že ho nechtěně platili občané Liberce a okolí? To je přece jedno.

Ani drahé pivo Olegunnarovi nevadilo, prohibiční norské ceny se při vychutnávání svijanské síly změnily v chmelové zapomnění. A za lístky byl ochoten zaplatit cokoliv. Vždyť je to Nor.

Němce Hanse mohl štvát sportovní faktor. Osm stříbrných, jedna bronzová, žádná zlatá. Před hrdou velmocí bílého sportu natěsnaní Japonci, Estonci... Es tut mir leid, Hans. Občas taky stál v hlubokém sněhu, ale to je risk sněžení.

Jinak Hans nemohl mít proti zajímavé trati ve Vesci či poměrně pěknému areálu na Ještědu jedinou kritickou poznámku. Běžkařský areál charakterizovala specifická kopcovitost, skokanský můstek měl dobré tribuny. A že do sportovišť bylo nalito státních peněz moc, až přespříliš? To je přece český boj. Es tut mir leid.

A Gianfranco Kasper, jenž vládne Mezinárodní lyžařské federaci FIS, nakonec sumarizoval mistrovství jako „úspěšné, kvalitní, bezproblémové, plnící očekávání". Ano. Pro něj jsou důležitá fakta. Takže - šampionát se konal, což může být první úspěch. Přišlo sto sedmdesát tisíc lidí, minimální očekávání oscilovala kolem sto padesáti. Vzhledem k prvnímu týdnu, během nějž dorazilo asi šestnáct diváků, je to skvělé číslo.

A okolo všechno fungovalo - shuttle busy jezdily tam a zpátky, parkovišť bylo dostatek, na stadionu byla velká obrazovka, slušní komentátoři, kteří popisovali situaci na trati. V ještědském presscentru se sice novináři stylizovali do sardinek, ale zase ve Vesci měli pro sebe celý barák.

Prostě mistrovství začalo a skončilo, vytvořilo hvězdy (Northug, Kowalczyková), některé závody byly hezké, sněžilo, sněžilo, sněžilo, i ti lidi přišli. Nebude sice zapsáno do encyklopedií jako mimořádně vášnivé, excelentně sportovní, extra speciální. Ale Olegunnara, Hanse i Gianfranca bavilo.

Z druhé strany - Olegunnar, Hans ani Gianfranco (a jejich malé děti, babičky i tety) nemuseli za šampionát platit z daní dvě stě korun...

A jsme zase na začátku.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Jakub Kvasnička