Kdo neběhá, není Čech

Běhání je nejlevnější sport ze všech. Stačí nazout kecky a vyrazit do lesa. Ale platí to stále? Češi klidně utratí za svůj život v běhu i desetitisíce korun ročně. A gigantické sportovní firmy si mnou ruce.

Běh se stal v posledních letech v Česku fenoménem. Běhá i ten, kdo kdysi popoběhl leda tak na tramvaj. "Půjdeme si zaběhat?" šumí mezi lidmi namísto pozvání na kafe. Z běhání se stala společenská záležitost. Podle analýzy serveru Srovname.cz si jde občas zaklusat 60 procent žen a 40 procent mužů. Většinou vyrážejí dvakrát a třikrát týdně na trasu pět až deset kilometrů dlouhou.

Proč Češi propadli běžeckému šílenství? Běh je ideálním sportem pro všechny, můžete s ním začít v jakémkoliv věku i kondici, zbavíte se stresu i nadbytečných kilogramů. Ale i peněz. Jsou lidé, kteří stále běhají v jarmilkách a kraťasech ze spartakiády, řada je však ochotná sáhnout si kvůli trendy vybavení hluboko do kapsy. Kvalitní obuv, funkční oblečení, chytré hodinky, startovné na prestižních závodech...

Sport Emila Zátopka se stal mašinou na peníze. "Letos jsem utratil za běh až dvacet tisíc korun, a to ještě nepočítám sporttester, což je výdaj na několik sezon," říká novinář a nadšený běžec Tomáš Már. "Až šest tisíc korun jsem utratil za startovné na závodech, protože běhám sérii RunCzech, která je nejdražší. Další dva až tři tisíce dám za cestování na závody - Ústí nad Labem, Olomouc, Košice. A za sezonu spotřebuji dvoje boty, což vyjde na zhruba čtyři tisíce," dodává Már, jenž naběhá okolo dvou set kilometrů měsíčně.

Atraktivní trh pro ženy

Kvalitní bota je pro běhání základ. Zde se šetřit opravdu nevyplatí. A ideální je své obutí po tisícovce kilometrů vyměnit za nové. Češi sportují podle průzkumu nejraději v botách Adidas (35 procent) a Nike (26 procent), čím dál oblíbenější jsou i méně známé značky jako Asics či Salming. Právě sportovní firmy těží z běžeckého šílenství nejvíc. Aktuálně se prodá třikrát více běžeckých bot než před pěti lety.

A na odbyt jde i oblečení. Praktické, funkční, ale zároveň šik. Přibývá běhajících žen, což se společnostem náramně vyplácí. Ženy berou někdejší mužská království útokem. Když už se zpotím, ať mi to sluší. Konají se běhy pro ženy, Nike kupříkladu otevřel v Londýně a Šanghaji obchody výhradně pro ženy. V roce 2011 měl trh s běžeckým oblečením podle serveru Statista.com hodnotu 985 milionů dolarů, v roce 2015 se vyšplhal už na 1,3 miliardy dolarů.

Přitom drtivá většina joggingové výbavy se vyrábí v továrnách v jihovýchodní Asii, kde si místní šičky přijdou na zhruba 37 dolarů (asi 740 korun) za měsíc. A klidně mohou svým hladovějícím dětem vyprávět, že dělají pro Nike a Adidas.

Prstové boty i GPS hodinky

Běh není náročný, když nejste nároční. Začnete běhat v běžných kraťasech a tričku. Nebo třeba v šusťákovce. Ale později chcete víc. Chcete být cool. Ideálním terčem pro sportovní firmy je začátečník středního věku, který nemá hluboko do kapsy. Takže: termoprádlo, podvlíkačky, overall, fleesová bunda, vesta, větrovka, šátek, čelenka, sportovní brýle, ledvinka s kapsami na pití, vaky na vodu, mp3 přehrávače. Hitem jsou kompresní podkolenky a návleky, které tlumí otřesy lýtkových svalů. Módní hit, nebo reklamní trik?

Na trati můžete potkat i běžce, kteří mají na nohou "pětiprsťáky". Jakési ponožky s vibramovou podrážkou a pěti oddělenými prsty. V Česku stojí přes tři tisíce korun. "K normálním botám už se nevrátím. FiveFingers mi na závodech vždycky pomohly," tvrdí Lenka Hnízdilová, fitness trenérka, která se věnuje extrémním závodům jako Gladiator race či Predator race. "Díky odděleným prstům jsem na překážce schopná se zapřít a vydrápat se tam. Beru je občas i na lezeckou stěnu a taky super. Pro mě absolutně univerzální bota, která navíc vydrží i tři roky."

Extrémní závody a nejrůznější "opičí dráhy" jsou v Česku čím dál populárnější. Muži a ženy odhodí nažehlená saka a kostýmky a jdou se válet v bahně či tahat pneumatiky. Tahle dřina je vyjde na 900 až 2000 korun, záleží na pořadí, kdy se člověk přihlásí.

Na dračku jde i sportovní elektronika, která je tahákem zejména pro muže. Tržby v prodeji běžeckých GPS hodinek (stojí od 3 do 20 000 korun) vzrostly v posledních pěti letech v řádu stovek procent. A takové hodinky pořídíte od 3 000 korun. Kdo nemá chytré hodinky, používá alespoň nějakou z chytrých aplikací, aby věděl, kudy a jak rychle běhá, kolik kalorií spálí, jestli se náhodou neblíží bouřka... A také jak při tréninku vypadá.

Běžci s mobilem v ruce jsou běžným obrázkem českých luhů, hájů a hlavně velkých závodů. Kdo si z něj nepořídí "selfíčko" (nebo alespoň nechytí nějakého pokémona), jako by nebyl.

Fotím, fotíš, fotíme

V Česku se v roce 2005 konalo celkem 1383 menších či větších běžeckých závodů. Nejznámější je běžecký seriál RunCzech, který nabízí půlmaratony a maratony v Praze v Karlových Varech, Českých Budějovicích, Olomouci či Ústí nad Labem. Vlajkovou lodí je však Pražský maraton.

Když se v roce 1995 běžel první ročník Pražského maratonu, účastnilo se ho 958 lidí, letos běželo metropolí 10 tisíc závodníků. Pohled na pohybující se masu připomíná spíše karnevalový průvod. Lidé se před, během i po závodu fotí a vkládají své fotky na sociální sítě. Neběhám, jsem trapnej, uvědomíte si, když na vás na Facebooku vybafne houf fotek vašich uřícených "přátel".

Účastníky známých marketingových akcí neodradí ani výše startovného. První tři tisícovky přihlášených platí 1000 korun, coby sedmitisící přihlášený dáte na stůl 2 700. Vyplatí se být členy Českého maratonského klubu (členství je zdarma), to pak stojí maraton "jen" 800 korun.

Pablo Capalbo, italský zakladatel seriálu CzechRun, tvrdí, že závody rozhodně nepořádá pro peníze. "Pro mě je důležitější nějak lidem prospět, udělat je šťastnějšími a zapsat se do historie. Je to víc než vydělat spoustu peněz," řekl Capalbo pro magazín Forbes.

"Věděl jsem, že když běhají v Berlíně, v Miláně, tak proč ne v Praze? Dodnes s námi už běželo přes osm set tisíc lidí. A náš cíl? Přežít, zaplatit všechny náklady, být nezávislý, něco vydělat, abychom mohli reinvestovat a rozvíjet se," prohlásil běžecký guru, jehož RunCzech zažívá boom. Když se minulý týden prodávala startovací čísla na jarní závody, server na několik hodin spadl.

Levnější variantou než RunCzech jsou závody pod hlavičkou RunTour v deseti městech republiky, kdy za trasu 10km zaplatíte na místě 600 korun (500 korun předem online). I ty pravidelně přilákají tisícovky lidí.

Paříž, nebo Kladno?

Běhat umí každý. A kdo má pocit, že ne, může se vložit do rukou odborníků. Trénink s osobním trenérem stojí zhruba 300 korun na hodinu, běžci hltají svého mentora Miloše Škorpila, jehož Běžecká škola má jen na Facebooku 11 000 fanoušků. Škorpil se také podílí na magazínu o běhu z dílny České televize Tempo.

Internet je plný nejrůznějších webů o blogů o běhání, které prostě musí zvednout z gauče i tu hrstku lidí, kteří o běhu zatím jen čtou. Mimochodem, knihy jako Zrozen k běhu (Christopher McDougal), O čem mluvím, když mluvím o běhání (Haruki Murakami), Běhání s Keňany (Andharanand Finn) nebo Můj dlouhý běh (Daniel Orálek) patří mezi bestsellery.

Běhají matky s kočárky, muži se psy na vodítku, důchodci, lidé handicapovaní, obézní i vychrtlí. "Jeden z důvodů proč lidé tolik běhají, je zvyšující se tlak na lidi v práci, stres, vzrůstající obezita a tlak médií na zdravý životní styl," říká organizátor závodů RunTour Richard Valoušek. 

Lidé si neváhají za zážitky připlatit. Takový maraton v Paříži vyjde dříve přihlášené běžce na 89 eur (přes 2400 korun), opozdilce na 109 eur (téměř 3 000 korun). Pokud ale nemáte peněz nazbyt a je vám jedno, zda kolem vás probíhá keňský reprezentant nebo Pepa z dolního poschodí, můžete využít menších regionálních závodů. Třeba Maraton klub Kladno, spolek pořádající závody na Kladensku a Rakovnicku, láká účastníky na startovné kolem 50 korun.

Každý pak v cíli dostane vodu či čaj a něco malého na zub. Třeba škvarkovou placku. A nejlepší běžci vyhrají kupříkladu bednu s pivy či láhev vína. Běžecké oblečení si také můžete klidně pořídit za pár stovek během nějaké akce v Liedlu. Běh může být i dnes levnou zábavou, k níž potřebujete jen kecky a vůli. Jak říkal Forrest Gump: Chtělo se mi běhat. Prostě se mi chtělo.

Čtěte dále

další zprávy