Jandač v repre: nejistá sázka na dobrou image

15.01. 16:30 | Autor: Marek Táborský

Josef Jandač po mistrovství světa převezme českou reprezentaci.

Vladimír Vůjtek starší byl jen dočasná záplata, která částečně zastavila krvácivou, korupcí nahnilou díru po Vladimíru Růžičkovi. Už po této sezoně záplatu strhnou a vyhodí do koše. Svůj životní sen si naopak splní Josef Jandač. Autoritativní, progresivní, mediálně sympatický a velebený trenér s jedinou, ale podstatnou vadou: nikdy nic nevyhrál.

Stávající trenér národního týmu Vladimír Vůjtek starší ani nedostal šanci ukázat své kvality. Po sezoně skončí. Tušil to, přesto jej rozhodnutí hokejového svazu viditelně mrzí. Otěže převezme Josef Jandač, jeden z jeho spolupracovníků.

Už před lety získal nálepku možného nástupce Vladimíra Růžičky. Za sebou měl tou dobou postup s Libercem do extraligy a solidní výsledky v Českých Budějovicích. Nikdo se nemohl divit, že si jej tehdejší reprezentační trenér vybral do svého týmu a společně oslavili nečekané zlato na šampionátu v německém Kolíně nad Rýnem.

Mix charismatu, zdravého sebevědomí, přímého vystupování i mladého věku udělal z Jandače českého trenéra první kategorie. Umí komunikovat s médii, co na mysli, to na jazyku. I přes to dosud neudělal vážnější kiks (nutno dodat, že po zápase za něj často mluví asistent). Ani hráči vůči jeho trenérským metodám nemají výtky, hokejem prý žije 24 hodin denně.

Po nepříliš vydařeném angažmá v Pardubicích tak sáhla po Jandačovi Sparta, krátkou etapu zažil i v roli trenéra pražského Lva v Kontinentální lize, pak se opět stáhl do týmu s rudým "S" na prsou. Uměl ji vytáhnout z totálního herního srabu, dvakrát dovedl Spartu k Prezidentovu poháru pro vítěze základní části.

Bez medaile do reprezentace

Zde však důvody PRO končí a začínají argumenty PROTI. Prezidentský pohár je hezká věc do hokejového životopisu, ale tím Jandačovy úspěchy v roli hlavního trenéra končí.

Jandače čekají poslední měsíce na lavičce pražské Sparty. Třikrát bral v extralize bronz. Zatímco v případě Českých Budějovic šlo o velký úspěch, dvě třetí místa ve Spartě znamenaly spíše zklamání. Tím spíš, že měl za pět let možnost vybudovat si v Holešovicích, respektive aktuálně v Libni, hráčský kádr dle vlastních představ. Vždy patřil k těm nejsilnějším v extralize.

Jenže v klíčových okamžicích v play-off selhal. Dvakrát tvrdě narazil na překážku v podobě brněnské Komety a Třince. Největší tahouni Jandačova výběru jako by v play-off ztratili šťávu.

Právě tento scénář by se mohl krutě vymstít v reprezentaci, kde je dobré načasování formy na vyřazovací boje alfou a omegou receptu na úspěch. Jandačovy výběry často předváděly ofenzivní hokej, střílely spousty gólů. Jenže vázla obrana, hráči na ledě nebyli ochotní vypustit pro úspěch duši.

Slabé krizové reakce

Slabinou berounského rodáka jsou i reakce v kritických situacích, kdy je třeba změnit herní styl a přepnout do buldočího módu. V tomto ohledu je pohled na trenérský štáb Sparty v posledním období žalostný. V útrobách O2 arény, kde dnes hraje Sparta své domácí zápasy, se už hlasitě spekuluje o tom, že Jandač není zrovna příznivcem bitek, které umí malátný tým nastartovat.

Kádr plný talentovaných hráčů tak už mnohokrát odcházel z ledu zpráskaný od týmů, kteří se do hokejových kvalit nemohli sparťanům rovnat. I proto povážlivé procento reakcí fanoušků na jeho posezonní odchod ze Sparty bylo radostných.

Ambiciózní Jandač má před sebou poslední extraligový půlrok, kdy může dokázat, že pozice reprezentačního trenéra je pro něj zasloužená. Pokud se Spartou vyhoří i popáté, nebude jeho nástupní pozice na lavičce národního týmu zrovna jednoduchá. Splněný Jandačův sen se může hodně rychle změnit v noční můru.

Foto: ČTK

Autor: Marek Táborský