Sůl v ranách od krve. Lucic si oslavu jako (ne)přítel užil

17.08. 07:30 | Autor: Jan Fait

Milan Lucic si svůj den se Stanley Cupem užil.

Kdykoliv jindy by ho doma vítaly desítky tisíc hrdých fanoušků. Teď ale ne. Milan Lucic přivezl v neděli do svého rodného města Vancouveru Stanley Cup. Jenže jako hvězda Medvědů z Bostonu, kteří ve finále letošního Stanley Cupu porazili koho? Ano, Vancouver...

Snil o tom přes patnáct let. Od prvního momentu, kdy vzal hokejku do ruky. Vyhrát Stanley Cup, nic víc v Kanadě není. Svůj den slávy si ale představoval trochu jinak, přesto si ho pořádně užil. A místy si ho užíval i samotný Vancouver.

"Rozhodně to nechci zhoršovat," reagoval Lucic na otázku novinářů, zda tuší, že v celém Vancouveru jsou ještě stále miliony nezahojených ran, pro které přítomnost Stanley Cupu ve městě může znamenat pověstné přisypání soli. Utrpení.

Bezprostředně po sedmém finále Lucicovi pogratulovali i populární fanoušci Vancouveru. "Vyrůstal jsem jako fanoušek Canucks. Vím, jaké to je," dodal 23letý útočník, který se i proto rozhodl svou jednodenní párty pojmout více jako soukromou. Žádné našlapané náměstí, žádné velké přehlídky. Nechtěl riskovat. Nechtěl proti sobě poštvat své město.

Obavy z výtržností

Nejen on dobře ví, jak tenká je ve Vancouveru hrana mezi fanděním a řáděním. Po prohraném letošním sedmém finále se město na západním pobřeží Kanady proměnilo v bojiště. Někteří fanoušci úspěch neunesli a začali běsnit.

"O něčem podobném jsem dlouho snil. Na druhou stranu cítím k Vancouveru i jeho fanouškům velký respekt. Nechci jim uškodit. Za posledních pět týdnů, ale i celé dětství jsem poznal, jak vážně zde hokej berou. I proto jsem se rozhodl pro takovou cestu (oslav) a myslím, že to bylo dobře," má jasno Lucic.

Ten tak s pohárem, natěšený jako malý kluk, který dostal autodráhu, vyrazil z letiště do východní části Vancouveru, kde vyrůstal. Zde se u jednoho z kostelů konala jediná oficiální veřejná akce. Pro fotku a podpis si přišlo asi 350 lidí.

"Je úžasné zde pohár vidět. Je špatně, že někteří fanoušci Canucks to nejsou schopní vstřebat, vždyť je to kluk z Vancouveru! Probuďte se," nechal se slyšet Wayne Topham. Jeden ze šťastlivců, kteří se dostali až přímo k Lucicovi.

Hokej jako poslání

Celou akci monitorovala speciální ochranka, která ale byla bez práce. Stejně jako ve zbytku dne. Ať už na privátní akci v přístavu nebo na vrcholku Grouse Mountain, kam dorazil Milan Lucic s pohárem znovu po čtyřech letech.

V roce 2007 zde totiž slavil se spoluhráči (z Vancouveru) zisk prestižního juniorského Memorial Cupu.

Během celého dne se přitom dostával do kontaktu s místními, povětšinou fanoušky Canucks. Reakce? Pozitivní. Fotoaparáty, kamery, častý potlesk nebo jen rychlá gratulace... Za celý den nepadlo snad jediné ošklivé slovo.

"Od momentu, kdy jsem se (po finále) vrátil do Vancouveru, za mnou přišla spousta lidí. Říkali, že je mrzí, kdo vyhrál, ale že mají radost za mě a vlastně i za město. Byli prostě rádi, že jsem vyhrál Stanley Cup."

Vyhrát Stanley Cup. Nic víc v Kanadě skutečně není.