Proměna trpící Sparty. Horší rok bych nepřežil, tuší Bříza

22.02. 12:10 | Autor: Jan Fait

Sparťanský šéf Petr Bříza prožil těžký rok.

Prožil hororový rok. Jeho Sparta se v extralize proměnila z favorita na titul ve fackovacího panáka a pod ostrou palbu se dostal sám Petr Bříza. Jako generálnímu manažerovi klubu mu někteří fanoušci nemohou odpustit vstup do politiky, který má být jednou z příčin krachu slavného klubu.

Bývalý skvělý gólman ale může být optimistou, v příštích letech bude výsledkově určitě lépe. Hůř snad totiž na Spartě ani být nemůže. A aby bylo lépe, střádají již v pražských Holešovicích plány na pozvednutí hrdého jména klubu.

K tomu má podle šéfa klubu pomoci důstojné vypořádání se s play out, do kterého Sparta vstupuje s komfortním bodovým náskokem, a také změny, jež musejí přijít. A které se budou týkat také Petra Břízy.

Sezona pro vás prakticky skončila, jak ji teď hodnotíte?
Už se toho napsalo hodně. S výrazy jako katastrofa nebo sportovní blamáž musíme souhlasit, to samozřejmě sedí. Musíme se s tím vyrovnat a čelit tomu. Udělali jsme nějaké kroky, kterými jsme negativní vývoj chtěli zvrátit, ale bohužel se nám to nepovedlo.

Co byste dnes, s vědomím, jak to dopadne, udělal jinak?
Je jasné, že jsme volili některá řešení, která nebyla účinná. Ve sportu to tak ale někdy chodí, a když se to na vás všechno sesype, tak se ten velký sportovní neúspěch vždy dostaví. Můžeme rozpitvávat spousty kroků a faktů...

Jaké například?
Hráči, kteří loni v útoku udělali určitý počet bodů, jich letos zaznamenali dohromady čtyřicet procent. Přišla ztráta formy, zranění... Jako hlavní důvod ale vidím nefungování v týmu. Když tým funguje, tak dokáže alespoň nějaké věci zastavit, ale nám se to nepovedlo.

Co přesně nefungovalo? Vždyť jádro týmu je už několik let stejné...
Právě to jádro se neprolnulo s novými hráči. Ti hráči si nesedli mezi sebou. A na to se nabalila řada věcí, které vás v sezoně provázejí. Jako třeba totální ztráta formy některých hráčů, zranění...

Vzal jste si z toho nějaké ponaučení? Nebudete už třeba tolik utrácet za nové hráče?
Když budeme mluvit o penězích, tak Sparta má na rozpočet hráčů určenou částku, která je srovnatelná s dalšími šesti nebo sedmi kluby extraligy. To, že uvádíme rozpočet v celkové výši zhruba 160 milionů korun, je tím, že spravujeme halu pro třináct tisíc lidí. Abychom se tak v budoucnu vyhnuli těmto srovnáním nesrovnatelného, tak uvedeme jen částku, která je pro klub a na hokejové operace.

A to ponaučení?
Samozřejmě, musíme se poučit. Především skladbou týmu. V této chvíli nám dojíždí určité jádro, které u nás fungovalo dlouho a má na svém kontě řadu sparťanských úspěchů. Budeme budovat nový tým.

Kdybyste měl fanouškům vzkázat, jaká bude Sparta v příštích letech?
Sparta teď musí zákonitě jít cestou, že bude vychovávat a dávat příležitost klukům, kteří zde vyrostli. Nemáme peníze na to, abychom každý rok obměňovali kádr a nakupovali nové hráče. Řada těch dobrých už navíc na tak omezeném malém českém trhu zůstává ve svých klubech, což je vidět na hvězdách, které dlouhodobě moc nerotují. Musíme vybudovat mladší a levnější tým, který bude konkurenceschopný.

A být zase železnou Spartou.
Je strašně snadné vzpomínat. Potkávám se s lidmi, se kterými jsem hrával, a oni mi říkají, že tohle bychom nikdy nedopustili, že bychom hráli lépe. A také fanoušci vzpomínají na tým, který měl úspěchy. Ale byly doby, kdy i tohle mužstvo bylo hluboko dole. Nemůžeme pořád dokola mluvit o tom, že to, co bylo, bylo skvělé a výjimečné a dnes je všechno špatně.

Zažil jste někdy ve svém životě horší sezonu?
Byla určitě z nejtěžších, ale ještě není u konce. Rok to byl pro mě osobně hodně těžký, i kvůli tomu, že byl spjat s mým vstupem do politiky, což hodně lidí podráždilo. A ve chvíli, kdy se nám nedařilo, tak se to nakumulovalo třeba i do nějakých osobních antipatií. Na druhou stranu pro mě byl nesmírně poučný.

Nelitujete tak nyní vstupu do politiky? V čem vám hlavně změnil život?
Velmi rychle jsem získal spoustu nepřátel (smích). U nás má pojem politika trošku hanlivý nádech. Já jsem do ní vstoupil s určitými představami a hodnotit budu moci podle mě až za ty čtyři roky.

Proč jste do politiky vlastně šel?
Cítím, že je potřeba zvednout rukavici a poprat se trochu o sport. Potvrzuje se, že sport je momentálně velmi vážné téma a že sportovní lobbing sílí. Už to není pouze o tom se potit, skákat a běhat rychleji. Sport má obrovský význam v dennodenním životě a v poslední době byl velmi podhodnocen. Je za něj potřeba teď hodně bojovat.

A dá se to všechno stihnout? Bojovat za sport i za Spartu?
Musíme to vyřešit. Od příštího roku hodláme nastavit vazby v klubu trochu jinak. Nechci však říci, že jsem jednou nohou tam a druhou tam, snažím se stíhat všechno. Ale nejde to dlouhodobě.

Nabíjí vás energií fakt, že po sportovní stránce může být ten příští rok jenom lepší?
Kdyby měl být horší, tak si myslím, že bych ho už asi nepřežil (smích). Když si vybavím tu spoustu bezesných nocí a prášků... Je to opravdu velký stres sedět a sledovat, jak nic nejde.

Je to pro vás nová bezmoc? Dříve, když se nedařilo, jste vlezl do brány a vychytal nulu... Teď můžete zamířit maximálně do šatny.
Zažívat to jako hráč je jednodušší. Můžete se vypotit, rozsekat hokejku, poprat se o to vítězství. Tady vám nezbývá nic jiného než držet tomu týmu palce a fungovat mezi zápasy. Při samotném zápase už ale pomoci nemůžete. To je pro každého bývalého hokejistu velmi těžké.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Jan Fait