Proč Litvínov válí? Reichel: Přesilovky, pokora a Francouz

15.10. 11:45 | Autor: Marek Táborský

Mnozí experti před sezonou odsuzovali Litvínov do role hokejových sparingpartnerů, aspirantů na boje o udržení. Tyto prognózy se zatím nepotvrzují. Chemici se drží pod špicí tabulky, pod Krušnými horami se hraje parádní hokej. Naposledy se dokázali ubránit silné Spartě.

Zdá se, že Chemici našli správné ingredience potřebné k úspěchu. On-line deník TÝDEN.CZ společně s litvínovskou legendou Robertem Reichelem, jenž nyní trénuje místní hokejovou mládež, analyzoval, co za skvělým startem sezony stojí.

Faktor Francouz

Chytá famózně, jasně si říká o další pozvánku do reprezentace. Naposledy vychytal čisté konto v úterý na Spartě, kde si na něm vylámaly zuby všechny pražské hvězdy. Trenéru Vladimírovi Růžičkovi, jenž nechyběl na tribuně, jasně ukázal, že je připravený. "Nechci o tom teď přemýšlet," říká Francouz. Ve statistikách je letos lepší pouze třinecký Šimon Hrubec. "Do statistik kouknu až po konci sezony," neřeší konkurenci litvínovský fantom. Všem je jasné, že bez něj by byl klub z úpatí Krušných hor poloviční.

Očima Roberta Reichela: Kvalitní brankář je základ celého mužstva. Myslím, že Pavel Francouz momentálně patří k těm nejlepším v Evropě. Úspěch začíná u něho. Pokud bude se svými výkony pokračovat, dlouho v Litvínově nevydrží.

Kádr? Z nouze ctnost

Velkolepé nákupy a obří výprodeje od Litvínova prostě nečekejte. Nejmenší extraligové městečko sází na stálice a odchovance, pokud jsou hokejoví srdcaři na vymření, poslední mohykáni jsou k nalezení právě zde. Letos litvínovský kádr posílil pouze Karel Kubát, který se vrátil po nepovedené sezoně ve Spartě. A hned patří mezi nejvytěžovanější hráče. Druhou mízu chytá i Martin Ručinský, tradičně boduje František Lukeš či Robin Hanzl. Chemie v kádru Chemiků prostě funguje.

Očima Roberta Reichela: Jsou v něm zkušení hráči, kteří v extralize vyčnívají. Hodně podle mě pomohlo, že se rozšířily obranné třetiny. Mám pocit, že v extralize na přesilovky lepší hráči nejsou. A když se týmu nedaří, tak ho podrží Francouz. A Chemici pak dokážou během přesilovky rozhodnout zápas. To je velká přednost. Navíc jsou v týmu starší hráči, kteří hrají v Litvínově delší dobu, a vždy mužstvu nějak pomůžou. Loni se nedařilo, ale vedení je přesto podrželo a letos ukazují úplně jinou kvalitu. Jsme speciální klub, pokud to nebudou držet litvínovští hráči, mohli bychom být úplně někde jinde.

Touha po úspěchu

Vzhledem k tomu, kolik skvělých hokejistů Litvínov vychoval, je to až k nevíře. Od roku 1945, kdy byl klub založen, na titul stále čeká. Poslední výrazný úspěch bylo druhé místo z roku 1996. A to už je sakra dlouhá doba. Právě touha po prvním titulu žene dopředu i veterány Jiřího Šlégra a Martina Ručinského.

Očima Roberta Reichela: Titul? Na to mužstvo tolik nekouká, spíše se snaží o to, aby se neopakovala loňská sezona. Extraligový ročník je dlouhý, musejí pravidelně vyhrávat, aby se dostali do play-off.

Sehraný trenérský tandem

Snad vyjma Mladé Boleslavi, kde působí František Výborný s Mariánem Jelínkem, nenaleznete v extralize sehranější trenérské duo. Radim Rulík a Miroslav Hořava spolu zažili mnoho společných štací, v současnosti už ve druhé sezoně působí v Litvínově. Na jejich vztahu nic nemění ani fakt, že se jejich trenérské role prohodily. Nyní vládne Rulík, jenž dlouhou dobu platil pouze za asistenta staršího Hořavy.

Očima Roberta Reichela: Jsou to trenéři, kteří své práci rozumějí. Přivedli i kondičního trenéra, jenž se stará o hráče, co jsou zranění. Má to hlavu a patu a výsledky o tom vypovídají. Hráči jsou výborně připraveni a nemůže se stát, že by během sezony odpadli. V otočení rolí nevidím problém, je to hlavně z důvodů, že se Radim stará více o útočníky, Hořava, jako bývalý bek, o obránce. Vše spolu rozebírají.

Slibné starty, krušné konce

Zažili to už mnohokrát. Raketový úvod, zpomalení tempa, vyčerpání paliva. Možná je právě konzistentnost výkonů hlavní důvod, proč Litvínov stále čeká na vysněný titul. I přes skvělý start jsou tak ze stadionu Ivana Hlinky slyšet pouze slova plná pokory. Podlehnout vlastnímu uspokojení je neuvěřitelně snadné, vrátit se na správnou kolej už pak mnohem těžší. Zbývá "jen" nevykolejit...

Očima Roberta Reichela: Útlum může přijít, ale pokud budou všichni zdraví a nenastane nějaká nečekaná situace, tak by mělo mužstvo šlapat stejně. Samozřejmě přijdou i prohry, jenže i ty jsou k něčemu dobré. Myslím si, že nic špatného nehrozí.

Foto: Robert Sedmík, ČTK , ČTK/Paprskář Pavel

Autor: Marek Táborský