Kdy jindy, když ne letos. Litvínov žije svůj zlatý sen

27.03. 13:00 | Autor: - tab -

Nejmenší extraligové město se zabarvilo do žlutočerných barev. Nikoliv kvůli úniku zplodin z místních fabrik, ale kvůli hokejovému šílenství. Litvínov si žije svůj sen, který dosud nezažily ani ty největší hvězdy z místní renomované hokejové školy. Často vzpomínaného Ivana Hlinku nevyjímaje. Ke splnění letitého snu zbývá sedm výher, úvodní semifinále proti Kometě Brno uválčili poměrem 3:2.

Semifinále se v Litvínově hrálo naposledy v roce 2000. Z Litvínova jej pamatuje pouze nynější kapitán Michal Trávníček, tehdy člen poslední lajny mladíků z týmu, který vedl Robert Reichel. Tehdejší výběr nestačil na Spartu, pozdější mistry. O čtyři roky dříve dokráčel Litvínov dokonce do finále, ale byl z toho "pouze" historicky čtvrté stříbro.

Touha po zlatu je v Litvínově obrovská. "Splníme sen našich otců," vyhlásili fanoušci během čtvrtfinále v Pardubicích. Úspěch, kterého nedosáhli hráči jaký výše zmíněný Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Robert Reichel, Jiří Šlégr a další hvězdy má nyní před sebou jako poslední terč čtyřiačtyřicetiletý Martin Ručinský. Poslední mohykán, jenž letos jakoby kouzlem herně omládl o několik let. Až si vysloužil nečekanou pozvánku do reprezentačního týmu.

Martin Ručinský zažívá skvělou sezonu. Má zlato z Nagana, tituly mistra světa, ale teď ho láká úplně jiný. Triumf s Litvínovem. "Pro nic jiného v hokeji už nežiju. Já bych si ho v Litvínově přál snad nejvíc ze všech," prohlásil v rozhovoru pro iDnes.cz.

Do Litvínova se vrátil před čtyřmi lety ze Sparty, kdy se stal pro místní fandy přechodným zrádcem. Na tuto kapitolu už ale všichni v podhůří Krušných hor zapomněli. Stejně tak i Ručinský. Severočeské maloměsto je pro něj víc než New York i Praha. "Je to klub, kde jsem se narodil, naučil hokej a kde i skončím. To místo má kouzlo," pochvaluje si.

Litvínovský zimák komfortu popravdě příliš nenabízí. Nikde není volné místo. Úzké chodbičky, střídačky v bezprostřední blízkosti. Fanoušci z celé extraligy se sem sice sjíždí rádi kvůli pověstné klobáse, jenže soupeřům se tady hraje těžko. Strmé tribuny jsou ledu opravdu blízko, popichování fandů hokejista prostě neunikne. A když začne zimák bouřit, pocítí to hráči na vlastní kůži. Klepe se všechno, hráčské lavice nevyjímaje.

Hráči Brna jsou ale na podobnou atmosféru zvyklí. Horší už je to s únavou, která byla na jejich výkonu v prvním semifinálovém duelu (3:2 pro Litvínov) patrná. Přesto však v utkání nechyběly drsnější momenty, které se od play-off očekávají.

"Snažili se hrát více do těla našim technickým útočníkům, ale my na to byli připravení. Určitě nejsme žádná ořezávátka," míní brankář Pavel Francouz, jeden z hlavních tahounů letošní litvínovské jízdy. "U nás doma si nemůžou nic dovolovat," vzkazuje na dálku kapitán Trávníček. Druhé dějství hokejové bitvy je na programu již dnes večer od 17.10 hodin.

Foto: ČTK

Autor: - tab -