Wengere, tvůj čas nadešel, znělo z tribun. Koučovi nevěří už ani jeho hráči

Fanoušci volají po jeho hlavě. V posledních letech je to tak trochu evergreen - sliby na začátku, hněv na konci. Již minimálně šest let trenér Arsenalu dokola omílá, že tato sezóna bude pro "Kanonýry" konečně ta mistrovská. Jenže výsledky se stále ne a ne dostavit. Další ránou pro fanoušky londýnského klubu byla zcela jednoznačná porážka od Chelsea v sobotním šlágru 24. kola anglické Premier League. Arsenal padl na Stamford Bridge 1:3 a na vedoucí "Blues" pod vedením Antonia Conteho ztrácí již dvanáct bodů. Z titulu tak letos zase nebude nic.

A to je pro příznivce severolondýnského klubu už opravdu příliš. Chtějí změnu a to hlavně na lavičce. Je to paradoxní situace. Po dvaadvaceti letech nedotknutelnosti je francouzský manažer Arséne Wenger zřejmě skutečně největší slabinou Arsenalu. Neustále o tom přesvědčuje svými zvláštními rozhodnutími, které v utkáních dělá.

Proti Chelsea to byla v podstatě od začátku jednoznačná záležitost. Chelsea dominovala, kontrolova hru a dostala se zaslouženě do vedení po hlavičce Marcose Alonsa. Arsenal se trochu otrkal ke konci poločasu a jediný moment, kdy ještě mohla zvrátit osud utkání, byla standardní situace, při které však brazilský obránce Gabriel Paulista nasměroval míč přímo od ruky Thibauta Courtoise.

V tu chvíli fanoušci Gunners litovali, že se v situaci neobjevil Francouz Olivier Giroud, který opět seděl jen na lavici náhradníků. A to je trn v oku příznivců i mnoha expertů. Giroud totiž letos nastoupil v základní sestavě v rámci anglické ligy jen šestkrát, přesto má na kontě osm branek. A to ještě dvě přidal v Lize mistrů.

Jenže Wenger stále trvá na tom, že hrotového útočníka hraje Sánchez. Chilský reprezentant ale není typickým hrotovým forvardem a proti Chelsea se to potvrdilo. Byl naprosto nulový, neviditelný. Ne jeho chybou, do tvrdé defenzívy, kterou vedou vysocí Cahill s Luizem prostě neměl nárok. Hlavičkář to není, jeden na jednoho také nic nevymyslel, protože obrana Chelsea se dokáže skvěle zastupovat a v obranném bloku je možnost přejít přes jednoho či dva hráče prakticky nemožná.

Do útoku tak byl Arsenal fakticky bezbranný, když na hřiště v 65. minutě přišel Giroud, bylo již pozdě, protože Gunners od 53. minuty prohrávali 0:2. Sólo akcí se blýskl Eden Hazard. I sám Wenger po utkání přiznal, že v té chvíli bylo o osudu utkání rozhodnuto.

Úžasné sólo Hazarda v zápase s Arsenalem

"Po druhé brance bylo po zápase. Hráli jsme naivně a byli jsme nepřesní v obraně. Chelsea byla lepší," přidal Wenger. "V některých chvílích jsme nehráli dospělý fotbal a chyběly nám zkušenosti. Navíc někteří hráči nepodali svůj nejlepší výkon," uvedl francouzský kouč.

Sánchez a Özil. Bez nich je Arsenal průměrem

V ten moment začali někteří fanoušci mávat bannery s hesly jako: "Už toho bylo dost. Je čas jít." Ty samozřejmě směřovali na adresu Arséna Wengera. Ovšem není to zdaleka jen otázka vyšachování Girouda ze sestavy. Je to zkrátka nedostatek hráčského materiálu, který by stačil na titul v Premier League. Vždyť od roku 2007 odešli z Arsenalu hráči jako Henry, Fabregas, Nasri, Song, Van Persie a mnoho dalších. Tým se nikdy řádně neucelil, nikdy nevznikla fungující celistvá jedenáctka, mix zkušených hráčů s těmi mladými. Vždy je to spíše otázka prosazování mladých hráčů. Ale to evidentně nefunguje.

Jediní dva špičkoví hráči, kteří v průběhu let přišli a v současnosti působí v Arsenalu je Alexis Sanchéz s Mesutem Özilem. A to je zatraceně málo. Ano Petr Čech je brankář světové extratřídy, ale hru Arsenalu nevytvoří. Titul se z branky vyhrát nedá.

Hra Arsenalu stojí a padá s výkony Özila a Sánchéze, což je zároveň i jeho největší slabina. Když se totiž těmto dvěma nedaří, znamená to pro Kanonýry konec. Sanchéz sice dal již dvanáct branek v lize, ale v rozhodujících utkáních není vidět. A je to logické, protože si ho obránci střeží dvojnásob. A proto ho musí zastoupit jiní. To ale v Arsenalu nikdo nedokáže. V loňské sezóně střílel branky Giroud, ten ovšem letos nehraje. Walcott měl sice skvělý start, kdy dal rychle za sebou několik branek, ovšem jeho forma již tradičně není dlouho trvající a v současnosti gólově i výkonostně paběrkuje.

To, co chybí Arsenalu se dá krásně demonstrovat právě na Chelsea. V posledních dvou zápasech svěřenci Antonia Conteho vstřelili čtyři branky. A to proti týmům jako je Liverpool a Arsenal. Ovšem jejich nejlepší střelec Španěl Diego Costa nedal ani jeden gól. Do šance se dostal prakticky jen z penalty, kterou ale proti Liverpoolu neproměnil. Na rozdíl od Arsenalu ho však dokázali spoluhráči zastoupit, útočná síla Chelsea je zkrátka někde jinde.

Hazard, Willian, Pedro nebo Fabregas jsou prostě hráči světové extratřídy a ty Arsenalu zoufale chybí. Iwobi, Walcott, Xhaka, Coquelin ani Oxlade-Chamberlain zkrátka takovými hráči nejsou. Jedinou jejich výhodou je, že jsou snad vyjma Walcotta velmi mladí, ale ve chvíli, kdy začnou v Arsenalu excelovat se dá předpokládat, že je Wenger stejně prodá do nějakého evropského velkoklubu a celý začarovaný kruh tak bude pokračovat dál. A nebo zapadnou a v kariéře výraznější posun neudělají, což je případ Thea Walcotta, který sice naskočil do reprezentace Anglie již v sedmnácti letech, výkonostní pokrok ale od té doby nijak výrazný neudělal, i když dnes třicetiletému hráči předpovídali větší slávu než Waynu Rooneymu.

A když už jsme u Alexe Oxlada Chamberlaina, triadvacetiletý křídelník o sobě dal ihned po zápase vědět na sociálních sítích. Na jeho twitterovém účtu totiž "lajknul" video, kde si fanoušci Arsenalu přejí odchod Arséna Wengera (název videa by se dal přeložit jako "Wenger musí jít"). Krom toho, že se mladík zachoval absolutně neprofesionálně, to svědčí i o náladě některých hráčů londýnského klubu. Pro doplnění, Oxlade-Chamberlain svoji aktivitu na Twitteru vzápětí smazal.

Titul je i díky prohře Liverpoolu na stadionu Hull City pravděpodobně opravdu velice blízko Conteho Chelsea, ale rozhodnuto ještě není. Co je naopak téměř stoprocentně jisté je fakt, že Arsenal na něj opět nedosáhne. Dojde vedení s Wengerem trpělivost po této sezóně nebo dá ikonickému Francouzi další šanci? Někteří fanoušci (potažmo hráči), zdá se, již mají jasno.

Čtěte dále

další zprávy