Bude se na Euru konat senzace? V Anglii začínají věřit

28.03. 06:30 | Autor: Adam Mašek

Anglický reprezentant Jamie Vardy slaví branku proti Německu.

Letos by to mohlo vyjít. Ale opravdu, letos by mohlo! Řeč je o anglickém reprezentačním mužstvu, které toužebně vyhlíží Euro ve Francii. Po výhře v přípravném utkání s Německem, optimismus v táboře fanoušků Albionu roste. Aby ne, Anglie udělala na mezinárodní scéně všeho všudy jen jeden opravdový úspěch. Domácí mistrovství světa v roce 1966 a legendární finálový "gól negól" už je pořádně zaprášená historie.

Ten moment vstoupil do dějin. Angličtí fotbalisté, kteří hráli na stadionu ve Wembley finálový duel MS se Západním Německem, vstřelili branku, která možná ani nepadla. Balón se odrazil od břevna na brankovou čáru a ven. Na žádné kameře nebyl míč prokazatelně celým svým objemem v brance. Anglie však díky němu slavila svůj největší fotbalový úspěch v dějinách.

Dnes mají Angličané toto břevno slavnostně vyvěšené právě na stadionu Wembley, kde vítá návštěvníky, kteří přišli na oficiální prohlídku tohoto svatostánku. Od roku 1966 však jakoby byl anglický národní tým prokletý. Nevydařené pokutové rozstřely, nešťastná vyřazení, zklamání a neúspěch. To jsou pilíře, které provází Albion již několik velkých turnajů. Přitom ambice jsou vždy obrovské.

Vzpomeňme například na mistrovství světa 2006 v Německu, které vstoupilo do dějin mimo jiné Zidanovou "hlavičkou" a Matterazziho provokačním uměním. Tehdy se o Anglii hovořilo jen v superlativech. Ve svých řadách měli pravděpodobně dva nejkomplexnější fotbalisty té doby, Franka Lamparda a Stevena Gerrarda. Oba v naprosto špičkové formě, v ideálním fotbalovém věku. Lampard v tomto ročníku dokonce skončil druhý v anketě Zlatý míč, hned za fenomenálním Ronaldinhem. Ale byli zde i další jména a hvězdy: Ferdinand, Terry, Ashley Cole, Wayne Rooney, David Beckham, Paul Scholes a další.

Výsledek se však nedostavil. Lampard s Gerrardem byli po dlouhé sezóně unavení a navíc si na hřišti zkrátka nemohli vyhovět. V záloze byl obrovský přetlak, jenže posaďte jednoho z těchto hráčů. Na lavici už přitom seděl takový fotbalista, jakým byl Paul Scholes. Vyřazení přišlo ve čtvrtfinále, kde Albion narazil na Portugalsko. Slavný moment, kdy Cristiano Ronaldo žaloval na svého spoluhráče z Manchesteru United Rooneyho, kvůli údajnému šlápnutí do rozkroku Ricarda Carvalha, snad netřeba připomínat. Rooney byl tehdy vyloučen a utkání bylo ztraceno.

Proč by to letos mělo být jiné?

Na tuto otázku lze odpovědět hned několika způsoby. Klíč hledejme v letošní neopakovatelné sezóně Premier league. V ní totiž zatím kraluje Leicester, v těsném náskoku před Tottenhamem. Giganti jako Chelsea, oba Manchestery a konec konců i Liverpool se na ně dívá se značným odstupem. Věc ještě před rokem takřka nemyslitelná. Senzační jízda Lišek z Leicesteru v letošní sezóně je skutečně skoro jako z jiné planety.

A právě toto je podhoubí, ze kterého by mohli Angličané těžit. Vždyť kdy jindy se mohou fanoušci i tým stmelit, než po této sezóně. Stálice Anglie jakými jsou například Wayne Rooney či Joe Hart si budou chtít spravit chuť. Právě tito hráči by mohli těžit z obrovského drivu a entusiasmu nečekaných superhvězd letošního ročníku. Kane, Vardy, Delle Alli, Dier a další. Tahouni Leicesteru a Tottenhamu, hráči, kteří jsou navíc, s výjimkou zkušenějšího Vardyho, mladíci do třiadvaceti let, mohou Albion táhnout. Budou se chtít ukázat. Kdo jiný bude mít větší motivaci než takový Vardy, který ještě před šesti lety ani nehrál profesionální fotbal.

"Pokud se budeme bavit o Vardym a Kaneovi, není divu, že hráli s takovou sebejistotou. Mají za sebou skvělou sezónu. Ale tito hráči musí zůstat nohama na zemi a stále se pokoušet učit se z vlastních chyb," řekl po zápase trenér Anglie Roy Hodgson.
A že na to mají, dokazují každý týden v nejnáročnější soutěži světa. Premier league možná ztratila něco ze své fotbalové krásy, nicméně co do náročnosti, neztratila vůbec nic. Výhra nad mistry světa v přípravném duelu, dokazuje sílu i na poli mezinárodním. Angličané otočili duel ze stavu 0:2. A branky? Kane, Vardy, Dier. Pro někoho to může být náhoda, pro někoho je to naopak signál.

Trenér anglické reprezentace Roy Hodgson. "Již nějakou dobu cítím, že se tu začíná něco rodit. Po podzimních zápasech proti Španělsku a Francii jsem začal cítit, že pokud udržíme tuhle partu pohromadě, posílíme ducha a důvěru v týmu, dodáme jim sebedůvěru, pak se můžeme bavit o tom, že zde máme pár opravdu zajímavých hráčů pro budoucnost anglického fotbalu," uvedl Hodgson.

Samozřejmě. Je to příprava, ostré duely na Euru budou o něčem jiném, nicméně Angličané cítí šanci, kterou necítili již dlouho. Ona pověstná "flow", vítězná vlna, zkrátka ten správný rytmus, který si hráči Leicesteru a Tottenhamu přinesou do reprezentace, může být klíčová. Do karet Hodgsonovi hraje i fakt, že Liškám přejí titul, vyjma příznivců Tottenhamu, snad úplně všichni. Když nemůže mít titul jejich oblíbený tým, pak to musí být jedině Leicester.

Byla by to největší senzace ligové historie, která by se dala přenést i na červnové Euro.
Konec konců, i hra obou senzací letošní sezóny, Leicesteru a Tottenhamu, připomíná staré dobré časy anglické kopané. Přímočarý styl (to především v podání Leicesteru), můžeme na anglických trávnících vídat již jen v jejich podání. Spoustu centrů, jednoduchá hra na pár doteků, rychlý přechod do útoku, snaha o rychlé zakončení. Rysy, na který se dá stavět i hra národního týmu. Navíc jak v táboře Tottenhamu, tak Leicesteru, stojí hra na anglických hráčích. Vardy, Drinkwater, Delle Alli, Dier, Kane - jména, bez kterých by si neuměli jejich manažeři svou hru ani představit.

To co navíc v současnosti prožívá Jamie Vardy, útočník Leicesteru, jakoby vypadlo ze scénáře hollywoodského trháku. "Když jdete do zápasu jako náhradník, chcete ho nějak ovlivnit. Mně se to povedlo a vyhráli jsme. Chtěl jsem jít na bližší tyč a pokusit se o něco. Naštěstí jsem zkusil tu patičku a vyšlo to," řekl po utkání s Německem nejlepší střelec anglické ligy Vardy, který tak oslavil svoji první trefu v dresu Albionu.

Hodgson se navíc nebojí dát mladým hráčům šanci, což v letech minulých nebývalo tolik zvykem. Kromě toho se může těšit velkému výběru v útočných řadách, typičtí útočníci Vardy s Kanem, to jsou esa, která by si přál mít ve svém týmu snad úplně každý. V Anglii momentálně panuje skutečně vzrušené období, skoro revoluční, dalo by se říct. Všichni netrpělivě čekají, zda se podaří Leicesteru zázrak a vyhrají titul. Pro anglickou kopanou by to byla obrovská infuze, vdechnutí nového života, lidé by byli pobláznění a tato pozitivní energie by se převedla i do reprezentačního "áčka". Protože jak již bylo řečeno, Liškám v současné chvíli fandí drtivá většina celé anglické fotbalové populace.

"Člověk vždycky doufá, že ten nejlepší večer má teprve před sebou. Já nejsem výjimkou. Ale nejlepší večer dosud? Dejme tomu," nechal se slyšet po utkání Roy Hodgson. Emoce však samozřejmě krotil: "Je potřeba zůstat v těchhle případech pokorný. Máme před sebou spoustu práce, abychom na tom byli jako Němci. Je to dobrý krok vpřed, ale hodně věcí je třeba ještě zlepšit," uvedl Hodgson.

Na prognózy je ještě brzy, avšak evropský šampionát ve Francii se kvapíkem blíží. Půda odvěkého rivala, Francie, je pro Angličany nachystána skutečně ve správný moment. Pokud všem klíčovým hráčům sestavy Roye Hodgsona vydrží zdraví, pokora a odhodlání, můžeme se těšit na velké souboje.

Foto: ČTK

Autor: Adam Mašek