Uřvaný blondýn se stal hrdinou Zambie: díky "šikaně"

13.02. 11:15 | Autor: Jakub Kvasnička

Blonďatý elegán chytne pod krkem afrického fotbalistu, reprezentanta Zambie Daviese Nkausua. Bouchne ho do hrudníku, z centimetrové vzdálenosti na něj řve. A hráč Zambie? Disciplinovaně poslouchá, pak pokorně poplácá toho uječeného blondýna po ramenou a následně se vrací na hřiště, kde pomáhá Zambii k senzačnímu zisku Afrického poháru. "Šikana" blondýna, jenž se jmenuje Hervé Renard a je trenérem Zambie, pomohla k neskutečnému úspěchu.

Ten obrázek, kdy se horkokrevný Renard div nepustil do obránce Nkausua, byl k vidění ve finále Afrického poháru, v němž Zambie v neděli překvapivě porazila favorizované Pobřeží slonoviny. Nkausua lehkovážně pustil do velké šance hráče soupeře Gervinha - proto ten "kartáč" od trenéra.

Ale jak řečeno, zlostná reakce je tolerována. "Moji fotbalisté jsou skvělými hráči, jen jsou občas lehkovážní, musíte na ně být tvrdí. Pro někoho je možná neuvěřitelné, jak reaguji, ale moji kluci mě znají. Myslím, že kdyby neměli na lavičce trenéra, který to na lavičce aktivně prožívá, je na hřišti s nimi, tak by nikdy nedošli k vítězství," řekl agentuře AP.

Zambie vyhrála nad "Slony" penaltový rozstřel. Za celým fotbalovým pozdvižením v chudé zemi, která rozhodně nebyla favoritem na proniknutí do pozdních fází turnaje (největší hvězdy hrají v čínské lize), stojí právě francouzský trenér Hervé Renard. Našel si cestu k mentalitě afrických hráčů, kteří často mají problémy s taktickou disciplínou a týmovým pojetím hry.

Renard vše obrátil naruby. Zambie hrála skvěle takticky a hlavně - týmově. "Tenhle tým má neuvěřitelného ducha," říká trenér, který navedl Zambii na úspěšnou cestu nejen díky emotivnímu pobláznění, ale také citu pro africkou mystiku.

Radost a pozdravy k nebi. Turnajové finále se totiž hrálo v Gabonu, v zemi, kde v roce 1993 tragicky zahynul celý národní tým Zambie při letecké havárii. Fotbalisté i fanoušci věřili, že duchové zemřelých jsou "s nimi", že je podporují k vítězstvím. A Renard tuto víru ještě vygradoval, když vzal před finále celý tým na pláž Libreville, kam letadlo spadlo, a společným rituálem vzdal mrtvým hold.

Zkrátka, francouzský blondýn komplexně psychologicky okouzlil zambijské hráče, kteří pak najednou poráželi vysoce favorizované týmy - v semifinále hvězdnou Ghanu, ve finále ještě hvězdnější Pobřeží slonoviny, za něž mimo jiné nastoupilo útočné trio z Premier League: Gervinho, Drogba, Kalou...

Renard psal historii v Zambii už v roce 2010, kdy se Africkém poháru (hraje se každé dva roky) dostal s outsiderem do čtvrtfinále. Pak si odskočil na lavičku Angoly a jednoho alžírského klubu, aby se následně vrátil zpět na lavičku Zambie. "Miluji tuhle zemi a tahle země miluje mne," radoval se po triumfu, historicky prvním pro Zambii. "Jsem rád, že jsem se vrátil."

Renard přitom nemá nikterak oslnivé CV. Když ještě hrál, nastupoval sedm let za francouzské Cannes (1983-1990), ale nikdy nevyčníval z průměru. Pak se přesunul do nižší soutěže, celku Draguignan, kde následně i trénoval. Nevydržel tam však dlouho, stejně jako v dalších angažmá. Sezonu dělal asistenta v čínské lize v týmu Shanghai COSCO, pak trénoval čtvrtou anglickou ligu v Cambridge United a před další neznámou štaci v Cherbourgu se na chvíli dostal na pozici asistenta reprezentace Ghany.

A tady začalo jeho africké dobrodružství. Renard postupem času dokonale prohlédl mentalitu fotbalistů z černého kontinentu. Řvoucí blondýn je teď díky tomu zambijským národním hrdinou.

Foto: ČTK/AP

Autor: Jakub Kvasnička