Šílený Čeferin. Ofsajd je ofsajd a ruka je ruka, tak o co jde?

05.12. 13:51 | Autor: Stanislav Zbyněk

VAR systém rozděluje fotbalový svět (ilustrační foto).

Video hýbe celým fotbalovým světem. Inter Milan přišel na Slavii o gól, místo toho proti němu byla kopána penalta. Mario Gómez přišel díky videu o tři góly v jednom utkání. Prakticky každý týden si fanoušci i trenéři stěžují na VAR i v české lize. Příslovečnou bombu teď odpálil předseda UEFA Aleksander Čeferin, který systém veřejně tvrdě zkritizoval.

Samotné zavedení videa provázela celá řada kontroverzí a debat. Jeho zastánci tvrdili, že sice může drobně zpomalit a rozkouskovat zápasy, ale dohlédne na výroky rozhodčích a dodržování pravidel. Odpůrci argumentovali tím, že rozhodně nemůže odstranit z fotbalu všechny chyby nebo že je nejasná komunikace mezi hlavním a videorozhodčím.

Oba tábory je potřeba si vyslechnout, zohlednit jejich argumenty, ale zároveň je neoddiskutovatelné, že video funguje jako hlídací pes pravidel. Jenže předseda Čeferin to vidí jinak. "Je to chaos. Nejsem fanouškem videa. Byl jsem skeptický a můžu říct, že výsledky se mi nelíbí. Bohužel cesta zpátky neexistuje," popsal svůj názor na VAR s tím, že bude lobovat za změnu pravidel o ofsajdu nebo o hře rukou. Podle něj by se tolerance ofsajdového postavení měla pohybovat kolem dvaceti centimetrů.

Videoprůšvihy

"Pokud máte dlouhý nos, tak jste v ofsajdu," glosoval, aby dokázal oprávněnost svých výroků. Ale na druhou stranu, tak to skutečně je. Pokud má útočící hráč delší nos a tím je v postavení mimo hru, gól, který vstřelil, nemůže platit. V čem je problém, pane Čeferine?

Co říká o ofsajdu odborná literatura (v tomto případě oficiální příručka rozhodčích pro české soutěže): Hráč je v ofsajdové pozici, když kterákoliv část hlavy, těla nebo nohy je na polovině soupeře (vyjma středové čáry) a kterákoliv část hlavy, těla nebo nohy je blíže k brankové čáře soupeře než míč a než předposlední bránící hráč soupeře. Ruce a paže všech hráčů, včetně brankářů, nejsou brány v úvahu. Hráč není v ofsajdové pozici, když je na stejné úrovni jako předposlední hráč soupeře nebo poslední dva hráči soupeře.

Tady přece není o čem mluvit, postavení mimo hru je jasně vymezené a VAR pouze kontroluje správnost verdiktu sudích. Ti samozřejmě nejsou roboti a nemohou každou situaci vyhodnotit sami správně, ačkoliv si to často trenéři a hráči myslí. Argumentace zápasem Ligy mistrů v pražském Edenu, kde video rozhodčí doporučil neuznat gól italskému mužstvu a místo toho přiznal penaltu pro Slavii, je naprosto zcestná.

Jednalo se v pokutovém území Interu o faul na Petera Olayinku? Jednalo. Zaregistroval tento zákrok hlavní rozhodčí? Nezaznamenal, a proto nechal pokračovat ve hře. Byla tedy porušena pravidla? Byla. Video tedy nesebralo gól milánským fotbalistům, jen správně poukázalo na faul, který brance předcházel. Pravidla jsou pravidla, jestli je bude UEFA měnit, jak se jí zlíbí, stane se z fotbalu bramboračka.

Ruka ve vápně? Penalta

Další pravidlo, které si slovinský funkcionář vzal na paškál je hra rukou, respektive posouzení její úmyslnosti nebo neúmyslnosti. Tady se Čeferin oháněl tím, že rozhodčí není psychiatr, aby viděl do mysli hráče a byl schopen rozhodnout o jeho úmyslech.

"Před dvěma týdny jsme do našeho sídla v Nyonu pozvali špičkové trenéry. Přijeli Jürgen Klopp, Pep Guardiola, Max Allegri, Carlo Ancelotti a Zinédine Zidane. Dali jsme jim příklad s hraním rukou. Zeptali jsme se jich, jestli šlo o záměrnou ruku, nebo ne. Půlka místnosti řekla ano, půlka ne," vysvětlil svou argumentaci.

Ano, zde se rozhodně dá říct, že co člověk (v tomto případě trenér se světovým renomé), to názor. Jenže stejně jako u ofsajdu si i tentokrát můžeme pomoci výkladem pravidel.

Co říká o úmyslném hraní rukou odborná literatura: Za úmyslnou hru rukou je třeba považovat, jestliže hráč zadržením nebo zahráním míče rukou získá pro sebe nebo pro své družstvo výhodu. Při posuzování, zda se jednalo o úmyslnou hru rukou, musí rozhodčí posoudit tyto aspekty: Zda se jednalo o pohyb ruky k míči nebo pohyb míče k ruce? Zda ruka hráče byla přirozené pozici odpovídající pohybu hráče? Zda se hráč snaží předejít tomu, aby se míč dotkl jeho ruky? Zda hráč měl možnost kontaktu ruky a míče předejít a zda nepoužil ruky nebo paže k úmyslnému zahrání míčem?

I v tomto případě je vše poměrně jasné a napsané černé na bílém. Videorozhodčí má možnost si celou situaci projet z několika úhlů (nebo alespoň by měl, o správném fungování komunikace mezi rozhodčími až jindy) a posoudit, zda se o úmysl jednalo nebo ne. A až poté informovat do sluchátka hlavního rozhodčího.

Fotbalová komunita na celém světě je v otázce používání videa rozdělená, to se asi jen tak nezmění. Ale minimálně vrcholní fotbaloví funkcionáři, kteří celý systém dovolili zavést, by měli být ve svých postojích konzistentní. A i kdyby si třeba tisíckrát mysleli, že video fotbalu škodí, mají si to spíše probírat na svých valných hromadách a shromážděních a ne pouštět do éteru věty o dovolení dvaceticentimetrového ofsajdu.

Pravidla ve fotbale přece nejsou od toho, aby se měla porušovat.

Foto: ČTK

Autor: Stanislav Zbyněk