Paranoik, šašek Franz, spasitel... Je Bílek nejhorším ze všech?

12.08. 12:43 | Autor: Jakub Kvasnička

František Straka při své jednozápasové epizodě na lavičce národního týmu.

Jsou to nejsledovanější muži České fotbalové republiky. Trenéři národního týmu. Aktuálně Michal Bílek pociťuje, jaké to je, když se nedaří a když tým navíc předvádí výkony nehodné předpokladům, vizím a přáním lidu. Je však pranýřovaný Bílek nejhorším trenérem samostatné České republiky? Ne. Ještě ne. Ale velice úspěšně už dýchá na krk Petru Radovi.

On-line deník TÝDEN.CZ seřadil sedm dosavadních trenérů, které národní tým měl, od nejhoršího po nejlepšího, přičemž dva z nich zařadil do "speciální" bonusové kategorie, jelikož byli přechodným krátkodobým řešením. Michal Bílek je v hitpáradě neúspěšnosti druhý. Těsně.

1. PETR RADA (2008-2009)
Nejenže byl neúspěšný, ale pravděpodobně to byla rovněž nejtragikomičtější osobnost na lavičce národního týmu. Od začátku bylo všechno špatně. Rada se stal zbraní v mocenském boji ve svazu, když křídlo okolo Jaroslava Vacka a Františka Hrdličky ve volbě senzačně odstřelilo Jozefa Chovance, kterého prosazoval Vlastimil Košťál, čímž funkcionáři dali "frontmanovi" najevo, že je fotbalově mrtev.

Odnesla to reprezentace. Rada byl dobrý klubový trenér, na národní tým neměl. Hráči ho nerespektovali, on sám propadl paranoie, že po něm všichni jdou. Moc četl noviny, byl nervózní, zmatený. Legendární je jeho věta "Celý národ chtěl, abychom hráli na dva útočníky", kterou vyřkl po prohře ve Slovinsku. Reprezentace se nedostala z lehké skupiny ani do baráže na mistrovství světa 2010. Ohromné zklamání.

2. MICHAL BÍLEK (2010-?)
Národní tým hraje snad ještě hůř než pod Radou. Bílek stejně jako Rada nemá systém, hledá, a nenachází. Oproti neúspěšnému trenérovi má ale jednu obrovskou výhodu - štěstí, že kvalifikační skupina se navzdory dvěma prohrám vyvíjí velice dobře a tým má svůj osud ve vlastních rukou. Bílek ještě není odepsaný. Ty největší ostudy, kromě domácí blamáže s Litvou, se mu staly v přípravných zápasech.

Nyní vlastně stačí "maličkosti", které se však ve světle marasmu národního týmu jeví jako nereálně ohromné překážky - uspět ve Skotsku a Litvě, následně v baráži a dostat se na mistrovství Evropy. Bílkovi věří snad jen Bílek; zloba fanoušků i expertů se obrací proti němu.

3. JOZEF CHOVANEC (1998-2001)
Nemastný, neslaný. Exkluzivní jízdou kvalifikací se sice dokázal s českou reprezentací dostat na Euro 2000 do Nizozemska a Belgie, čímž se národní tým pasoval na jednoho z černých koní šampionátu, ale v těžké skupině s Nizozemskem, Francií a Dánskem nepředvedla reprezentace skoro nic. Na turnaji najednou bylo vidět, že Evropa je herně o kus dál, a spolu s kvalitou hvězdného Nizozemska a Francie nám vyšel jasný koktejl nepostupu.

Velký šok pak znamenala následná kvalifikace na mistrovství světa 2002 v Japonsku a Koreji, konkrétně baráž s outsiderem z Belgie. Překvapivé a senzační vyřazení psychicky rozložené a nejednotné reprezentace znamenalo další zklamání z faktu, že samostatný český fotbal se neukáže na největší akci kopaného míče.

4. DUŠAN UHRIN ST. (1994-1998)
Tady už nemůžeme příliš mluvit o "nekvalitě", naopak. Uhrin byl prvním trenérem mužstva samostatné České republiky, senzačně s ním ovládl kvalifikaci na Euro 96, kdy předčil třeba i slavné Nizozemsko, a na následném šampionátě stvořil největší úspěch českého fotbalu - skončil stříbrný.

Uhrin dokázal dokonale přečíst potenciál a možnosti týmu budoucích superhvězd Poborského, Nedvěda, Bejbla, a spol. - a uzavřel je do pragmaticky disciplinované defenzivní ulity, z níž pak Češi senzačně porazili Itálii, Rusko, Portugalsko, vyřadili Francii…

Byli kousíček od zlata. Rozhodl zlatý gól německého střelce Olivera Bierhoffa z finále, který nikdy nikdo z nás nezapomene. Uhrinův herní styl ale stárl. V kvalifikaci na mistrovství světa 1998 byli vicemistři Evropy neúspěšní a kdysi milovaný Uhrin se musel poroučet.

5. KAREL BRÜCKNER (2001-2008)
Jednoznačně nejlepší. Proč je ještě lepší než Uhrin? Protože dokázal z Česka udělat jeden z nejlepších týmů světa, obávaného soupeře, který mohl porazit kohokoli. A také proto, že pod ním hrála reprezentace nejlepší fotbal své vlastní historie. Euro 2004, to byl balzám na duši, krásný zážitek zakončený nekonečným potokem slz kvůli blbému pravidlu o stříbrném gólu, jímž zlatý sen pohřbil Řek Dellas.

A lepší než Uhrin je i proto, že jako první (a zatím poslední) český trenér dokázal dovést Českou republiku na mistrovství světa. V Německu 2006 to sice bylo rozpačité, zkalené zraněními klíčových hráčů i pomalým odcházením formy někdejších hvězd, ale byli jsme tam, to je třeba říct.

Brückner zakončil svou štaci neúspěšně, mizerií na Euru 2008 v Rakousku a Švýcarsku, kdy Češi nedokázali postoupit z poměrně hratelné skupiny. Po odpadnutí emocí je ale třeba říct: Brückner se dostal na tři velké akce po sobě a zanechal velkou stopu nejlepšího období českého fotbalu.

BONUS 1: ŠAŠEK FRANTIŠEK STRAKA (2009)
Oblíbený "Franz" přišel, skákal, křičel, pištěl, bláznil, bavil, odehrál jeden přátelák s Maltou (1:0) a zase odešel. Krátkodobý náhradník Petra Rady totiž doplatil na to, že se změnilo svazové vedení. A to nové, v čele s Ivanem Haškem, mu bídně rozehranou Radovu kvalifikaci dokončit neumožnilo.

BONUS 2: NĚKOLIKANÁSOBNÝ SPASITEL IVAN HAŠEK (2009)
Poté co se stal předsedou, aby zachránil český fotbal (za dva roky zmizel), převzal dočasně i reprezentaci. Odmítl Františka Straku a počal křesat naděje. Jenže jen remizoval na Slovensku, kde byla absolutně nutná výhra, z týmu nedostal mnoho. Reprezentace pod ním sice makala a jezdila, ale trenérský předseda ji alespoň do baráže o MS 2010 nedovedl.

Foto: Robert Sedmík, Profimedia

Autor: Jakub Kvasnička