Flamenco znělo Vídní až do brzkého rána

30.06. 12:30 | Autor: Ondřej Suchan

Poslední party letošního fotbalového mistrovství Evropy patřila vítězům ze Španělska. Pozadu nezůstávali ani Němci. Mnoho z nich se přidalo k červenožluté radosti, kterou neukončilo ani ranní svítání.

Náměstí před katedrálovou Stephanfsdom je jednu hodinu po půlnoci na nohou. Dva tisíce španělských fanoušků si to tu dalo sraz, aby oslavilo historické vítězství svých fotbalistů na evropském šampionátu. „Viva Espaňa," křepčí za doprovodu bubnů.

„Je to nejelpší den našich životů," říká asi čtyřicetiletý José Antony z Madridu, tedy rodiště zlatého střelce Fernanda Torrese. „Dneska slaví celé Španělsko. Celou zemi sjednotil fotbal." V ruce svírá láhev německého piva. Jinak ale platí české: Pije se, co teče. Jedna z dívek přijíždí v nákupním vozíku a dělí se o svou zásilku s ostatními. Smutní Němci, kteří byli od vítězství pouze jeden gól jen smutně přihlížejí.

Jeden ze španělských fanoušků šplhá na lampu a rozjařený dav opět spouští dokola oslavné chorály. Další salvu nadšení vyvolá dvojice, která by si za normální situace ani nepodala ani ruku. Mladíci oblečeni do dresu Realu Madrid a Barcelony, úhlavních fotbalových nepřátel, se drží kolem ramen a společně slaví.

Pár, který nemohl prohrát

Kolem druhé hodiny se začíná dav rozcházet a dělit na skupinky. Ta největší se schází kolem madridských hudebníků v historických kostýmech. Zpívají se tradiční španělské skladby a dívky vytahují ze svých kabelek kastaněty. „Jmenují se Tuna, ve Španělsku je velmi populární především na univerzitách," vysvětluje mi sympatická Reveka.

Na Euro přijela s přítelem Klausem, který pochází z Německa. I on se připojuje k hudebníkům a vytleskává tradiční rytmus. „Žiju v Madridu už čtyři roky. Dnešní zápas jsem nemohl prohrát," usmívá se. Jeho přítelkyně však nesouhlasí. „Před zápasem měl kolem pasu německou vlajku, po zápase ale ohrnul černý pruh, aby byl v našich červenožlutých barvách," naoko žaluje.

Finálový pár má o své budoucnosti jasno. Jednou se přestěhuje do Německa. „Ale bude to nejdřív za čtyři roky, teď žijeme v nejkrásnější zemi s nejlepším fotbalem v Evropě," hrdě vysvětluje Reveka. Hudebníci za jejími zády se dostávají do závěrečného varu, a proto dochází na popové hity jako například „Macarena".

Mexická závěrečná

Blíží se třetí hodina a neúnavní Španělé přemýšlí, kde pokračovat ve slavnostní noci. Volba padá na mexický bar Manolos nedaleko budovy parlamentu. „Je to tradiční místo oslav po každém zápase evropského šampionátu ve Vídni," vysvětluje mi kolumbijský redaktor rakouského rozhlasu Raven.

Obdobně tu prý slavili Španělé čtvrtfinálový postup s Itálií. A světe div se, společně s italskými soupeři. Podobný obrázek je tu k vidění i dnes. Mezi červeno-žlutou lavinou prosvítají bílé dresy německého národního týmu. Na místo předešlého smutku střídá jeden úsměv druhý. „Tohle už není jen o fotbale a o porážkách, tohle je párty, říká jeden z nich. Párty, kterou nekončí ani pro mnohé brzké svítání slunce. Španělé hodlají podle svých slov slavit minimálně tři dny. Oslava prvního úspěchu po čtyřičtyřiceti letech se nesmí odbývat.

Foto: Ondřej Suchan, AP