Bílek, český oblíbenec? Ne, ještě není konec horské dráhy

13.11. 09:30 | Autor: Jakub Kvasnička

Blesková transformace oblíbenosti reprezentačního trenéra Michala Bílka? Ne, ještě ne. Jedno je jisté: Češi mají až nečekaně skvělou pozici, o níž se pravděpodobně nesnilo ani kritizovanému českému trenérovi. Páteční výsledek 2:0 je maximem vymáčknutým z efektivity.

Momentální rozpoložení reprezentace? Pravděpodobně dost silné mediální zadostiučinění, pohoda, klid, bystrozrakost, ale zároveň sebevědomí.

Přitom nemuselo být tak dobře. Nutno přiznat, že do 60. minuty, v níž přišel jakýsi definitivní herní zlom, bylo páteční utkání opatrné. Tlačící Čechy zpomaloval individuální strach, brzdila je nervozita, potřeba "jistoty".

Trenér Michal Bílek.

Do gólu Pilaře měli vlastně jen jednu tutovou šanci - Jiráčkovo přestřelení branky v první půli a jednu "pološanci" - bombu stejného hráče v polovině druhé. Černohorci? Obrovská příležitost Vučiniče a velké šance Jovetiče a Vukčeviče…

Z druhé strany, Češi zápas kontrolovali. Měli míč, byli sebevědomější. Vytušili to i fanoušci, kteří snad vůbec poprvé pod Bílkovým vedením český tým bouřlivě hnali. První půle ale nebyla v ofenzivě nic moc, což věděl i trenér: "Byli jsme v tlaku, ale málo zakončovali."

Tým pak postupně ukazoval svojí největší zbraň, díky níž se proklopýtal kvalifikací: I když se mu nijak extra nedaří, nehraje super fotbal, i když je pod tlakem médií a fanoušků, i když proti němu stojí houževnatý a nepříjemný soupeř, dokáže nahromadit svoje zkušenosti, přeměnit je v jednu velkou fotbalovou fatalitu a - udeřit.

Lví srdce

Bílkův tým má vnitřní sílu, která ještě možná v kvalifikaci postupně rostla s kritikou médií. V důležité chvíli se dokáže reprezentace semknout. A to zachraňuje trenérovi krk. Ve Skotsku měli jeho hráči v klíčovém zápase sice strašné penaltové štěstí, ale alespoň šli za gólem, v Litvě to už bylo bez problémů.

S úžasným kapitánem Tomášem Rosickým jako dirigentem dokázali pospolitost i proti Černé Hoře. Dva góly v poslední půlhodině zmrazily fotbalem poblázněnou zemičku. Góly, které připravil Rosický, byly dílem šikovnosti jejich střelců - nešlo o nějaké jednoznačné příležitosti, šance "tohle musíš dát". Pilař úžasně vystřelil, Sivok si velice šikovně naběhl na dobrý míč. Výsledek: skvělý.

Vlastně až nečekaně skvělý. Popravdě, jen málokterý Čech byl ve světle kvalifikační tragédie optimistou. Teď jím být může. V české hře sice chyby a systémové nesrovnalosti pořád byly, ale vymazalo je lví srdce.

Bílek, jenž to pořád nebude mít u médií i fanoušků lehké, může zakončit svůj neuvěřitelný příběh z fotbalové horské dráhy nekonečnou radostí.

Zbývá poslední krok. Bude těžký. A český trenér to moc dobře ví: Neshořet v podgorickém pekle.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Jakub Kvasnička