Proč všichni závidějí Bayernu Mnichov?

19.12. 16:30 | Autor: Tomáš Haisl

Ve světovém fotbale je Bayern Mnichov naprostá rarita - vyhrává trofeje, má řadu největších hvězd, ale zároveň není dírou na peníze jako drtivá většina ostatních velkoklubů. Naopak vydělává. V minulých týdnech dokonce předčasně splatil monumentální stadion Allianz Arena.

Byla to velká sláva. Když se na konci května roku 2005 otevíral nový domov hrdého bavorského velkoklubu, na tribunách Allianz Areny se tísnilo sedmdesát tisíc natěšených fanoušků. Po třech letech budování supermoderního fotbalového stánku se konečně dočkali a užívali si exhibiční otevírací zápas mezi svým Bayernem a výběrem Německa. "Celý stadion jsme financovali sami. Vzali jsme si úvěr, který chceme splatit do roku 2030," prohlásil tehdy generální ředitel Karl-Heinz Rummenigge.

Velkolepý projekt, kvůli němuž se mimo jiné musela rozšířit i dálnice a postavit nová stanice metra, spolykal astronomických 346 milionů eur (asi 9,5 miliardy korun). Od té doby uplynulo pouhých devět a půl roku a navzdory původním předpokladům tentýž funkcionář už hlásí: "Máme splněno, stadion je kompletně splacený! Jsme ohromně pyšní."

Být pyšní, na to mají v Mnichově opravdu právo. Celý fotbalový svět jim jejich hospodaření může závidět. Zatímco účetní většiny evropských velkoklubů lepí rozpočty z dluhopisů či kapes bohatých majitelů, v Bayernu jako by záporná čísla ani neznali. Na rozdíl od jiných klubů si zakládají na tom, aby neutratili více peněz, než získají. Díky tomu pravidelně končí sezonu v plusu - prostě pověstné bavorské hospodaření ve fotbalové praxi.

Zadlužená konkurence

Jen pro představu: Real Madrid, úřadující šampion Ligy mistrů, dlouhodobě platí za jeden z nejbohatších fotbalových klubů světa - společnost Deloitte, která se věnuje finančnímu poradenství a každý rok tradičně sestavuje žebříček těch nejmovitějších fotbalových velikánů, Real už podeváté za sebou zařadila na první místo tabulky boháčů. Ovšem ve skutečnosti dluží španělský klub, kam se podívá. V aktuální sezoně jeho pasiva přesáhla 600 milionů eur (asi 16,5 miliardy korun). Dluhy oproti loňskému roku vzrostly o 11 procent, zatímco příjmy jsou vyšší jen o pět procent a dělají celkem 550 milionů eur.

Podobné zkušenosti s dluhy má ale také velká řada jiných světových velkoklubů: myšlenky na sebevraždu se při listování hospodařením musí honit hlavou účetních třeba i v Manchesteru United, Barceloně, Valencii či AC Milán. Nicméně i přes obrovské stamilionové dluhy pravidelně v každém přestupovém období vesele rozhazují za hvězdné posily.

Když například Real před rokem přivedl za 100 milionů eur Garetha Balea, udělal z něj nejdražšího fotbalistu historie. "Je nespravedlivé, když Real může kupovat takové hráče, a přitom má množství dluhů. Je to nefér," prohlásil Ottmar Hitzfeld, bývalý trenér Bayernu. A jako vzor vyzdvihl právě svůj bývalý klub. "V Bayernu podepíší koupi hráče podle vlastního ekonomického potenciálu. Samozřejmě, několikrát také zaplatili závratné sumy, ale nikdy nedlužili jakékoli organizaci či jinému klubu. Politika Realu a Bayernu se naprosto nedá srovnávat."

Šejci versus akcionáři

Prostopášné rozhazování miliardami zadlužených klubů už se přestalo líbit také Evropské fotbalové unii UEFA, jež se fotbalový byznys rozhodla regulovat. Od minulé sezony zavedla pravidlo "finančního fair-play". Hlavní cíl: zavést na přestupovém trhu disciplínu, zajistit finanční stabilitu a dohlížet na to, aby žádný klub neutrácel za transfery a platy hráčů více, než sám dokáže vydělat.

Prezident UEFA Michel Platini ihned všem týmům pohrozil, že v případě porušení nového pravidla je čekají tučné sankce. Marně. A tak na jaře už rozdával pokuty. Nejvíce to odnesly kluby zámožných šejků Manchester City a Paris Saint-Germain, kterým za porušení fair-play UEFA vyměřila v přepočtu 1,6 miliardy korun. Oba arabští šéfové ale slíbili, že výdaje na nákup hráčů omezí a pokud hospodaření opravdu zlepší, Platini jim dvě třetiny pokuty vrátí.

Opakem klubů, které jako honosné hračky skupují movití šejkové a oligarchové, je právě Bayern Mnichov. Je to akciová společnost, akcie však nejsou uvedeny na žádné veřejné burze a jsou v čistě soukromém vlastnictví. Většinový podíl drží klub sám, patří mu 75 procent. Zbytek akcií si mezi sebe rovnoměrně dělí dlouhodobí partneři Adidas, Audi a Allianz. Bayern ovšem patří i přibližně 140 tisícům fanoušků, kteří platí členské poplatky.

Dvacet tisíc klobás

Díky příkladné organizaci a hospodaření Bayern Mnichov každou sezonu láme rekordy v zisku. Oproti minulé sezoně jeho obrat vzrostl o 22 procent na 528 milionů eur a vůbec poprvé v 114leté historii klubu přesáhl hranici půl miliardy eur. "Jsme zdraví jako nikdy. Z více než sedmdesáti procent jsme finančně samostatní," radoval se šéf finančního úseku Jan-Christian Greesen.

Za finanční komfort, ve kterém se dlouhodobě nachází, však Bayern může děkovat především svým fanouškům. Allianz Arena má kapacitu více než 71 tisíc diváků a od jejího otevření bývá na každý zápas zpravidla vyprodáno do posledního místa. Během jednoho zápasu se navíc sní přes 20 tisíc klobás a vypije 40 tisíc piv.

Jedním z mnoha faktorů ekonomické kondice bavorského celku je i prodej suvenýrů, ze kterého jen za poslední rok přiteklo do klubové kasy 105 milionů eur. Například za posledních dvanáct měsíců se replik dresů Bayernu prodalo neuvěřitelných 1,2 milionu, což je více, než zbylých sedmnáct klubů bundesligy dohromady. Jen pro představu: Viktoria Plzeň za sezonu prodá necelých 1500 dresů...

Česko: jiný svět

Celosvětový trend hospodaření v červených číslech dlouhodobě dobře znají také v České republice. Finanční ztrátu po sezoně pravidelně počítají snad všechny ligové týmy. I když v naprosto jiných relacích než evropské velkokluby. Právě Plzeň by však mohla být v tuzemsku vzorem, jak rozumně hospodařit. Z chudého provinčního klubu se Viktoria během několika let vypracovala v českého giganta. Během posledních tří let si dvakrát zahrála Ligu mistrů, tržila i z následných prodejů hráčů do zahraničí a dnes je ekonomicky nejzdravějším českým týmem.

Naprostým opakem je počínání pražské Slavie. V roce 2007 si zahrála Ligu mistrů, dvakrát v řadě se stala ligovým mistrem, v tuzemsku naprosto dominovala. Jenže náhlé zbohatnutí vůbec nezvládla a už čtyři roky po premiéře v milionové soutěži se dostala na pokraj krachu. Nesmyslné nákupy hráčů a jejich přeplácení i bohorovnost tehdejšího vedení nejstarší český klub přivedly až k dluhu 250 milionů korun a reálné hrozbě insolvence. Klub z Edenu, který se krize doposud nedokázal zcela vymanit, doplatil na nezkušenost a velké oči. A Plzeň se netají tím, že pro ni Slavia byla odstrašujícím příkladem.

Pražská Sparta je největším a nejbohatším tuzemským klubem, úřadujícím ligovým mistrem. Přesto už dlouhá léta nevydělává, v sezoně 2012/2013 zaznamenala ztrátu 190 milionů korun, v předchozím ročníku dokonce 240 milionů korun.

"V současné době se na samostatném českém klubovém fotbale vydělávat nedá. Jsem přesvědčen, že v Česku nevydělává žádný klub, pokud nehraje Ligu mistrů," řekl pro TÝDEN místopředseda představenstva Sparty Dušan Svoboda. Jenže do hlavní fáze milionové soutěže Letenští neproklouzli už deset let. A na její dlouhodobé hospodaření už se zaměřila i UEFA.

Foto: ČTK

Autor: Tomáš Haisl