OBRAZEM: Španělská pouliční euforie a oranžová beznaděj

12.07. 13:00 | Autor: - red -

Dění z trávníku v jihoafrickém Johannesburgu se v mžiku přeneslo do ulic celého světa. Na jedné straně španělské křepčení nad premiérovým titulem fotbalových mistrů světa, na straně druhé obří oranžové zklamání. Brečeli ale všichni.

Jedni štěstím, druzí bolestí nad promarněnou životní šancí. Žádné jiné utkání ve světě sportu není tak celosvětově sledované. A žádným jiným tolik necloumají emoce. Největší zápas v nejpopulárnějším sportu vždy přinese radost i truchlení.

Španělské veselí v jedné z madridských fontán.

Španělé slavili po konci druhého prodloužení všude. Iniestův gól ze 116. minuty finále s Nizozemskem rozpálil už v té chvíli nažhavené fanoušky. Ti se tak v evropských tropických vedrech uchýlili k oslavám i do jedné z fontán ve španělském Madridu.

Severovýchodně od Madridu však bylo ticho. Zdrcující ticho. Oranžová euforie se změnila v oranžovou pietu za prohrané finále. Pro Nizozemce už třetí v historii. Vše ještě umocňoval fakt, jak byla trofej letos blízko. Stačilo jednou za 116 minut pokořit Ikera Casillase.

Zatímco Holanďané nejspíš pili celou nedělní noc na žal, Španělé zapíjeli velké vítězství. A to nejen fanoušci, ale i sami hráči. Po utkání uspořádali v kabině dvouhodinovou mistrovskou party, během které padlo několik pivních "kuželek". Nepřekvapilo tak, že někteří hráči opouštěli stadion lehce pod parou.

V Nizozemsku bylo po prohraném finále pusto a prázdno.

Byl to smutný kontrast. Španělsky mluvící města (a nejen ta) do brzkých ranních hodin žila ve víru oslav, v Nizozemsku bylo pár desítek minut po skončení finále tiše prázdno. Velký zápas fotbalové historie tak už připomínaly pouze všudypřítomné odpadky a pohozené vuvuzely.

Ve Španělsku slavili všichni. I vojáci na svých základnách, kteří dostali během finále volno. Mohli tak sledovat jinou bitvu o vládu nad světem, než na kterou jsou při své práci zvyklí. Finále však někdy bylo tak ostré, že si i oni museli připadat, jako "doma".

Smutnili i nizozemští vojáci na jedné ze základen v Afgánistánu.

Osvobozeni byli během finále také někteří nizozemští příslušníci armády, momentálně se vyskytující v Afghánistánu nedaleko Kábulu. Po zápase by ale možná byli raději někde uprostřed válečné vřavy, než aby museli sledovat pád svých fotbalistů v boji.

Mexiko City a místní španělská oslava titulu mistrů světa.

Zpátky k vítězům. Ti pojali oslavu fotbalových mistrů světa celosvětově, a tak bouchali šampaňským naprosto všude... V Mexiku, Kanadě, Americe... Prostě všude. Celému světu dávali najevo, kdo je na příští čtyři roky jeho fotbalovým pánem.

Oranžové modlitby nepomohly, Nizozemci finále prohráli.

Poražení naopak jako by nemohli uvěřit, cože se vlastně v neděli večer v jihoafrickém Johannesburgu stalo. Jejich miláčkové po skvělém turnaji nedokázali ani jednou pokořit pevnou španělskou obranu, což v mnoha oranžových tvářích vyvolalo pocit beznaděje.