Kuka: Je neuvěřitelné, co tak malá země ve sportu dokázala

25.09. 15:30 | Autor: Stanislav Hrabě

Státní svátek 100. výročí založení Československa bude patřit i sportu. Co říká na naše úspěchy Pavel Kuka?

Státní svátek 100. výročí založení Československa 28. října bude patřit i sportu. Páteční dvoudílný galavečer na ČT v přímém přenosu představí jeho největší úspěchy. Mezi nimi se jistě neztratí stříbrná medaile z fotbalového EURa 1996 v Anglii, k níž výrazně přispěl útočník Pavel Kuka.

Má být česko(slovenský) sport za těch 100 let na co hrdý?

Stoprocentně. My to ale moc nedokážeme. Je to asi otázka strašidelných čtyřicet let pod komunistickou nadvládou, v nichž několik generací žilo. Věřím, že se to bude jenom lepšit.

Vaším sportem je fotbal. Má se ten čím chlubit?

Má a není toho rozhodně málo. Malý stát s deseti milióny obyvatel, v éře federace s patnácti, dosáhla mnoha úspěchů. Ať dvakrát účast ve finále mistrovství světa (1934 a 1962), vítězství na mistrovství Evropy (1976), olympijské zlato (1980) a dalo by se na reprezentační úrovni jmenovat dál a dál. A na klubové jich bylo také dost. K tomu dva Zlaté míče (1962 Josef Masopust a 2003 Pavel Nevěd). Neuvěřitelné, aby zástupci tak malé země získali dvakrát Zlatý míč. Neskutečné, co tato země plodí za fantastické sportovce nejen ve fotbale. Ale v také hokeji, tenise. Máme být na co hrdí.

Kdybyste si musel zvolit pro vás ten největší. Kam byste ukázal?

Vždycky se počítají výsledky. Tedy mistři Evropy 1976. I olympijské zlato má svou váhu, ať byly Hry v roce 1980 v Moskvě všelijaké. Úctu si však zaslouží. Největším úspěchem z pohledu zahraničí jsou však finále mistrovství světa v Itálii 1934 a v Chile 1962.

A co se týče jiných sportů? Které na vás zapůsobily?

Obrovskou konkurencí, nemyšleno nijak zle, je hokej. Medaile získával pravidelně, měl světové hráče. Český patří nadále k velmocem. Nejde zapomenout rovněž na tenisové úspěchy, Ve mně zůstal triumf v Davis Cupu v roce 1980 s Ivanem Lendlem a Tomášem Šmídem. Pak je tu atletika, další sporty, je neuvěřitelné, jak jsme v podmínkách, které tady máme, úspěšní.

Zažil jste jako aktivní sportovec rozpad federace. Byli bychom se Slováky silnější?

Byli, zvýšená členská základna a konkurence vede k lepším výsledkům, vychovává víc individualit. Mohu to porovnat, hrál jsem federální ligu, když zůstala jen česká, úroveň hodně klesla. V každém týmu nastupovalo několik reprezentantů.

Nezávidí český fotbal nyní trochu slovenskému jeho hráče, kteří působí ve špičkových evropských klubech?

Nemáme si co závidět. Jde to ve velkých vlnách, jednou je silnější ten národ, pak zase druhý. Pamatuju si, jak v mentalitě i určité typologii byli Slováci odlišní a jen jsme se velice zajímavě doplňovali.

Slaví se 100 let samostatného Československa. Jako odchovanec Slavie oceňujete přínos jejich členů ke vzniku republiky?

Přiznávám, že jsem se o politiku nikdy moc nezajímal, spíš se díval na sport jednoduchou optikou. Přínos politiků, kteří byli členy Slavie, jsem proto moc nezaznamenal. Podle mého politika do sportu nehodí. Ale hrdí můžeme být na všechno.

Foto: ČTK/imago sportfotodienst/EIBNER/Alexander Neis

Autor: Stanislav Hrabě