Zánět ledvin, dvě mrtvice, přesto zase hraje fotbal

18.08. 07:05 | Autor: Lucie Folprechtová

Je životním optimistou, všichni ho znají s úsměvem od ucha k uchu. Moc důvodů k němu ale Petr Mikolanda v posledních letech neměl. Zánět obou ledvin, dvě mozkové mrtvice, pásový opar...

"Tři roky jsem nemohl dělat to, pro co žiju. Nic jiného než fotbal mě nebaví," říká pětadvacetiletý útočník, jenž se nyní vrací do vrcholového fotbalu v dresu Viktorie Žižkov. Současně ale chodí třikrát týdně na dialýzu a čeká na novou ledvinu.

"Není moc hráčů, kteří by v jeho zdravotním stavu riskovali tak jako on," říká trenér druholigové Viktorie Žižkov Martin Pulpit. "Pokud se dostane do své formy, může týmu hodně pomoci. Ale musíme být pořád v kontaktu s lékaři a mít jeho zdraví pod kontrolou," dodává kouč.

Mikolanda měl před sebou zářně vyhlížející kariéru. V lize debutoval už v osmnácti letech, poté se zalíbil londýnskému West Hamu, do jehož áčka se ale neprobil, a tak putoval po hostováních v nižších anglických ligách.

Po návratu do Čech oblékl dres Mladé Boleslavi, ale přes útočné duo Kulič-Pecka se na trávník dostával jen sporadicky. Až přišel 28. květen 2007. Den, na který Petr Mikolanda nikdy nezapomene. Den, kdy se dozvěděl, že mu nefungují ledviny.

Kdy jste začal mít první podezření, že s vámi není něco v pořádku?
Vše začalo před posledním mistrákem v květnu 2007. Strašně mi natekly kotníky, ani jsem se nevešel do pantoflí. Vůbec jsem nevěděl, co se se mnou děje. Odběr krve a moči se klubovým lékařům nelíbil, tak mě poslali do Motola, kde zjistili, že mám zánět ledvin.

Ledviny ale nebyly jediným zdravotním problémem. Kdy vám bylo úplně nejhůř?Komplikací bylo opravdu dost. Po první mozkové mrtvici se zjistilo, že mám problémy se srdcem a musel jsem podstoupit operaci. Poté jsem prodělal druhou mozkovou mrtvici a do toho dostal pásový opar přes celá záda. V tu chvíli jsem si říkal: Když jsem přežil tohle, tak už přežiju všechno.

Co vás drželo nad vodou? Byla to právě chuť vrátit se zpět k fotbalu?
Asi ano. Své dvě lásky, golf a fotbal, jsem měl i v nemocnici pořád před sebou. Hrál jsem fotbal na playstationu a z okna koukal na golfové hřiště. Když už jsem na tom pak byl lépe, šel jsem na golf, odpálil pár míčků, ztratil je, zanadával si a byl jsem v pohodě.

Motolská nemocnice se stala vaším přechodným bydlištěm. Strávil jste v ní dobrých deset měsíců. Jak jste to zvládal?
Všechno je to v hlavě. Nejhorší bylo, když jsem vyšel z nemocnice s tím, že už jsem na tom relativně dobře a za dvě hodiny jsem tam byl zpátky s mozkovou mrtvici. Doktoři tvrdili, že vrcholový fotbal už hrát nikdy nebudu. Ale teď se cítím skvěle. Říkám si: Péťo, nemáš si na co stěžovat. Můžeš hrát zase fotbal a dřeš mnohem víc než tví spoluhráči, kteří mají jen trénink a nic okolo.

Vrátil jste se k profesionálnímu fotbalu, trénujete žižkovské žáky působíte jako skaut v agentuře Sport Invest Group. Jak to všechno zvládáte?
Dá se to skloubit, ale občas bych potřeboval, aby měl den třicet hodin. Všechno je to o domluvě s trenérem, mám nějaké úlevy. Všechny tréninky prostě absolvovat nemůžu.

Také musíte chodit pravidelně na dialýzu (čištění od odpadových látek, minerálů a vody). Kolik času vám zabere?
Dialýzu mám třikrát týdně po šesti hodinách. Většinou dopoledne, ale dá se přehodit i na noční režim. Doufám, že se co nejdříve najde dárce ledviny.

V jakém časovém horizontu byste se mohl dočkat transplantace?
To nikdo neví, Průměrná čekací doba je jeden a půl roku a já jsem v pořadníku deset měsíců, takže nějaký čas mám ještě před sebou. Můžou mi zavolat třeba za deset minut nebo taky za deset let. Moje tělo ale nepřijme jen tak ledajakou ledvinu. Ta ledvina musí být opravdu zdravá, abych s ní mohl dál pokračovat v profesionální kariéře. Chci pomoci vrátit Viktorku tam, kam patří. Do první ligy.

Foto: www.profimedia.cz, fkvz.cz

Autor: Lucie Folprechtová